MORAVA • Vychytralý korupčník Roman Berbr se s početnou partou svých věrných posluhovačů ocitl pod zaslouženou palbou za to, co svým nekalým počínáním napáchal a s jakou účinností dokázal z českého fotbalu vyčarovat ještě větší žumpu. Jakmile usedl za katr s hrozbou několikaletého trestu, vynořila se z podpalubí spousta zapálených kritiků a svědků, která mu začala důkladně nakládat a nenechala na něm nit suchou.
Petr Fišer
Více než kdy jindy se zdá, že po bitvě je každý generál. Klobouk dolů před všemi odvážnými bojovníky, kteří s funkcionářskou chobotnicí obrovských rozměrů dokázali různými způsoby válčit, nesouhlasit a postavit se jí v době, kdy ještě z pozice místopředsedy Fotbalové asociace manipulovala se soutěžními zápasy a do nečistých machinací zapojovala ochotně spolupracující rozhodčí. I když několikrát narazili do extrémně tvrdé zdi a s dalšími a dalšími negativními zkušenostmi jim bylo čím dál jasnější, že se točí v začarovaném kruhu, nebáli se ozvat a máchat kolem sebe jako zlobivé děti. „Přece to nenecháme jen tak,“ bouřili se v návalech vzteku poté, co se jejich kluby staly obětí prachsprosté frašky. Tvoří menšinu v porovnání s daleko početnější skupinou stejně nespokojených kolegů, kteří si ovšem kopli až ve chvíli, kdy krasojízdu šestašedesátiletého bafuňáře utnula policejní razie a výsledky dlouhodobého vyšetřování postupně odkrývají jednu lahůdku za druhou. Proč tak dlouho otáleli? „Všichni najednou blijí nad vedením českého fotbalu. Jen nechápu, kdo teda držel ty šizuňky u moci,“ podivoval se čtenář ze Šumperska. Do nerovného boje s Berbrovým komandem a jemu podobným nedotknutelným buňkám se málokdo pouštěl hlavně proto, že se obával bumerangového efektu. „Nehorázně nás to štve, ale co zmůžeme? Nic,“ rozhazovali dotyční rukama a radši drželi jazyk za zuby. „Chceš zlobit? Počítej s tím, že za odměnu dostaneš důkladně naplácáno,“ uvědomovali si, že nad jejich hlavami visela hrozba rychlé odplaty. Dožadovat se pravdy na svazových místech navíc bylo vždycky složité. Vyprávět by o tom mohli ve Velkých Losinách. Když si trenér Jiří Mika postěžoval, že byl jeden z jeho hráčů před mistrovským utkáním kontaktován druhou stranou, zda by se víkendoví soupeři nemohli předem domluvit na sehrání úsměvné parodie s příjemným výsledkem pro hostující tým, dopadli jako sedláci u Chlumce. „Vážným obviněným bez usvědčujících důkazů znehodnocujete dobré jméno a pověst českého fotbalu,“ podivovali se nad závěrečným verdiktem prošetřující komise. „Má to vůbec cenu?“ kroutili nejen losinští smolaři nechápavě hlavami nad často arogantním přístupem ze strany asociačních pracovníků. „Je to marný boj s větrnými mlýny,“ hlesli rezignovaně a vyklidili pole. Tvrdí se, že ryba vždycky páchne od hlavy. Ve špinavém fotbalovém rybníku se odjakživa přiživovali malí záškodníci, kteří se nebáli jít přes mrtvoly i na divizní, krajské a okresní úrovni. Soutěže v Česku podle toho vypadaly a pomyslný rybník se rozhodně neobejde bez nezbytného vypuštění. Prsty v jeho zakalení mají jedinci ze všech důležitých složek. Ať už se bavíme o elitě ve svazových funkcích, rozhodčích, funkcionářích, trenérech či hráčích. Ještě větším průšvihem to zavání na ligové scéně. Proč se k případu Berbr dosud nevyjádřili čeští a moravští velikáni jako Sparta, Slavia, Plzeň či Baník? Že by ně největší kmotr něco věděl? Že by s náčelníkem měli co do činění? Že by jim černokněžník píchl se zápasy, které potřebovali zvládnout? Nezbývá než věřit, že nic netrvá věčně a jednou dojde na každého. Jinak se rybník plný bahna nikdy nevyčistí…
Buďte první kdo přidá komentář