PRAHA, LOŠTICE • Cyklistický národ rozdělil na dva tábory. Jedna část se ho zastává, druhá naopak odsuzuje. I když se cyklokrosař Emil Hekele cítí „absolutně nevinný“, hrozí mu několikaletý zákaz činnosti a s ním spojený konec nejen letošní sezóny, ale celé kariéry.
Petr Fišer
Dvanáctého ledna pozval své fanoušky na návštěvu do sportovního ráje. Jako dvaačtyřicetiletý veterán si poprvé v kariéře přivlastnil titul mistra republiky a nadšené příznivce rozradostnil zážitkem na celý život. O necelý rok později se postaví před disciplinární komisi a bude se bránit nařčení z užití zakázaných látek. Jeho cyklokrosový život visí na vlásku. „Oxandrolon a clenbuterol se do mého těla určitě dostaly bez mého vědomí. O tom jsem stoprocentně přesvědčený. S největší pravděpodobností se tak muselo stát na čtyřdenním reprezentačním srazu v Bělé pod Bezdězem,“ opakuje pořád dokola loštický rodák. „Mezi vzorky A a B není ve skutečnosti žádný rozdíl. Jedná se totiž o jeden odběr provedený ve stejný okamžik, ve stejnou hodinu, ve stejný den. A ne třeba s měsíčním odstupem. Takže jsem se vymočil do jedné odběrové nádobky a následně musel moč přelít do dvou lahviček. Ve své podstatě by to musel být v historii antidopingu zázrak, aby výsledek testu B byl jiný než výsledek testu A.“
Šéf komise: Hlavně zklidnit hlavy
Příběh zkušeného cyklokrosaře je hodně sledovaný médii i veřejností. O jeho osudu rozhodne verdikt disciplinární komise. Ta zasedne nejspíš až na začátku nového roku. „Emil Hekele si požádal o vydání laboratorní dokumentace, která zahrnuje podrobnější informace,“ prozradil komisní předseda David Průša. Domněnky Hekeleho, že mu zakázané látky byly vpraveny do těla prostřednictvím jídla či pití s úmyslem cíleně škodit, ho prozatím nechávají klidným. „My se předně budeme zabývat jen tím, zda došlo k dopingu. Všechno má svůj čas. Jestli se někdo bude bránit občanskoprávní cestou, je potom jeho věc. Já to vidím tak, že je potřeba zklidnit hlavy a probrat to věcně. Je závodníkovo právo se bránit. Zároveň je ale potřeba říct, že pokud někoho poškodíte a křivě obviníte, musíte za to nést zodpovědnost.“
Reprezentace se distancovala
Trenér národního týmu Petr Dlask se prozatím nechce pouštět do „žádných velkých akcí“, natož aby se zapojil do přestřelky na dálku. „Cyklokrosová reprezentace se plně distancuje od výroků svého člena Emila Hekeleho, které pronesl po obdržení výsledku analýzy vzorku B. Odebrání a vyhodnocování obou vzorků bylo provedeno komisaři Antidopingového výboru České republiky jakožto nezávislého orgánu. Záležitostí se zabývá disciplinární komise svazu spolu s Antidopingovým výborem, proto vyčkejme závěrů jejího jednání,“ napsal do svého krátkého vyjádření reprezentační kouč. Jeho nejzkušenější svěřenec se nijak netají obavami z toho, že se mohl stát obětí útoku provedeného z pomsty. Mohlo se skutečně jednat o odplatu za to, že nedrží jazyk za zuby? Dokazovat se mu to bude extrémně obtížně. „Vím, že jsem přímočarý. O situaci v českém cyklokrosu mluvím dlouhodobě otevřeně, protože mám cyklokros opravdu rád. Moje předešlá kritika poměrů, která v něm panuje, se v posledních letech bohužel potvrzuje,“ nebral si Hekele servítky.
Spousta důvodů k zamyšlení?
Triumfem v Jičíně uštědřil překvapivou porážku velkým oddílovým stájím. Premiérovým titulem, k němuž se prošlapal za skromných tréninkových podmínek na úkor mladších konkurentů, způsobil důkladný poprask. „Naše generace byla ochotna obětovat sportu více dřiny. Samotným jezdcům bych to až tolik nevyčítal, jde především o nedostatečnou práci s mládeží na úrovni oddílů. Pokud se budeme bavit o reprezentaci, podle mě je nedostatečně podporovaná po finanční stránce. Na mysli mám hlavně neproplácení nákladů na Světové poháry.“ Emil Hekele si stojí za tím, že se k zamyšlení nabízí spousta mnohdy nepříjemných témat. „Je zarážející, že řada bývalých kvalitních závodníků nevrací své zkušenosti zpátky, ale z cyklokrosu a celé cyklistiky zmizí úplně. Je to určitě škoda. Nikdo vám to neřekne oficiálně a je to veřejné tajemství, že prostředí našeho cyklokrosu není zdravé a na prvním místě nejsou cyklisté, ale ekonomický zájem konkrétních lidí, kteří z toho výrazně profitují přes sponzorské peníze,“ vypálil další nekompromisní ránu. Nebyla první a nejspíš ani poslední…
Vzhledem k tomu že znám poměry v jeho rodině,tak mu nevěřím ani slovo. A to jsem napsal hodně mírně.