ŠUMPERK • Odjakživa se jevil jako nenapodobitelný originál s osobitým stylem i přístupem. Do všeho se pouštěl po hlavě a bez ostychu. Nebál se koketovat s hranicí absolutního rizika, což se mimo jiné odráželo na častých pádech a zraněních. Někdejší český „frontman“ sjezdového lyžování v Česku ONDŘEJ BANK uspěl i na pozici kouče.
Petr Fišer
Přestože to s Ester Ledeckou dotáhli až na olympijský vrchol, vzájemnou spolupráci přerušili. Účastník čtyř zimních olympijských her a především táta dvou synů se rozhodl upřednostnit to, co má ze všeho nejradši – vlastní rodinu. „Dá se říct, že jsem vyměnil pozici trenéra u skoro nejlepší závodnice v historii za to, že učím děti utírat si zadek. Je to pro mě další výzva,“ rozesmál se rodák z Rudy nad Moravou od ucha k uchu. Závodní lyže naposledy provětral při tréninkových soubojích s Ledeckou. „Vsadili jsme se a jezdili proti sobě obřák. Jak to dopadlo? Bylo to těsné. Nakonec jsem ji asi ve třetí jízdě porazil o čtyři setiny. Ale byla to velká dřina. Myslím si, že teď už bych neměl šanci.“ Při nevšedních konfrontacích se mu znovu rozbušilo závodnické srdce. „Bavilo nás to oba. Mě i Ester. Ona je soutěživá ve všem a za jakýchkoliv podmínek. Má to v povaze. Nechci říct, že bych se na to vyloženě připravoval, ale zrovna za dva dny měly být závody v Zell am See, které kombinují lyže a golf. Tak jsem si říkal, že si pár jízd dám, abych si nohy trošku profouknul. Skončilo to tím, že jsme proti sobě závodili. Když je člověk s ní, nechá se snadno vyhecovat.“
Spíš hodný taťka než trenér
Ondřej Bank si musel zvykat na život bez pravidelného lyžařského zápřahu. Z rychle se točícího kolotoče vyskočil 16. ledna 2016, kdy na tiskové konferenci oznámil definitivní odchod do „důchodu“. „Občas pociťuju, že se pohybově nudím. Že mi schází něco drsnějšího. Jednou jsem si vyjel na kole na Praděd, když byly dva stupně nad nulou. Pršelo, bylo hnusně, ale mně se to líbilo. Asi musím prožít něco extrémního, aby to ve mně vzbuzovalo pozitivní pocit. Proto přirozeně vyhledávám trochu těžší než standardní podmínky. Docela jsem se vyžíval v tom, že jsem šlapal celý promrzlý…“ K atraktivní zimní disciplíně, která provázela celý Bankův život, tíhnou oba synové. Osmiletý Albert a také o čtyři roky mladší Hugo. „Spíš na ně dohlížím jako hodný taťka a ne trenér. Spousta lidí mi říkala, že je lepší na začátku dát děti někomu jinému, nejlíp instruktorovi. Jenže mě baví, že s nimi jezdím. Byl jsem u prvního oblouku, co udělali. Byl jsem u toho, když poprvé zabrzdili…“ Velký bojovník, jenž ve vrcholné formě důkladně proháněl a provětrával světovou špičku, kontakt s bývalými soupeři nevyhledává. „Nejsem typ, co by byl moc komunikativní. Když jsem jezdil s Ester, pár kluků jsem potkal a bylo to fajn. Hezky jsme si popovídali, ale spíš u piva,“ netajil obdivovatel norských lyžařů spadajících do slavné generace kolem Lasseho Kjuse nebo Kjetila Andrého Aamodta.
Na „plný úvazek“ až v poslední době
Divoké dobrodružství na zasněžených svazích utnul v pětatřiceti letech. Poté se vydal na trenérskou dráhu, kde se osudově střetl s Ester Ledeckou. V poslední době se stal rodičem na „plný úvazek“. „Zvažoval jsem to docela dlouho. Těžko se porovnává výchova dětí s možností být doma s rodinou a spolupráce s jednou z nejlepších sportovkyň historie. Dělat trenéra někomu, jako je Ester, to je opravdu dream job. Vysněná práce. Fakt to nejlepší, co může být. Poslouchá všechno, co má. Tím, že maká na 170 procent, motivuje i lidi kolem sebe, aby měli stejné nasazení. Oni to dělají přirozeně, nemusí to ani nikomu říkat. Všechno krásně funguje. Z tohoto pohledu jiná lepší trenérská práce nebude. Rodina je každopádně víc. Výchova dětí, starost o ně. Úspěchy s Ester jsem si užíval a moc mě těšilo, že jsem u toho mohl být. Ale dostal jsem se do fáze, že když jsem s ní objížděl závody, bylo mi líto, že nejsem doma a nemůžu pomoct ženě.“ Odhodlání, s nímž se jeho někdejší svěřenkyně dere na výsluní, upřímně obdivuje. Dcera známého zpěváka Janka Ledeckého je dříčkou k pohledání. „Od prvního tréninku jsem viděl spoustu věcí, které kdybych dělal já, byl bych třeba lepší závodník. U ní se kloubí talent s neuvěřitelnou ctižádostí, cílevědomostí a poctivostí. Pokud šlo o mě, snažil jsem se ji víc tlačit do toho, aby používala pocity. Nejde totiž vycházet jen z drilu. Důležitý je i cit k lyžím, které nepřeperete. Jakmile se pohyb udělá brzo, pozdě nebo ve špatný okamžik, můžete to dělat sebevětší silou, být maximálně agresivní, ale nefunguje to. Jsem rád, že u Ester tohle začalo postupně do sebe zapadat.“
„Ještě zdaleka neskončila.“
Zatímco Bankův starší bratr Tomáš v trenérském týmu zůstal, mladší Ondřej už plní pouze funkci „přítele (radícího) na telefonu“. Všichni dohromady se mohli těšit ze senzačního olympijského triumfu v super-G. „Sešlo se tam tolik okolností, které z toho udělaly něco opravdu výjimečného. Za mě osobně ale byla třeba minulá sezóna, kdy se v celkovém hodnocení sjezdu Světového poháru umístila druhá, ještě větším zážitkem. Věřím, že tím ani zdaleka neskončila. Uvědomila si, že umí jezdit i obřák a slalom. Takže to teprve ještě rozbalí.“ Není žádným tajemstvím, že v případě české reprezentantky jsou nepostradatelní rodiče. Podle zkušeného matadora, jenž dané prostředí zná jako svoje boty, to bez nich obecně ve sjezdovém lyžování nejde. „Osobně si myslím, že mamka Zuzka a táta Janek jsou z 99 procent důvod, proč Ester může být takhle úspěšná. Samozřejmě je to její práce, ale pokud by neměla rodiče a takové zázemí, nikdy by toho nedosáhla.“
Buďte první kdo přidá komentář