ŠUMPERK, VELKÉ LOSINY • Nebýt Jiřího Miky a dobré party, je dost dobře možné, že by Petr Linet zvedl kotvy daleko dřív. Dnes už osmadvacetiletý fotbalista zůstával losinským barvám věrný z velké části proto, že mu klubová ikona přirostla k srdci.
Petr Fišer
„Jirka Mika je člověk, kterému vděčím za strašně moc. Je toho tolik, že to ani nejde popsat slovy,“ svěřoval se Linet při otevírání třinácté komnaty. „O mě a dva bráchy se starala jen maminka. Když mi bylo čtrnáct, zemřela na rakovinu. Babička, která se mě potom ujala, dostala dva roky nato mrtvici. Nebýt Mikáče, nejspíš bych skončil v děcáku. A co by bylo pak? Těžko říct,“ svěřoval se bez okolků. „Je to můj zachránce. Vždycky se mi snažil pomáhat. Věděl, že jsem ze slabší rodiny, která nemá na rozhazování, tak mi jako menšímu zničehonic koupil sálovky. Jsme víc než jen velcí kamarádi, kteří se znají spoustu let. Beru ho jako tátu a on mě jako syna. Ten vlastní o mě neměl zájem…“ Losinský odchovanec strávil v mateřském klubu podstatnou část dosavadní kariéry. „Jirku a Losiny mám rád, proto mě nikdy neprovázela tendence utíkat za každou cenu. Budu mu vděčný do konce života. A nejen jemu, ale celé jeho rodině. Udělali toho pro mě hrozně moc. Nikdy jim to nezapomenu. Jirka je můj strážný anděl.“ Jakmile Linetův strážný anděl skončil ve Velkých Losinách v pozici hlavního kouče mužského áčka, šikovný univerzál v lázeňské obci dlouho nesetrval. Na Tyršův stadión v Šumperku zamířil už podruhé v kariéře, v prvním případě se do okresního města přesunul z Opavy. V rámci severomoravské mise nakukoval do „většího“ fotbalu také při krátké zastávce na hlučínské adrese. „Můj sen vždycky byla liga v Opavě, kde jsem jako dorostenec strávil čtyři dobré roky. Jméno jsem si tam udělal hlavně proto, že jsem dřel. Nikdy jsem nebyl žádný šutér, který na počkání obejde pět protihráčů a za sezónu nasází padesát gólů. Teď už vím, že jsem to asi malinko neunesl,“ zavzpomínal na roky strávené na Opavsku. „Šlapalo mi to, cítil jsem se nabušený jako ještě nikdy. Jenže stačilo pár rozhovorů do novin a hlava mi začala lítat v oblacích. Měl jsem svého agenta, prostě boreček se vším všudy. Naivně jsem si myslel, jak to bude jednoduché,“ sypal si popel na hlavu. „Naštěstí zvítězil rozum a po zásadním zásahu Jirky Miky jsem se zaměřil na školu a úspěšné zvládnutí maturity. Nechtěl jsem dopadnout jako kluci, co dali přednost fotbalu a dnes mají vychozenou jen základku. Může přijít nemoc nebo vážnější zranění a jste nahraní.“
Buďte první kdo přidá komentář