ŠUMPERK, ZÁBŘEH · V mládí tíhl ve větší míře ke kolektivním sportům. Jakmile se vydal vstříc triatlonovému dobrodružství, ocitl se natrvalo v úplně jiném světě. DAVID JÍLEK se stal osamoceným vojákem v poli, který musí počítat s tím, že mu v případě nouze nikdo nepomůže. Je odkázaný sám na sebe. Na své vlastní schopnosti. Na své vlastní dovednosti.
Petr Fišer
„Člověk je odtržený od kolektivu a parta mu může chybět. S kamarády se snažím vyrážet aspoň jednou týdně na cyklistickou vyjížďku. Když to jde, plavecké tréninky podstupuji s plaveckým oddílem. Místo náročnější běžecké přípravy se zapojuji do nejrůznějších závodů, třeba v rámci Chlapáckého běhu. Kontakt s ostatními vyhledávám touto formou,“ nastínil rodák ze Zábřeha, jenž se s rodinou přestěhoval do Šumperka. „Ať už je to pouze jeden den, víkend nebo celý týden někde v cizině, většinou snadno zapadnete a můžete se těšit z poměrně pěkných vztahů, které mezi námi panují. Zdravá soutěživost a správné soupeření se nosí akorát na trati, mimo závodní scénu jsme kamarádi,“ nechal nahlédnout pod pokličku.
Osudová zkouška z plavání
S triatlonem se začal důvěrněji kamarádit až při studiu na vysoké škole. „Měl jsem zkoušku z plavání a musel se kvůli ní naučit trochu víc plavat,“ vrátil se o více než deset let zpátky. „Náš sport je náročný, ale zároveň i hodně pestrý. Skládá se ze tří různých disciplín a jestli chcete být úspěšný, musíte se v nich neustále zlepšovat,“ popisoval důvod, proč přeběhnul mezi jednotlivce. Poctivý dříč považuje za svoji hlavní zbraň jízdu na kole. Jílkův otec pochází ze sportovní rodiny. „Junior“ stejné ražení zdědil i po velmi aktivním dědovi. „Trávili jsme spolu pestré víkendy, které bývaly moc fajn. Začínal jsem u volejbalu, potom jsem se postupně přesunul k fotbalu,“ prozradil bývalý hráč Zábřeha a Zvole. Svoji konkurenceschopnost na silničních a horských kolech zpočátku testoval na lokální úrovni, například v oblíbeném Šumperském poháru. Dnes platí za výborného triatlonistu, který se dokáže prosazovat na nejrůznějších frontách. „Každý závod je specifický díky odlišným podmínkám a profilu trati. Nejvíc vás samozřejmě potěší pódiové umístění, zvlášť když se jedná o mistrovství republiky. První z velkých mezinárodních výsledků jsem udělal v Izraeli, kde jsem dobře obsazený podnik světové série extrémních triatlonů dokončil jako druhý.
Zlatý „wintermanský“ hattrick
Jméno sympatického „všeuměla“ nejvíce bije do očí v konečných pořadích stále populárnějšího Wintermana. Srdcovou záležitost z Českého Švýcarska a Lužických hor proměnil ve zkompletování zlatého hattricku. Čtvrté prvenství mu uniklo o vlásek. „Celý týden mě trápily střevní problémy. Ještě ráno před startem jsem měl teplotu. Po týdenní viróze jsem byl o pět kilo lehčí a závod si protrpěl od začátku až do konce. Aby toho nebylo málo, o vítězství jsem přišel kilometr před cílem po nějakých dvanácti hodinách dost velkého utrpení, což samozřejmě trošku zamrzelo.“ Hokej má svůj Stanley Cup, fotbal Ligu mistrů, tenis legendární Wimbledon. Když se řekne triatlon, takřka každému se vybaví slavný Ironman. „Pro mě osobně to není priorita číslo jedna. Drahé náklady by mě připravily o rozpočet na půl sezóny, možná i na celou. Že bych navíc mezi profesionály udělal dobré umístění, to je zatím pohádka z říše snů. Tréninku a přípravě bych musel obětovat ještě daleko více času, a to na úkor rodiny. Ruku v ruce s tím by se mi to mohlo celé zhroutit ze druhé strany, což nechci,“ netajil svůj pohled na věc třiatřicetiletý pohodář. „Pořád mám možnost se zlepšovat a výkonnostně posouvat. Je docela běžné, že na Havaji vyhraje čtyřicátník. Prostoru zbývá dost a uvidíme, jak se to v budoucnu vyvrbí. Teď to rozhodně není středobod mých cílů.“
„Chceme vést důstojný život.“
David Jílek provozuje triatlonovou zábavu naplno a se vší vážností a precizností. Má k tomu dobré podmínky. „Chci se sportem a činností spojenou s triatlonem uživit a zároveň se plnohodnotně věnovat rodině. Dokud mi to bude časově i finančně vycházet příznivěji, než kdybych chodil do práce, tak to má smysl.“ Sponzoři jej nenechávají ve štychu ani v těžké koronavirové době. „Vždycky jsem měl štěstí na lidi, se kterými jsem jednal. Možná to bylo i tím, že jsem se pokaždé snažil nabídnout něco na oplátku a nebyla to jednostranná spolupráce ve stylu, já si vezmu peníze a rok o mně neuslyšíte. Chci být pro partnery, co mě podporují, přínosem,“ odhalil své záměry. „Popravdě, když si dám logo firmy na dres, neznamená to v našem sportu skoro nic, stejně jako jestli jsem vidět párkrát v televizi. Spíš je to o vzájemných vztazích a určité propojenosti. První sponzory jsem si hledal při studiu na výšce, což je nějakých deset dvanáct let. K mému velkému potěšení při mně zůstávají nebo se mění jen v malé míře. Člověk mimo to musí nacházet jiné cesty formou grantů a projektů a k tomu si vybojovat co největší finanční odměny na závodech,“ pokračoval český reprezentant, jenž podniká v prodeji sportovního vybavení. „Značkám a firmám, které mi poskytují materiální zabezpečení, se to snažím vracet formou obchodu.“ Na zvládnutí sezóny potřebuje balík peněz, jehož celková výše se překlápí k sedmimístným částkám. „Mám ženu a dvě děti. Moje veškerá snaha vede k tomu, abychom žili důstojný život. Naplněný měsíční rozpočet tomu musí odpovídat. Takže to ve finále není o mých potřebách, ale o potřebě být normální otec od rodiny. Bez toho, abych měl všechno důkladně spočítané, se neobejdu.“
Buďte první kdo přidá komentář