MOHELNICE · Držák, opora, jistota. Brankář JAKUB HORA by mohl natáčet reklamu na spolehlivost. Jestli mladý gólman z Mohelnice pochodí na „zkušené“ v Novém Městě na Moravě, mužstvo kolem Romana Kuby přijde o jeden ze stěžejních pilířů.
Petr Fišer
V zimě se mi ozval trenér Vrchoviny, že by o mě stál. Komplikace může být ve skutečnosti, že jsou farmou Jihlavy, která tam posílá své hráče. Nemám stoprocentní jistotu, jestli v Novém Městě zůstanu. Uvidíme, jak se to vyvrbí. Možnost vrátit se do třetí ligy mě každopádně láká a rád bych ji využil,“ nezastíral čtyřiadvacetiletý gólman. „S Romanem jsme všechno rozebrali a moje rozhodnutí respektoval. Věděl o tom, že pokud by se objevila zajímavá nabídka, tak bych se jí nebránil. Mohelnici jsem zůstal věrný i po pádu do krajského přeboru. Právě on byl jedním z důvodů, proč jsem tehdy nikam neodešel. Když jsem mu oznámil svůj záměr zkusit štěstí v týmu z moravskoslezské ligy, nic proti tomu nenamítal.“
„Za mě je to pan Fotbalista.“
Hora nedá na mohelnického vůdce dopustit. „Za mě je to pan Fotbalista. A také člověk na svém místě, který fotbalu rozumí a který drží ambice klubu posunout se zpátky na vyšší level,“ pěl chválu na Kubovu adresu. „Tím, že už něco odehrál a má nesporné kvality, si udržuje přirozený respekt. Kdyby to byl jen průměrný pěšák, bylo by to asi složitější a možná by ani nemohl být hrajícím trenérem,“ přemítal Jakub Hora nahlas. „Jestli dokáže zařvat a mančaft pořádně zpražit, když je to potřeba? V týmu je teď plno mladíků, takže se musí malinko krotit. V Mohelnici pamatuji časy, kdy nás ve třetí lize vedl pan Sedláček. Kdyby Roman spustil takovou slovní smršť jako známý bouřlivák v návalech největšího vzteku a rozčílení, možná by to mladší ročníky neustály.“ Brankář ošlehaný mládežnickou kariérou prodělanou v olomoucké Sigmě je přesvědčený o tom, že se Mohelnice po vyklizení pozic jednou vymaní ze spárů krajského přeboru a znovu povýší na hodnotnější úroveň. „V okolí je akorát Uničov hrající MSFL a Šumperk, který se plácá někde na konci tabulky. Nikdo další. Kluby jako Mohelnice, Zábřeh a už zmiňovaný Šumperk by minimálně divizní soutěž hrát měly, o tom jsem stoprocentně přesvědčený. A já věřím, že ji Mohelnice v budoucnu hrát bude.“
Křivda, která pořád bolí
Vytáhlý gólman si na nedostatek vzruchu nemohl stěžovat. V posledních letech to bylo jako na houpačce. I když dělal, co mohl, sestupu z třetí ligy nezabránil. „Nový majitel si s sebou přivedl několik zahraničních hráčů a čtyři kluky z Ostravy. Bylo to hodně smutné období. V novinách se o nás psalo, že jsme prodávali zápasy a podobně. Beru to jako křivdu, kterou jsem doteď nepřekousl,“ přiznal Hora. „Když jsem si zpětně vybavil, že nový stoper přede mnou udělal tři penalty v řadě nebo že mu několikrát podivně podjel balón pod nohou, všechno mi začalo doklapávat. Říkal jsem si, no jo, vždyť jsi to měl před očima, ty blbče. Tenkrát mi to nedocházelo. Jakmile skončil poslední zápas, všichni Číňani a Ostraváci do jednoho zmizeli a my za ně všechno schytali. Přitom jsme tvořili partu kluků, kteří drželi pospolu delší dobu a mohelnický klub mají pořád rádi. A najednou jsme to byli my, kdo za všechno mohl. Dost mi to vadilo a pořád ještě vadí. Pokud se podvádělo, tak se na veškerých černotách podílely zimní rádobyposily. Ne nikdo z nás, za to bych dal ruku do ohně.“ Jakub Hora nemyslí jen na fotbal. Po zdolání bakalářské mety se vydal na magisterské studium. „V Mohelnici bydlím, takže skloubit školní povinnosti se sportem pro mě nebyl nikdy problém. Ani ve třetí lize. Škola byla ráno a dopoledne, tréninky odpoledne nebo kvečeru. Takže se to dalo v pohodě stíhat a zvládat.“
Buďte první kdo přidá komentář