ŠUMPERK • Na premiérové účinkování v první lize se těšil jako malý kluk, který stojí před vánočním stromkem a netrpělivě vyhlíží rozbalování dárků. Michal Wanecki ale vyšší soutěž neochutná, alespoň ne v dresu hokejového Šumperka. Neprošel totiž fyzickými testy. „Jednání pana Velčovského mě mrzí,“ reagoval otevřeně na překvapivý odchod z Tyršova stadiónu čtyřiadvacetiletý brankář.
Petr Fišer
„Je mi nesmírně líto závěrů odborného posudku, ale režimové opatření, podprůměrná fyzická zdatnost a omezení zátěže musí klub vzít v úvahu. Hráč nevyužil měsíční lhůty k nápravě stavu a rozhodl se ukončit působení v Šumperku,“ zaznělo v oficiálním stanovisku ředitele klubu Vladimíra Velčovského.
„Je pravda, že moje výsledky byly o něco horší než u ostatních spoluhráčů. Ostatně vždycky jsem byl trošku robustnější postavy. Na sezónu jsem se ale pokaždé připravil dobře a tak, jak bylo potřeba. Problém je v tom, že jsme se nedokázali shodnout, proč byly moje testy právě takové,“ popisoval ze svého pohledu Wanecki.
Odchovanec vítkovického hokeje přitom narážel na absenci společné letní přípravy. „Podle mě nám nebyly vytvořeny podmínky, abychom se mohli adekvátně nachystat. Pan Velčovský chtěl asi ušetřit, takže nám ji nezaplatil a v květnu a červnu jsme byli bez finančních prostředků. Protože mám dvě děti, musel jsem to řešit. Abych rodinu uživil, chodil jsem do práce a dělal dvanáctky. Do toho jsme se spoluhráčem ve volném čase posilovali a běhali. Moje svědomí je čisté,“ prohlásil perspektivní gólman, jenž se před rokem stěhoval do Šumperka z Opavy společně s dnes už bývalým trenérem Draků Martinem Janečkem.
Po rozpravě, kterou vedl s Vladimírem Velčovským, musel skousávat pocit velkého zklamání. „Padala tam slova o jakémsi ultimátu. Řekl mi, že mám měsíc na to, abych si testy zlepšil, přičemž bych si je pak musel zaplatit sám. Z takového jednání cítíte nedůvěru, což mě přesvědčilo, abych v klubu skončil.“
Nařízená individuální letní příprava mu způsobovala komplikace ve sportovním i osobním životě. „Chápu, že pro mladé kluky, kteří bydlí u rodičů, to není problém. Jenže já si hokejem ještě moc nevydělal. Živím rodinu, což pana Velčovského vůbec nezajímalo. Z mého pohledu je to lidskost, ale bohužel,“ neskrýval rozpaky. „Hrozně mě to mrzí. Myslím si, že jsme s klukama vytvořili skvělý tým. Klapalo nám to. Opravdu jsem se moc těšil, že si první ligu zachytám. Teď jsem s rodinou a přes agenta řešíme, co bude dál. Na hokej rozhodně nezanevřu.“
Buďte první kdo přidá komentář