ŠUMPERK · Na jaře jim koronavirus divadlo uzavřel úplně, nyní alespoň zkoušejí a také natáčejí pro knihovnický web. Jak se již stačily nejnovější herecké posily šumperského divadla projevit a co dělají, když zrovna nehrají? To jsou otázky pro Adama Jouru, Elišku Navrátilovou a Jana Šťavu.
V první premiéře letošní sezóny Králova řeč jste se představili všichni tři. Jak se vám hrálo před orouškovaným publikem?
Adam: Jsem rád, že lidé přišli, že zaplnili sál. Ale přes roušky jsme neviděli odezvu.
Jan: Zažili jsme si to sami na první repríze Chvály bláznovství, kde jsme se zúčastnili jako diváci. Musím přiznat, že v pozici herce na jevišti bez roušky je situace mnohem příjemnější.
Eliška: Pokud se zrovna publikum nesměje, je hlediště v rouškách příliš pasivní. Ale děkujeme divákům, že to pro nás vydrží.
Pan ředitel se nechal slyšet, že pokud bude nemožnost hrát trvat delší dobu, vrátí se divadlo k jarním improvizacím jednoho herce. Co vám to dalo?
Adam: Já jsem si to užíval, inspirovali mě mladší sourozenci. Škoda, že to běželo jen chvilku. Byla to dvouhodinová rychlá akce. Ale moje parketa to asi nebude.
Jan: Nejsem úplně ten typ, co něco vymýšlí. Líp se cítím v divadle, kde jasně vím, co mám dělat. Ale jsem rád, že jsem to zkusil.
Už jednou vám hraní překazila korona, dnes jste opět ve stejné situaci. Jak se po dlouhé době hraje?
Adam: Nemám strach o text, spíš že zapomenu odkud kam se na jevišti pohybovat.
Jan: Pauza určitě svou roli hrála. Naskočení do provozu zas takový problém není, pokud si člověk po měsících vzpomene, kde je na jevišti jeho místo.
Eliška: Zahrála jsem si jedenkrát Sladké mámení, pak po pauze podruhé. Nejistota ze zapomenutí textu určitě nepramenila.
Co dělá herec, když zrovna nehraje?
Jan: Většinou si opakuje roli, udržuje se textově v kondici.
Adam: Mám spoustu kamarádů ze studia, kontakty udržujeme přes internet, což mě hodně baví.
Eliška: Mám to stejné jako kluci, a navíc miluji vaření. Tím se ve volných chvílích nejčastěji bavím. (vab)
Buďte první kdo přidá komentář