ŠUMPERK, REJCHARTICE • Sedmý ročník sochařského sympozia a festivalu v Rejcharticích se letos uskutečnil ve dnech 14. – 17. července – společnou radostí koronaviru navzdory! O tom, co festival znamená pro samotné řezbáře, jsme si povídali s Věrou Kovářovou, předsedkyní pořádajícího sdružení ARTIBI Šumperk.
Vladimíra Bartoňová
SOCHAŘSKÉ SYMPOZIUM 2021
Proč zrovna v Rejcharticích?
Protože první zakladatelé bydleli v Rejcharticích, pozvali sem další kolegy a festival byl na světě.
Jak je to s účastníky?
Je tu stabilní kádr, který se účastní od začátku. Někteří, jako šumperský Antonín Suchan, nás už opustili, a tak přijímáme nové tváře, speciálně loni člověka, který je zaměřený na nový styl, carving, který je i pro nás naprosto nový.
Jste schopni přijímat další řezbáře?
Jsme hodně limitovaní místem i možnostmi ubytování a patnáctka účastníků je maximum, které louka pojme. Spaní je sparťanské pod stanem, loni jsme komfort rozšířili o mobilní buňku se sprchou. WC a farská kuchyně, která nám v počátcích zajišťovala stravovací zázemí, naší kapacitě také přestala stačit.
Odkdy takový rozsah pro veřejnost?
Ta změna vyšla z předloňského ročníku, z účasti moderních řezbářů, kteří se věnují svému hobby motorovými pilami. Tehdy je také lidé měli možnost poprvé vidět při práci na čas v řezbářské show.
Sen Andělária?
Snažíme se, aby se neztratila původní myšlenka a nestala se z toho pouťová atrakce. Aby vytvářet něco pozitivního zůstalo a festival měl neustále duchovní nadstavbu. Postupně bychom spolupráci chtěli rozšířit mezinárodně, například v rámci příhraniční spolupráce s Polskem nebo v rámci družby města Šumperka. A možná přibrat i jiné materiály a lidem ukázat, že například s železem nebo kamenem se dá také umělecky pracovat.
Buďte první kdo přidá komentář