KOŘENEC, RAPOTÍN · Nebýt problémů s kolenem, možná by se z něj stal fotbalista přesahující divizní úroveň. Našlápnuto měl obstojně. Dnes ničeho nelituje. Osud přihrál MARTINU HUFOVI do cesty odvětví, které mu napevno přirostlo k srdci.
Petr Fišer
„Poprvé jsem ke golfu přičichl v osmnácti letech s přispěním bráchova spolužáka, který nás vzal jednou s sebou. Potom jsem ještě chvíli zkoušel fotbal, ale zranění křížových vazů si vyžádalo své. Musel jsem na dvě operace. Golf mě zničehonic chytil. Udělal jsem si zelenou kartu, což je něco jako golfový řidičák, a na hřišti trávil skoro každý den,“ zavzpomínal dnes už třicetiletý špílmachr.
Jaké jste měl ve fotbalu ambice?
Nebyl jsem běžec ani žádný velký talent, ale svoje jsem si většinou odehrál. To spíš bratr mohl pomýšlet na zářivější kariéru, dokonce byl nominovaný do mládežnické reprezentace. Fotbal jsem bral hlavně jako zábavu.
Golfové a fotbalové prostředí je diametrálně odlišné. Ve kterém oboru je těžší se prosadit?
Ve fotbale hrajete za celý tým, v golfu většinou za sebe. V kolektivních sportech si můžete užívat party a kamarádů, my jako jednotlivci jezdíme na turnaje převážně sami. V čem je těžší se prosadit? Zajímavá otázka. Ono záleží, na jaké úrovni. Když vezmeme tu nejvyšší, tak je to zhruba podobné. O něco větší konkurence panuje asi ve fotbale, kde usiluje o šanci větší počet adeptů.
Osobně mi připadá, že se veřejnost dělí na dvě skupiny. Jedna golf nadšeně hltá se vším, co k němu patří. Ta druhá nad ním naopak ohrnuje nos a považuje ho za sport pro snoby, kteří chtějí být za každou cenu „in“.
Vidíme to stejně. Na jedné straně jsou opravdu snobové, kterým jde v první řadě o to, jak při golfu vypadají, v čem jsou oblečení, s jak drahými holemi hrají a v jakém autě přijedou na hřiště. A potom jsou ti ostatní, kterým na všech uvedených věcech nezáleží, vůbec je neřeší a golf dělají proto, že si ho oblíbili a že ho milují. Rozdílné je i chování v jednotlivých klubech. V těch špičkovějších můžete narazit na nadřazenost a aroganci.
Dá se říct, že je to váš životní styl?
Životní styl, vášeň, koníček. Všechno dohromady… Občas se mě někdo zeptá, co na golfu vidím. Pak odpálí jednu povedenou ránu a s velkým uspokojením konstatuje, že už mi začíná rozumět. Je to jako jackpot. I když vám odpal třikrát nevyjde, všechno dokáže přebít jediná super trefa. Okamžitě vás rozveselí a kolikrát z ní žijete celý týden.
Neznalí laici vás v nejednom případě považují za hobby sportovce, kteří se jdou v příjemném prostředí projít a párkrát přitom bouchnou holí do míčku. Tak idylické to ale určitě nebude…
To opravdu není. Na osmnáctijamkovém hřišti nachodíte deset až jedenáct kilometrů. Když je v rámci tří hracích a dvou tréninkových dnů absolvujete pětkrát za sebou, docela se vám to nastřádá. K tomu musíte připočítat nemalý psychický tlak. Pořád se musíte soustředit, abyste něco nezkazil. Mozek si při neustálém přemýšlení bere velké množství energie a síly rychle ubývají. Není to tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Co je potřeba mít k tomu, abyste byl úspěšný hráč?
Je dobré začít co možná nejdřív, nejlíp už ve čtyřech nebo v pěti letech. Potřebujete správné vedení, správného trenéra, dělat správné věci. Tak, abyste si je mohl uložit v paměti a vyvaroval se zbytečných a opakujících se chyb. Velmi důležité jsou finance. Všechno kolem golfu stojí hrozně moc peněz. A pokud jde o samotné hraní, ze sedmdesáti procent je to o umu a natrénovanosti a ze třiceti o štěstí. Jen talent vám úspěch nezaručí. Je nutné trávit na hřišti pět až šest hodin denně a poctivě si to vydřít. Oproti jiným sportům u nás není prostor na větší zaváhání. Je pravda, že nás netlačí čas jako jinde, na druhou stranu stačí jeden přehmat, a je po nadějích. Například v boji o turnajový titul. V tenise prohráváte 0:5 a 0:40 a stejně jste pořád ve hře. Zápas můžete otočit i za tohoto stavu. V golfu bojujete proti stovce hráčů v jediný moment.
Jaké aspekty jsou pro golfistu největším nepřítelem?
Některé podmínky jsou pro všechny stejné. Zmíním počasí, stav hřiště, protihráče, diváky. Vy se musíte soustředit na sebe a na věci, které můžete přímo ovlivnit. Důležitá je ranní rozcvička, celková připravenost, psychika nebo vnímání prostoru.
Jste aktivním hráčem, trenérským cvičitelem, rozhodčím. A také členem asociace profesionálních caddies. O co se přesně jedná?
O nosiče holí na profesionálních turnajích. Už jsem byl na evropské tour žen nebo jsem stejným způsobem působil na velkém turnaji v Čeladné. Tehdy jsem se u Švéda Oskara Hennigssona přesvědčil, jak dokáže být profi golf krutý a záludný zároveň. Celkovým vítězstvím si na Moravě přišel na šest miliónů korun. Jenže od té doby nic nevyhrál, a protože se musel starat o rodinu s dětmi a placení složenek a účtů, začal se pohybovat na hraně. Pokud by se mu v blízké době výrazněji nezadařilo, musel by skončit. Když ve světovém žebříčku figurujete do stovky, můžete si vydělat solidní částky. V opačném případě je to spíš o přežití.
Golfu se s velkou oblibou a chutí věnují známí hokejisté. Umíte si vysvětlit, proč tomu tak je?
Je to pro ně relax a dobrý odpočinek. Rádi mezi sebou soupeří, hecují se, líbí se jim soutěživost.
Zahrál jste si někdy minigolf? Jestli ano, bavilo vás to?
Zahrál a vůbec mě to neoslovilo. Malinká podobnost je tam s patováním na greenu, ale to je tak všechno. Pro mě to byla hrozná nuda.
Buďte první kdo přidá komentář