ŠUMPERK • Jako by k nim dorazil hodně pozdní vánoční dárek. Protože kolem Štědrého dne strádali, měli dietu a těšit je mohly pouze maličkosti, březnová „kompenzace“ u nich vyvolala o to větší radost. Příznivci šumperského hokeje se těší z návratu oblíbeného trenéra Martina Janečka a jejich rozzářeným tvářím se nemůže nikdo divit. Konečně zahlédli světlo na konci tunelu.
Petr Fišer
Janečkův comeback je zárukou toho, že se Draci pokusí proměnit z lehce stravitelného sousta v daleko tučnější pokrm pro všechny soupeře. Není to kouzelník ani čarující spasitel. Každopádně je to kouč, který dobře ví, co chce. A jde si za tím. Klidně i přes mrtvoly. „Kdyby mi nabídka Šumperka nedávala smysl, nepřijal bych ji,“ prohlásil po svém jmenování. Ředitel Vladimír Velčovský o tom ví své. Když před rokem nenašli společnou řeč při plánování letní přípravy, ceněný lodivod s klidným svědomím upřednostnil nabídku daleko movitější a ambicióznější Poruby. Možná i proto chybující plnokrevník na prvoligových překážkách zakopával častěji, než by bylo zdrávo. Za Janečka dosazený žokej Sobotka v rámci úspor nedosáhl na hráče, o něž by stál, a v rámci covidového utahování opasků objížděl soutěžní destinace s velmi mladým týmem. Soubor to byl nezkušený a postrádající kvalitu na všech postech. Přestože se v něm protočilo nadprůměrné množství hokejových snaživců, ve většině případů se jednalo o mlácení prázdné slámy. Dlouho osamocený dirigent musel snášet opakující se falešné tóny nesourodého orchestru a za daných podmínek žádné zázraky nevykouzlil. Ačkoliv se vyskytlo několik světlejších chvilek a náznaků, mluvit se dalo hlavně o trápení. Martin Sobotka sice dělal, co mohl, a často rozlité mléko obětavě utíral až do konce nepovedeného sezónního období, jenže mu nebylo přáno. Nohy mu mimo jiné podkopávala koronavirová situace se všemi negativními okolnostmi, které přinášela. Možná byl až příliš hodný. Možná byl až příliš smířený s osudem, a tak na vyšších místech neštěkal dostatečně. Konečný výsledek i závěrečné vysvědčení tomu odpovídaly. Draci by se za normálních okolností odporoučeli zpátky do druhé ligy. Šumperští fanoušci věří, že jejich oblíbenec Janeček něco takového nedopustí. Vážnost situace si dobře uvědomuje i Velčovský. Protože v příštím „smrtícím“ ročníku může padat až pět týmů, začal bez dlouhého vyčkávání troubit na poplach. Důležitý může být každý den. Každá hodina. Každý dotažený přesun, každý stvrzující podpis. Jelikož ani konkurence nespí, není na co čekat. Kdo zaváhá, nežere! Zatím se zdá, že direktor bere varovné signály se vší vážností. Mužstvo má prodělat plnohodnotné přípravné galeje, výrazně se obměnit a posílit a po hodně dlouhé době na něj budou dohlížet dva trenéři. Pro většinu prvoligových klubů běžné záležitosti, pro Šumperk nadstandardní bonusy. Martin Janeček nic nezmůže bez kvalitního hráčského materiálu. Vladimír Velčovský nejspíš dospěl do stavu funkcionářské kariéry, kdy čím dál výrazněji teskní po šumperských odchovancích. Díky bohu za to! Není nic lepšího, než když máte sportovní mužstvo postavené na hráčích, kteří v klubu vyrůstali a mají k němu vztah. Jedno je jisté už teď. Přestavba kádru nebude levnou záležitostí. Před dvojicí Velčovský – Janeček stojí přetěžký úkol. Jestli u toho budou Lukáš Žálčík, Tomáš Drtil či jiní kluboví navrátilci, kteří prostředí na Tyršově stadiónu důvěrně znají, odhalí průběh nejbližších týdnů. Jako první se nechali svištícím lasem chytit Daniel Vachutka, Denis Kindl a jeden mladík z extraligy.
Buďte první kdo přidá komentář