ŠUMPERK • Na Tyršově stadiónu si odkroutil jedinou sezónu. I tak zanechal v Šumperku výraznou stopu. MARTIN JANEČEK dovedl jako vrchní kormidelník hokejové Draky k rekordnímu prvenství v základní části na scéně druhé ligy a postupně si získával sympatie na všech frontách včetně početného tábora fanoušků. Pomocí odrazového můstku se po skončení nedohrané sezóny přemístil na adresu ambiciózního klubu, kde bude dělat parťáka jednomu z nejuznávanějších trenérů bohaté české historie.
Petr Fišer
Ve Škoda aréně si padl do oka s Vladimírem Velčovským. Ačkoliv má šéf šumperského hokeje řadu odpůrců a kritiků, Janeček si vzájemnou spolupráci nemohl vynachválit. „Od začátku jsem měl pocit, že se setkali dva lidé, kteří věděli, co chtějí. Já toužil pracovat s hráči, kteří mají ambice se zlepšovat a vyhrávat. On to ze své pozice posvětil a v rámci našich možností finančně zabezpečil.“
Drakům to ladilo jako už dlouho ne. Ve čtyřiceti zápasech nashromáždili více než sto bodů. „Nikdo neplánoval takový scénář. Ve sportu to ani nejde. Od letní přípravy jsme se soustředili na správná prvotní nastavení a poctivou práci. Během sezóny se nám to vracelo prostřednictvím velmi dobrých výkonů a úspěšných výsledků. Zároveň jsme si pokorně uvědomovali, že v play-off by se začínalo od nuly.“
UPŘÍMNÁ KOMUNIKACE NADEVŠE
Luxusní náskok Janečkovým svěřencům občas zaškodil. Žádná větší krize se ale nedostavila a správně namazaný stroj po několika malých zadrhnutích dál válel na maximální otáčky. „Přiznávám, že byla období, kdy občas někoho z hráčů postihlo menší uspokojení. Byly to věci, o kterých jsme se neustále bavili a vzájemně je probírali. A taky na nich pracovali. Naší výhodou byl fakt, že se rychle vrátili k poctivosti a že jim vítězství zachutnala. Pro každého sportovce je to silná droga. Měli jsme to všichni stejně. Já, prezident, pomocníci z realizačního týmu. Tvořili jsme skupinu lidí, která jela na stejné vlně.“
Pětačtyřicetiletý lodivod má svou strategii založenou na upřímné komunikaci. Klíčové jsou pro něj dobré vztahy a pozitivní klima v kabině. „K tomu musíte rozpoznat, kdy zatlačit, a kdy pohladit. Jestliže hráči vytuší, že je to upřímné, a ne uměle hrané, funguje to. Pravidla, která jsme si určili, byla přísná. Nikdy nejsem dráb, abych někoho hlídal. Měl jsem pocit, že je hráči přijali za svá. I v tomto ohledu byl tento tým výjimečný,“ nešetřil chválou.
Mnozí jej považují za hokejového fanatika. Nejrychlejší kolektivní hrou na světě žije naplno každý pracovní den a kolikrát i ve chvílích osobního volna. „Miluji svou práci. Absolutně se jí oddávám. Rád bych se stal uznávaným a úspěšným trenérem. Je to proces, který v každé profesi stojí mnoho námahy. Pokud to ale máte nastavené jako já, žádná námaha to není. Trenéřina mě naplňuje a dělá mě šťastným.“
MLÁDÍ VPŘED!
Nesnáší lenost a lajdáctví. Jakmile se dostane do varu, bublají v něm nekončící emoce. „Léta jsem se s nimi učil pracovat a dávat je tam, kde mají smysl. Býval jsem opravdu blázen. Dnes bych šel jako mladý trenér jinou cestou. Pořád dělám chyby, ale také jsem se posunul a vystupuji tak, aby ze mě hráči cítili klid a podporu. V samotném utkání jim tímto způsobem pomůžete nejvíc.“
Martin Janeček se řadí mezi kouče, kteří se nebojí oslovovat mladé hokejisty. „Často slyším, že nemají motivaci a výkonnost. Z pozice trenéra je podstatné, abyste se jim přizpůsobil a uměl si je získat. Také oni dokážou být cílevědomí a pracovití. Starší hráči zaslouží velkou úctu. Cesta by ale měla vést přes mladistvou energii. Mladým by měla patřit budoucnost, jinak se český hokej nikam nepohne,“ netajil svůj pohled na věc.
Při hledání posil zohledňuje talent, charakter, pokoru ke společné práci a vidinu možného výkonnostního progresu. Z předchozího působení v Opavě jej následovala trojice Wanecki, Jaroš, Spratek. Trefou do černého bylo i angažování havlíčkobrodského Milfaita, vytáhlého beka Kabelky či pozdější doplnění o kopřivnického Kofroně. „Byli velkým přínosem. Sedli týmu, a to samé platilo i naopak. Vážili si šance, kterou v Šumperku dostali,“ pochvaloval si.
NÁVRAT K VELIKÁNOVI
Potom, co kývl na nabídku prvoligové Poruby, si střihne další štaci po boku velezkušeného Františka Výborného. Při společném angažmá v Praze se za asistence Radima Rulíka snažil pozvednout jeden z nejslavnějších klubů v Česku. „Byla to pro mě veliká škola. Práce v extraligovém prostředí, a ještě k tomu ve Spartě, mě hodně ovlivnila. Byl jsem k ruce trenérským ikonám a velikánům, kteří udávají chod hokeje na nejvyšší úrovni. Každý měl svůj styl a já se snažil doslova hltat jejich sebemenší krok, protože to bylo něco neskutečného,“ zavzpomínal na speciální období strávené v hlavním městě.
Jednou by rád dosáhl Výborného kvalit. V Šumperku naznačil, že by to nemusel být nesplnitelný cíl. „Chci poctivě pracovat, zlepšovat své hráče a třeba mi v budoucnu bude odměnou nějaká vysněná štace s následným velkým úspěchem…“
Buďte první kdo přidá komentář