ŠUMPERK – Nic netrvá věčně. Ani kariéra profesionálního sportovce. Bývalý šumperský Drak ALEŠ HOLÍK by o tom mohl zasvěceně vyprávět dlouhé hodiny. Hokejista, jenž má na kontě 377 startů v první lize, se vydal úplně jiným směrem. A jak sám tvrdí, je spokojený.
Petr Fišer
„Ještě jsem chvíli koketoval se Šumperkem. Mimo jiné mě lákala možnost zahrát si jednu sezónu s Karlem Pláškem. Nakonec jsme se nedomluvili,“ vrátil se odchovanec Zlína do doby, kdy o něj stál tehdejší trenér Šumperka Jozef Zavadil. „Potom se mi přimotal do cesty dlouholetý kamarád, se kterým jsme prodávali náhradní díly do automobilů. Hokej šel definitivně na vedlejší kolej. Kamarád bohužel před rokem zemřel. Otevřel jsem si malou autodopravu a musím říct, že mě to baví.“
Važte si, že můžete hrát hokej
Skok mezi „běžné smrtelníky“ není pro většinu sportovců jednoduchý. „Když jsem končil v Prostějově, tak nám trenér a manažer Jirka Vykoukal řekl v kabině jednu krásnou věc. Budu si ji pamatovat do konce života. Řekl nám, ať si vážíme toho, že můžeme hrát hokej, že je to nejlehčí práce na světě. Musím mu dát s odstupem času zapravdu. Je to tisíciprocentní fakt. Zatímco v hokeji máte všechno nalinkované, v obyčejném životě vás provází více starostí. O všechno se musíte postarat sám a nejednou přitom zjistíte, že vám zbývá strašně málo volného času, který byste chtěli věnovat třeba rodině,“ popisoval produktivní bek. „Jsem vděčný za svůj život. Jsem vděčný za to, jak všechno probíhalo. I za to, jaké zkušenosti mi to dalo ohledně hokejové kariéry,“ svěřoval se. Že by u ledu zůstal? Pro Aleše Holíka málo pravděpodobná alternativa. „Momentálně určitě ne. Jsem spokojený s tím, co mě živí. Kdysi mi v Šumperku nabízeli trénování dětí, ale asi bych na to neměl povahu. Dělám teď něco jiného a snažím se věnovat svým dětem. Chci jim vynahradit všechen čas, který jsem strávil v autobuse ježděním na zápasy.“
Vyprdnul bych se na to!
Dvaačtyřicetiletý matador na hokej nezanevřel. Po jednosezónní anabázi v České Třebové se vrátil do Litomyšle. „Hrajeme stejnou soutěž. Odehráli jsme čtyři nebo pět zápasů, ale já nastoupil jen do jednoho. Potom jsem se dostal do karantény, stejně jako celý náš tým. Nakažený jsem sice nebyl, ale potkaly mě i jiné zdravotní problémy.“ V krajské lize hájí barvy klubu, který je každoročně velmi ambiciózní a při stavbě kádru často sahá po hráčích se šumperskou minulostí. „Chceme vyhrávat každý zápas, ale že bychom pomýšleli na postup, to asi ne. Už loni jsem zjistil, že Litomyšl i Česká Třebová jsou na špatné adrese. Tím myslím, že by měly problém dojíždět na zápasy kterékoliv druholigové skupiny. Mužstvo by muselo být v podstatě profesionální,“ zamyslel se Holík. „V Litomyšli se podařilo složit dobré mužstvo. Jsou v něm šikovní kluci a je fajn se po jejich boku ještě sklouznout. Myslím si, že máme na to, abychom hráli nahoře. Jezdit budu jen na zápasy, s tréninkem by to pro mě bylo časově dost náročné. Jestli se to dá zvládnout? Kdybych cítil, že mančaftu nemám co dát, vyprdnul bych se na to…“
Buďte první kdo přidá komentář