Vlastně už víc než rok mi několik lidí nezávisle na sobě dávalo tip na rozhovor s Nikolou Kotinskou. Všímali si nadšení mladé ženy, která pracuje v kavárně v šumperské knihovně, kterou provozuje Centrum sociálních služeb Pomněnka a obdivovali, jakou má radost ze zdánlivě obyčejné práce. Nikola má totiž poruchu autistického spektra a spousta lidí, kteří znají autismus jen prostřednictvím slavného filmu Rain Man, si myslí, že autisté nemohou vůbec pracovat. Nikola může být vzorem pro ostatní lidi s poruchou autistického spektra a současně i pro zaměstnavatele, že stojí za to tyto „trochu jiné“ lidi zaměstnávat. Nikola má dva výuční listy, jeden na stravovací a ubytovací služby, druhý na zahradnické práce.
Hana Písková
Jak jste se k práci v kavárně dostala?
Doporučila mě paní ředitelka Nataša Vykydalová ze šumperské Pomněnky. Na Pomněnku jsem totiž chodila.
Čím to, že vás všichni kolem moc chválí?
Když chci, jsem šikovná. Tu práci v kavárně zvládám, moc mě baví.
Můžu se zeptat napřímo, jaký je vlastně váš hendikep?
Autismus.
Kolik vám bylo let, když se zjistilo, že jste autistka?
Bylo mi deset let. Mamka tušila, že jsem jiná, v těch deseti letech se to potvrdilo.
Když vás vidím tady v kavárně, vůbec by mě to nenapadlo. Jak se u vás ta porucha projevuje?
Dřív jsem měla záchvaty vzteku, po někom jsem vyjela, byla jsem i sprostá, taková zlá. Jsem inteligentní, tak to na mně hned nikdo nepozná. Když je se mnou někdo dýl, je to asi vidět.
Co všechno v kavárně děláte?
Roznáším kávy, zákusky. Rovnám nádobí do myčky a zase ho uklízím. Utírám stolky, zametám. Dělám všechno, co je potřeba. Pracuji každý den čtyři hodiny.
Co vás na té práci nejvíc baví?
Nejvíc mě baví to, že můžu obsluhovat lidi. To je radost.
Stalo se někdy, že jste kvůli svému hendikepu nemohla pracovat, musela jste třeba odejít z práce dřív domů?
Ne, to se nestalo. Když pracuji, je to lepší, mám nějakou povinnost. Do kavárny se těším.
Je těžké pro člověka s autismem najít práci?
Je. Jsem moc ráda, že můžu pracovat v kavárně. Je pravda, že nějakou těžkou práci, třeba v klasické hospodě, bych asi nezvládla.
Jak snášíte toto koronavirové období, kdy jste musela být více doma?
Byla jsem na tom psychicky špatně, měla jsem deprese. Už jsem nevěděla, co doma dělat. S kamarádkami z Pomněnky si sice dopisujeme přes messenger, ale už jsem moc ráda, že začnu zase chodit do kavárny.
Kdy se na vás lidé mohou v kavárně těšit?
Mám nastoupit
18. května. Kavárna je už ale otevřená teď, můžete si kávu vzít s sebou nebo odnést něco dobrého.
Čím je vaše kavárna výjimečná?
Je malá, útulná, na pěkném místě, mám tu skvělé kolegyně. Máme tu dobrou kávu, výborný medovník nebo čokoládový cheesecake. Spoustu dobrých věcí.
Co děláte ráda ve volném čase?
Zajímá mě hudba a moc ráda sleduji videa na notebooku.
Jaké máte plány do budoucna?
Byla bych moc ráda, kdybych měla pořád práci v kavárně. Třeba do konce života, nebo aspoň na dalších deset let.
Buďte první kdo přidá komentář