ŠUMPERK • Je mu teprve sedmnáct let. Přesto do šumperské skládačky zapadl jako na míru vyrobený kousek. Trenéři mu dokonce důvěřovali natolik, že jej po několika trénincích dosadili do speciální přesilovkové formace. JAKUB ALTRICHTER chce v rodině šumperských Draků naplno prodat zkušenosti, které nasbíral při působení ve Švédsku.
Petr Fišer
Herní praxe v Chance lize má mladšímu bratrovi ze sourozenecké dvojice dopomoci k nominaci na mistrovství světa hráčů do osmnácti let. Proti Prostějovu nebodoval, na vítězství v Benátkách nad Jizerou se podílel gólovou asistencí. Mladý útočník si čas strávený ve Skandinávii nemohl vynachválit. Byla to škola k nezaplacení. „Hodně času věnují pilování dovedností a celkově je to takové volnější. U dětí se trénink ještě moc neřeší, spíš si celou dobu hrají. Pak teprve začínají dělat skills cvičení a v osmnáctkách nebo ve dvacítkách už je ten rozdíl hodně vidět,“ vypozoroval syn bývalého výborného brankáře. „Kluci ve Švédsku jsou zvyklí tvrdě dřít. Trenér s námi nechodil na suchou přípravu ani do posilovny. Prostě nám věřil. Řekl nám, co máme dělat, a všichni to plnili na sto procent.“ Podle Altrichtera mají Švédové jinou mentalitu než Češi. „Když přijdou na zimák, jsou hlavou nastavení na trénink a přemýšlejí jenom o tom, co budou dělat na ledě, co budou dělat v posilovně a podobně.“ Po první sezóně v Lidingö si mohl vybírat z několika nabídek. Jeho volba padla na klub Mora IK. „Zvolil jsem dobře, hodnotit to můžu jedině kladně. Pomohlo mi to ve všech směrech. Dali mi spoustu šancí ve dvacítce, a to včetně přesilovek. Do oslabení jsem se tolik nedostával, ale taky mě tam občas poslali. Jakmile stopli juniorskou soutěž, začal jsem chodit i na tréninky s áčkem.“ V zemi tří korunek sáhli k přerušení o něco později než v Česku, mládežnické soutěže utnuli na začátku listopadu. „Švédové tomu nechávali volný průběh. Jakmile nás zastavili, mohli jsme trénovat dovednosti a chodit do posilovny v menších skupinkách,“ popisoval pro portál Hokej.cz Jakub Altrichter. S nástrahami nelehké švédštiny se popasoval velmi dobře. „Postupně jsem všemu rozuměl a snažil se víc mluvit. Kluci se mnou komunikovali švédsky, a když jsem náhodou něčemu nerozuměl, tak mi to zopakovali anglicky.“ Švédsko si rychle oblíbil. A nejen kvůli hokeji. „Je to krásná země. Mora má deset tisíc obyvatel a moc hezkou přírodu všude kolem. Nebylo tam takové vyžití jako třeba ve Stockholmu, ale zase jsem se mohl soustředit jenom na hokej.
Buďte první kdo přidá komentář