ŠUMPERK – Někdo by si nevěřícně klepal na čelo, někdo naopak uznale smekal pomyslný klobouk. JIŘÍ TRÁVNÍČEK v době všeobecné nejistoty vyměnil dobrý flek v zaběhnuté firmě za finančně méně výhodnou pozici v šumperském florbalovém klubu. „Kdyby šel vrátit čas a mohl bych si všechno rozmyslet ještě jednou, volil by stejně,“ prohlásil bez dlouhého přemýšlení.
Petr Fišer
Jeden z největších klubových patriotů šel výplatově dolů, domůnosímenší obnos peněz. Když spadal do kategorie největších firemních skokanů, kteří se vydrápali mezi zaběhnuté manažery úplně od píky, pracovní týden mu končil v pátek kolem třetí hodiny odpolední. Florbalové povinnosti si musí plnit každý den včetně nabitých víkendů. Navléká si totiž dres mužského áčka a mimo to rozdává trenérské pokyny z pozice mládežnického kouče. Pokud mu to ovšem covid umožní… Chcete další důkaz nevšední loajality? V nelehkých chvílích spojených s koronavirovou krizí, kdy se florbalové dění zastavilo na místě stejně jako všechna ostatní amatérská odvětví, se vzdal výplaty a na živobytí si vydělával jiným způsobem. Jen proto, aby ulevil oddílovému rozpočtu. „Florbal miluju. Vždycky to byl můj sen. Dělat něco, co mě baví, naplňuje a co mám rád jako máloco. S tím, že se otevírá možnost zaměstnat druhého člověka, který by pro klub pracoval na plný úvazek, mě oslovili Peťa Matěj a Ondra Mrázek. Věděl jsem, že si po finanční stránce pohorším a že přijdu o nejrůznější zaměstnanecké a firemní benefity a výhody. Přesto bych do toho šel zase a znovu. Věřím tomu, že když to s Ondrou budeme dělat s chutí, dobře, poctivě a celým srdcem, tak se nám to časem vrátí.“ Zatímco Mrázek zastává funkci šéftrenéra, Trávníček začal vystupovat jako sportovní manažer. Stal se oficiální klubovou tváří zodpovídající za mediální propagaci, jednání se sponzory a pořádání nejrůznějších náborů a dalších akcí. „Uděláme všechno pro to, aby se šumperský florbal dál rozrůstal a kvetl do ještě větší krásy. Rádi bychom měli pod svými křídly 250 spokojených mládežníků. V případě mužského áčka si troufám tvrdit, že jsme bez jakéhokoliv velkohubého přehánění delší čas týmem trénujícím na profesionální úrovni. Málokterý mančaft z amatérské soutěže se připravuje čtyřikrát týdně. Když k tomu připočítáme víkendové zápasy, už to není jen pouhý koníček, ale naplno dělaná záliba, které se věnujete se vší vážností.“ Jiří Trávníček má jeden velký sen. Rád by hrál každé utkání před plným hledištěm stejně jako dnes už neexistující mužstvo Delty Real v nezapomenutelné éře největší futsalové slávy. Pohárové zápasy s Vítkovicemi a domácí utkání divizního play-off proti Vysokému Mýtu naznačily, že by to nemuselo být nereálné přání. Hlediště praskalo ve švech. „Člověk se přenese přes skutečnost, že mu celosezónní snahu a naděje na postup do národní ligy zhatí koronavirus. Jenže uběhne pár měsíců a je to tu zase. Těžko říct, jestli se diváci do ochozů vrátí. Jestli budou mít náladu bavit se chozením na sportovní zápasy. Dál budeme bojovat o každého fanouška. Stojí nám to za to.“
Buďte první kdo přidá komentář