DOKSY, ŠUMPERK • Roky příprav, ladění, 3-2-1 start a po týdnu bylo po všem. Uteklo to jako mávnutí proutkem, na letošní mistrovství světa v orientačním běhu se může už jen nostalgicky vzpomínat. Jeho závodnickou součást tvořili dva zástupci šumperské Severky. Jak se jim vedlo?
Petr Fišer
Vrchol dřiny jedné generace se naplnil. Domácí šampionát v Doksech provázela skvělá organizace ve složitých podmínkách, hvězdné výkony elitních borců a hodně náročné tratě.
VOJTĚCH KRÁL
Sprint: 11. místo. Mixy: 5. Štafety: 5. Dlouhá trať: 16. „Nepředvedl jsem žádný výkon, se kterým bych byl vnitřně spokojený, takže jsem zůstal hodně za očekáváním. Jak po technické, tak fyzické stránce. Výsledkově to nebyl propadák, ale měl jsem v hlavě medaile.“
TEREZA JANOŠÍKOVÁ
Sprint: 14. místo. Mixy: 5. Klasická trať: 13. „Můžu odběhat desítky povedených tréninků nebo závodů a říkat si, že je to dobré, ale potom se to holt někdy nesejde. Mně se to nesešlo právě na finále. Před první volbou jsem nevybrala tu správnou, a i přesto, že jsem si toho nebyla až tolik vědoma, ucítila jsem, že nejsem ve správné orienťácké kůži. Po zbytek závodu jsem začala postrádat optimální rytmus, plynulost a správné načasování. Chyběla tomu větší kvalita. Nicméně věřím, že mě to zase posunulo dál. V praxi jsem si mohla ověřit, kde se skrývají podstatné detaily k pilování, které se střádají a počítají. Nikdy se nevzdávám jen tak, ale musím se přiznat, že jestli jsem se někdy bála, že už nedokážu docvaknout někoho přede mnou, natož ho předběhnout, bylo to během druhého závodního dne. Nakonec to vyšlo mnohem lépe, než jsem čekala. I když ani závěrečná individuální disciplína nebyla v mém podání stoprocentně perfektní, dokončila jsem ji v dosažitelné ztrátě na top desítku. Na standardním výkonu se dá do budoucna stavět a šperkovat ho dál a dál. Moc se na to těším! Dle mého názoru bylo tentokrát medailové cinkání nejdál, co kdy dříve. Těžko soudit, ale věřím, že jednou nám to všem sedne.“
Buďte první kdo přidá komentář