O devět bodů prohraný souboj se Srbskem pro něj byl posledním zářezem na reprezentační pažbu. Zábřežský rodák PAVEL PUMPRLA se na vydařeném turnaji v Číně rozhodl, že to pro něj bylo závěrečné účinkování v dresu národního družstva. Skončil v něm uznávaný dříč, příkladný bojovník a hlavně oddaný kapitán, jenž by mohl natočit reklamu na spolehlivost.
Petr Fišer
„Šesté místo na mistrovství světa je symbolické. Vždyť já hraju většinu kariéry s číslem šest. Udělalo to takovou pěknou tečku,“ pochvaloval si basketbalista se zajímavým hráčským rodokmenem. „Věřím, že by mohla přijít ještě spousta historických zápasů, kdy by bylo příjemnější končit, ale z mého pohledu to byl krásný vrchol na úrovni reprezentace. V nároďáku jsem začínal před deseti lety a za tu dobu jsme se posunuli na Mount Everest.“
Nikdy nelámal rekordy, nikdy nebyl králem ofenzivních statistik. Přesto se řadil k nejplatnějším článkům mužstva. Lodivod národní posádky Ronen Ginzburg ho označil za tichého lva s velkým srdcem, který vždycky potil krev výhradně ve prospěch kolektivu.
Ceněný křídelník se ve třiatřiceti letech rozhodl hlavně kvůli svým nejbližším. „Když jste na šampionátu měsíc bez rodiny, je to něco neskutečného. Za jediné štěstí jsem mohl považovat to, že daň s tím spojenou vyvažovaly naše úspěchy v Číně. I z tohoto pohledu jsem rád, že další léta konečně budu moct strávit s těmi, které tak moc miluju,“ vysvětloval bez vytáček.
Zatímco kouč Ginzburg měl slzy v očích, Pumprla se držel. „Trošku jsem myslel, že budu brečet, a překvapivě to padlo spíš na trenéra,“ procedil mezi zuby na rozloučenou. Chybět nebude jen realizačnímu týmu, ale i všem spoluhráčům. „Hrozně mě to překvapilo. Nezbývá nic jiného, než mu poděkovat. Pampi byl neuvěřitelný kapitán a správná spojka mezi trenéry a hráči. Takový Mirek Dušín českého basketu. Když se zápas nevyvíjel úplně dobře, nastoupil a během chvilky dokázal přinést na hřiště spoustu energie. K tomu přidával výbornou obranu. Získával míče, doskakoval, pral se o každý balón. To byla jeho role. Vždycky ji plnil na sto procent. Klobouk dolů před ním. Ještě jednou – děkujeme!“ vzkazoval za celou šatnu střelec Vojtěch Hruban.
Pavel Pumprla premiérově nakoukl do profesionálního sportu v Opavě. Nejvěrnější služby odváděl a stále odvádí úspěšnému klubu z Nymburka. Na startu basketbalové kariéry dojížděl za oblíbeným sportem do nedaleké Mohelnice. „Pavlův otec ho k nám přivezl, protože v Zábřeze neměli mládežnické kategorie. Hned první tréninky naznačovaly, že je to rychlostní typ,“ zavzpomínal Pumprlův první kouč Pavel Miketa. „Celkem u nás strávil sedm let. Už od čtrnácti ale hostoval v Olomouci, kde nastupoval v dorostenecké lize. Jeho působení v Mohelnici nám hodně pomohlo. V roce 1998 jsme s výběrem do dvanácti let vyhráli mistrovství republiky v Písku. Hřeje nás, že kapitán české reprezentace začínal s basketem právě u nás,“ netajil hrdý Miketa. „Vždycky to měl v hlavě srovnané. Žádný z dalších dvou nebo tří výraznějších talentů, co u nás byli, nešel za svým cílem tak svědomitě jako on. Už odmala to byl vynikající obránce a výborný brejkový hráč. Zůstalo mu to dodnes i na nejvyšší klubové a reprezentační úrovni.“
Buďte první kdo přidá komentář