ŠUMPERK • Trénování má v krvi. Když se hráči pod jeho taktovkou posouvají na další výkonnostní levely, upřímně ho to těší. Hlavní kouč šumperských Dietos JAN KOLAŘÍK nenechal ve štychu ani Miroslava Bartoše. S osobitou precizností, která je mu vlastní, připravoval bývalého svěřence na jeden z nejprestižnějších kempů ve světě amerického fotbalu. Všechno měla pod palcem kanadská profesionální liga.
Petr Fišer
Musel jste nad nevšední nabídkou přemýšlet, nebo to byla jasná volba?
Trochu přemýšlení tam bylo. Přece jen je rozdíl, když se věnujete někomu, kdo má 130 kilo a chce rychle běhat, skákat daleko a být mrštný jako o několik desítek kilogramů lehčí kolegové (úsměv). Takových, jako je Mirek, tady moc není. Za obrovské plus jsem považoval skutečnost, že se jednalo právě o něj. Dopředu jsem věděl, že bude pracovat tvrdě a nikdy se nestane, že by se mu nechtělo. V neposlední řadě rozhodovalo i to, že si mě vybral sám. Proč zrovna mě, to ví nejlíp on. Můžu mu za to poděkovat, protože mě postavil před velkou výzvu.
Co vás na speciálně laděné práci přitahovalo nejvíc?
Jedná se o zcela jinou přípravu, než která je typická pro klasickou sezónu nebo americký fotbal. Šlo o to, aby naše spolupráce vedla k co možná nejlepšímu zvládnutí čtyř z pěti disciplín. Aby skákal dále, popřípadě výše. A aby byl dynamičtější a pohyblivější než ostatní hráči. Hned na začátku jsme si naměřili základní data a za dva měsíce jsme je chtěli posunout na hranici, která nás oba uspokojí. Neměli jsme přehnané vzdušné zámky. O to větší satisfakcí je, že se všechno podařilo, zlepšení bylo výrazné a veškerá práce a dřina nevyzněla do ztracena. Moje motivace směřovala k tomu, aby nebyl bez šance zaujmout pozorovatele z kanadské a německé ligy. Prostě a jednoduše, aby se o něm vědělo a v nabité konkurenci obstál.
Za normálních okolností máte na starosti celé mužstvo. Provází drilování jednotlivce hodně odlišné aspekty?
Teoreticky je úplně jedno, jestli chystám tréninkovou jednotku pro jednotlivce, nebo pro celý tým. Čas, který tím musím strávit, je stejný. Rozdíl byl v tom, že jsem pro Mirka hledal a vymýšlel cvičení pro dané disciplíny. Dá se říct, že je na hřišti nepoužijete. Slouží k testování a ověření, jak na tom je kdo atleticky a silově, a se samotným americkým fotbalem to má minimum společného. Nebylo úplně jednoduché všechno správně poskládat s ohledem na kontinuální návaznost a postupné gradování. Důležité bylo, abych ho takzvaně nezatavil a aby se dodržovaly mnou stanovené intervaly. V tomto bodě musím zmínit kluky z Dietos. Jmenovitě Pavla Staníčka a Jana Durchánka. Všechno absolvovali s námi a přispívali ke zdravé soutěživosti, vzájemnému hecování a motivaci být nejlepší z tréninkové skupiny.
Měl jste z dřívějška zkušenost s individuální přípravou některého z hráčů?
Takto přímo úplně ne, ale s fotbalem a pomocí jednotlivci ano. Klukům jsem vždycky nápomocen, udělám pro ně maximum. Nezbytným základem jsou zájem a chuť dotyčného jedince. Mirek se v těchto aspektech pohyboval na nejvyšší možné úrovni. Od začátku věděl, za čím si jde a co chce – tvrdě pracovat a makat. Několikrát jsem ho dokonce musel brzdit, jelikož byl ochoten udělat cokoliv a jít opravdu až na samotné dno svých sil. Výhodou bylo, že mi dal volnou ruku ve všech cvičeních, intenzitě a opakování. Potom bylo na mně se s tím poprat a celý proces přizpůsobit a sladit tak, aby byl spokojený. Já říkám, ty děláš = ideální spolupráce. (úsměv)
Není žádným tajemstvím, že jste se vydal přímo do Frankfurtu. Jak moc vám německý nášup šmakoval?
Možná jsem čekal lepší podmínky. Testy probíhaly v hale a u některých cvičení to hráčům dost výrazně klouzalo, což ovlivňovalo dosažené výkony i výsledky. Všechno ostatní se neslo v profesionálním duchu a kemp byl celkově skvěle nachystaný. Myslím tím hráčský servis, občerstvení, materiální zabezpečení. Po celou dobu jsem se snažil být Mirkovi k ruce, kdyby potřeboval poradit nebo s čímkoliv pomoct. Taky jsem všechno dokumentoval. Tím jsem měl možnost bavit se s dalšími hráči v jeho skupině. Ve chvílích volna byla trocha času prohodit pár slov i s jinými účastníky a trenéry, ať už z kanadské či německé ligy. Tím ale netvrdím, že si mě někdo z nich pamatuje. (smích)
Dal jste dohromady kapitolu, která by ve vaší „trenérské knize“ mohla mít výraznější místo. Zdá se, že jste ji psal s viditelnou chutí…
Předně musím vyzdvihnout, jak všechno výborně fungovalo. Od spolupráce s Mirkem přes skvělou partu, která se vytvořila. Každému z nás to přineslo nové myšlenky, pohledy na přípravu a jiné tréninkové metody nebo cvičení. Užili jsme si to a mě osobně to moc bavilo. I po této akci jsme pokračovali v tréninkové skupině a soustředili se na novou sezónu. Škoda jen, že nám celé snažení přerušil koronavirus, protože si myslím, že všichni tři borci by byli na hřišti nepřehlédnutelní. Tak snad na podzim…
Bude spojení Bartoš – Kolařík platit i nadále?
Mirek chce ve společné práci pokračovat, což je pro mě nejlepší možné ocenění. Věří věcem, které děláme. Na podobnou vlnu se snažím naladit ostatní hráče z Dietos. Mirkův příběh je krásnou ukázkou toho, kam se můžete dostat poctivou dřinou. Mohla by to být pro ně správná motivace a také hnací motor, který je požene dopředu. Rád bych individuálně nebo po menších skupinách připravoval s důrazem na fyzickou stránku další „klienty“, je to můj sen. A nejen z řad amerického fotbalu, ale i z jiných sportovních odvětví. Kdo chce, může se mi ozvat.
Buďte první kdo přidá komentář