VELKÉ LOSINY • „Dál už to nešlo. Končím…“ Trenérská štace MARTINA KUPČÍKA vypršela dřív, než se stačila pořádně rozjet na vyšší obrátky. Fotbalisté Velkých Losin jsou několik dní bez hlavního kouče. Tomu se dlouhodobě nelíbilo, že hráči „šetří s krokem i dechem“.
Petr Fišer
„Souvisí to výhradně s mojí nespokojeností, že nechtěli pracovat, jak jsme se na začátku domluvili. Všechno postupně souviselo se vším. A protože nebyly výsledky, tlak, kterému museli čelit, narůstal. Ode mě, od vedení. Nezvládali to hlavně v hlavách,“ netajil svůj pohled na věc kormidelník, jenž opustil omlazenou posádku na vlastní žádost.
Tréninková morálka podle něj neodpovídala úrovni soutěže, v níž losinská skvadra působí. „Když máte několikrát týdně k dispozici maximálně osm hráčů, nebo dokonce jen pět, a těch případů nebylo málo, čím dál častěji přemýšlíte, jestli byste svůj volný čas neměli trávit jinak. A ne se snažit kvůli někomu, kdo neprojevuje zájem. Nemám zapotřebí promrhat dvanáct hodin týdně pro něco, co přestává mít smysl,“ nebral si servítky.
VYHOŘENÍ, BEZ AMBICÍ…
Pevnější oporu nenašel ani u ostřílenějších pardálů. „Připadá mi, že jsou trochu vyhořelí. Svým způsobem všeho dosáhli a jak sami tvrdí, klidně v Losinách dohrají kariéru. Bez postupových ambicí a většího odhodlání prát se o vyšší patra a místa. Zahrajeme si fotbal a pak si dáme pivko…“
Podle Kupčíka představují daleko komplikovanější překážku zástupci nastupující generace. „Chybí jim touha zlepšovat se a něčeho dosáhnout. Chápu, když vás limitují pracovní povinnosti. V týmu jsou čtyři kluci, co přes zimu hrají stolní tenis. Když si měli vybrat, jestli fotbal, nebo ping-pong, šli radši na ping-pong… V klubu jsou obětavci, co pro losinský fotbal dělají první poslední. Když se někteří naši hráči dozvěděli, že je o ně zájem z jiných oddílů, nebáli se zažádat o přemrštěné finanční sumy. Trénovat někoho, kdo si řekne o deset tisíc za měsíc, a druhému vysvětlovat, že vedle něj bude makat zadarmo nebo za nepoměrně menší částky? V kabině takové věci nedělají dobrotu,“ věděl dlouholetý hrabišínský patriot.
NEZDRAVÝ VZDUCH V KABINĚ
Prostředí, které v šatně panovalo, označil za nezdravé. „Kluci si tam tahali problémy z práce. Vztahy nebyly úplně ideální. Dost často se řešily nejrůznější rozpory a neshody. Během týdne, při zápasech, po utkání. Zleva doprava. V minulosti jsme si to ošéfovali my starší, teď někdo takový v Losinách chybí. Správný lídr, za kterým by šlo celé mužstvo. Tahoun, jenž by práskl do stolu a všechno uklidnil ve chvíli, kdy by to bylo potřeba. Mančaft se rozdělil na skupinky a srážely ho horší výsledky. Byly i dobré týdny. Ale bylo jich málo. Hodně záleželo, jestli se o víkendu vyhrálo, nebo prohrálo. Když se hledal viník, většinou to padalo na moji hlavu,“ nerozpakoval se otevřít dveře do kabiny mužského áčka. „Ze všeho nejvíc mi vadila neochota pracovat naplno, pravidelně a systematicky. Taky jsem se chtěl soustředit výhradně na fotbal, a ne se pitvat v nefotbalových věcech. Kdybych měl stejným situacím čelit v práci se svými zaměstnanci, zařídím se jinak. V kolektivním sportu se nemůžete zbavit šesti členů kádru najednou. Nebylo by kde brát. Proto jsem zvolil radikální řešení a rozhodl se odejít.“
NA OBZORU OBROVSKÝ PROBLÉM?
Martin Kupčík strávil v křesle hlavního lodivoda pouze půl sezóny. Po nabraných zkušenostech mu došla trpělivost, naplněný kalich hořkosti přetekl. „Nechci nikomu ublížit ani nikoho hanit. Nechci, aby to vyznělo tak, že za sebou zametám cestu a na všechno jen plivu. Fotbalové Losiny mám a vždycky budu mít rád. Prožil jsem tam přes osm let, na které budu s oblibou vzpomínat. Fungovaly přede mnou a fungovat budou dál. Jestli se ovšem zásadně nezmění přístup některých jedinců, můžou mít v budoucnu obrovský problém,“ stál si za svým. „Krajský přebor je soutěž, která vyžaduje pravidelný trénink. Pokud šlo o moje nároky a požadavky, hráči je neustáli a neplnili. Místo, aby zapnuli na vyšší obrátky a sebekriticky si uvědomili, kde je zakopaný pes, radši mařili čas diskutováním na sociálních sítích. Věřím tomu, že někteří můj odchod kvitují. Někteří kluci mi psali, že je to škoda. I takový je fotbalový život,“ prohlásil smířeně. „Delší dobu bylo vidět, znát a cítit, že mladší ročníky nejsou svým přístupem schopny vyplnit díru, která se zvětšovala. Mohlo se jí předejít v případě, že by se sáhlo k výraznějšímu doplnění po ztrátě několika starších opor. Až příliš se spoléhalo na mladé, jenže ti nedokázali proměnit pozitivní očekávání v realitu. Hlavně proto, že nepracují a nedávají fotbalu tolik, kolik by mohli a měli.“
TRENÉRSKÉ VYCUCNUTÍ
Nebyl to verdikt, k němuž by se odhodlal ze dne na den. Rodil se dlouho, prakticky celou zimu. „Předsedovi Svedkovi jsem už dřív narovinu oznámil, že se mi některé brzdící elementy nelíbí a že si vážně pohrávám s myšlenkou, že bych skončil. Od vedení jsem měl plnou důvěru, věřilo mi a nejspíš spoléhalo, že všechno překousnu a půjdu dál. Nebyl jsem v Losinách kvůli penězům. Nebyl jsem trenér, pro kterého by byly s vidinou tučného výdělku prvořadé. Dál to ale nešlo. Hráči toho využívali a zneužívali, což platilo už za mého předchůdce Jirky Miky. Chtělo by to někoho úplně cizího, kdo nemá na losinský fotbal žádné předchozí vazby,“ doporučil klubovému managementu.
Bez angažmá nemusel zůstat dlouho. Nad jeho hlavou rychle zasvištěla dvě konkrétně namířená lasa. „O jedné možnosti jsem uvažoval. Momentálně jsem ale hodně vytížený v práci a fotbal není mojí prioritou, i když se dalšímu trénování nebráním. Poslední měsíce v Losinách mě totálně vycucaly. Obě děti nám sportují a doteď bylo všechno na manželce. I za to, jak mě vždycky podporovala, bych jí chtěl častěji a víc pomáhat. Za měsíc, za dva to může být jinak. Teď to ale z fotbalového hlediska mám v hlavě nastavené právě takhle.“
MARTIN KUPČÍK PŘED ROKEM
„Celá situace ohledně trénování se rýsovala dva roky. Odolával jsem, co to šlo. Ještě jsem chtěl aktivně hrát bez povinností, starostí a zodpovědností spojených s vedením mužstva. Vzal jsem to hlavně kvůli klukům, mám k nim hodně blízko. V Losinách vždycky panovaly nadstandardní vztahy. Nemusím začínat od nuly v novém prostředí, znám povahu i charakter jednotlivých hráčů. Jsou to výhody, ze kterých bych rád vytěžil maximum. Několik tréninků a zápasů jsem vedl místo Jirky Miky už dřív a bylo to bez potíží. Všichni poslouchali a dělali, co měli.“
Buďte první kdo přidá komentář