ŠUMPERK, PRAHA • Dne 25. února 1969 odjel Jan Zajíc se svými spolužáky do Prahy. Tam si koupil kyselinu, několik lahví benzinového čističe a pastu na parkety, kterou si na toaletě potřel celé tělo. Svým průvodcům předal dopisy na rozloučenou a následně se s nimi rozešel. Kolem půl druhé odpoledne vstoupil do průjezdu domu č. 39 na Václavském náměstí. Tam vypil kyselinu, polil se čisticím prostředkem a potom se zapálil. Ze zmiňovaného průjezdu se mu však nepodařilo vyběhnout, po několika krocích upadl a na místě zemřel. Jan Zajíc se upálil na protest proti okupaci tehdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Na Jana Zajíce město Šumperk nikdy nezapomnělo. Na budově průmyslové školy, kde Jan Zajíc studoval, je umístěna pamětní deska, jejímž autorem je jeden z nejznámějších českých sochařů 2. poloviny minulého století Olbram Zoubek. Zde se také každoročně konají pietní akce za účasti vedení města. Janu Zajícovi bylo in memoriam uděleno v roce 1992 čestné občanství města Šumperka. Po studentovi bylo také pojmenováno náměstí v areálu bývalých kasáren. Na konci loňského roku vyšla kniha spisovatele Oldřicha Šuleře s názvem V očích měli plameny. K zachycení skutečného příběhu Jana Zajíce autora přivedl hlavně osud Jana Nykla. Ten jej také doprovázel ze Šumperka do Prahy, na cestě, která skončila upálením. Jan Nykl si svůj příběh nechával celých jednapadesát let jen pro sebe. Vedla ho k tomu marná snaha odradit staršího kamaráda od zoufalého činu. Po Zajícově činu byl obviňován svým okolím, že mu v upálení nezabránil, byl také státní bezpečností stíhán pro napomáhání k sebevraždě. „V letošním roce se kvůli současné epidemiologické situaci nemohla pietního aktu účastnit veřejnost. Za vedení města položila kytici u pamětní desky Jana Zajíce první místostarostka Marta Novotná,“ uvedl vedoucí oddělení kultury Bohuslav Vondruška. (ms)
Dopis Jana Zajíce na rozloučenou:
OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ! Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2. Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory! Pamatujte: „Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik.“ Nemáme se čeho bát – jedině smrti. Ale: „Smrt není zlá, strašné je jenom umírání.“ A toto je pomalé umírání národní svobody. Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy! STÁVKUJTE, BOJUJTE! „KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!“ Nemám na mysli jen ozbrojený boj. Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU! Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI! Jen tak budu žít dál. UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE! Jan Zajíc
Buďte první kdo přidá komentář