Za Draky si naposledy zahrál před pěti lety. Na rodné město ale nikdy nezanevřel. Přestože si LUKÁŠ ŽÁLČÍK vydělává na živobytí na jiných hokejových adresách, v Šumperku je pořád doma. A neměnil by. Z „bludovského“ kopce do něj sjíždí takřka každý den i v nejnabitějším období celého roku.
Petr Fišer
„Mám tady spoustu kamarádů a známých. Kluky jsem sledoval, odehráli výbornou sezónu. Sám jsem zvědavý, jak dopadnou,“ potvrdil devětadvacetiletý poctivec, že mu výsledky klubu, v jehož řadách aktivní kariéru „odšpuntoval“, nejsou lhostejné.
Zatímco na Tyršově stadiónu stále neví, jak se představitelé hokejového svazu vypořádají s postupujícím do první ligy, v Žálčíkově případě je jasněji. „Klub mi uplatnil opci ve smlouvě. Měl bych pokračovat v Prostějově,“ prozradil výtečný bruslař s přímočarým tahem na branku.
Současný koronavirový stav není pro nikoho jednoduchý. Profesionální sportovci by o tom mohli dlouze vyprávět. „Dodržuji karanténu. Akorát si ráno chodím zaběhat, nebo využiju rotoped a zacvičím si doma. Pomalu by mi měla začít příprava s kondičním trenérem, ale nikdo neví, co a jak teď bude,“ hlesl hbitý forvard neradostně.
Někteří majitelé a oddíloví šéfové se v reakci na vzniklou situaci nerozpakovali sáhnout k hráčskému propouštění, krácení platů či utahování opasků. „Zatím mě nikdo nevyhodil, ale přijít to může. Není to vůbec příjemné. Při nejhorším si najdu brigádu. Kamarád mě vezme dělat střechy, nějakou práci mít budu,“ pousmál se gólový útočník. Narážel při tom na dlouholeté přátelství s fotbalovým cestovatelem Martinem Gruntorádem, jenž se věnuje soukromému podnikání.
Prostějovští Jestřábi si protrpěli špatnou sezónu, na kterou bude lepší co nejrychleji zapomenout. Nenaplnili ambice a zůstali za očekáváním. Lukáš Žálčík patřil do úzké skupiny hráčů, kteří snesli přísnější měřítko. Gólové biče pletl na počkání, podruhé za sebou nastřádal více než třicet brankových úlovků. Koruna pro krále střelců Chance ligy mu unikla o pověstný vlásek. „Vždycky si na sebe kladu větší nároky. To, kolik jsem dal gólů, mě potěšilo. Ve druhé části sezóny jsem se ale nevyvaroval šesti nebo sedmizápasového výpadku, takže mi to trochu zhořklo. V dalším ročníku se budu snažit, aby se nic podobného neopakovalo.“
Odchovanec Draků se uměl často prosazovat v přesilových hrách. Nejvíce si rozuměl s Markem Račukem, jenž byl jeho dvorním nahrávačem. Stejně jako Patrik Moskal při zatím poslední šumperské štaci, kde společně zářili v jedné lajně po boku Aleše Staňka. „V hokeji máte výhodu, že na to nejste nikdy sám. Každý, kdo má po rozbruslení dres na místě, musí přemýšlet nad tím, že to může být právě on, kdo rozhodne. Snažím se to dělat celou dobu. Už mi není dvacet a zbytečně nelítám všude, kde nemusím. Za těch dvanáct let víte, odkud to máte zkoušet, aby šance na vstřelení gólu byla větší,“ prozradil, z jakých ingrediencí se snaží míchat chutný koktejl. „Pořád je na čem pracovat. V mém případě hlavně na práci s hokejkou. Jsem strašný dřevák,“ přihodil sebekriticky.
Ačkoliv pálil ostošest a častokrát velmi přesně, Jestřábům se do lepší osmičky proklouznout nepodařilo. „Nebudu lhát. Jsem zklamaný. Jako tým jsme si neuvědomili, že prvních třicet zápasů je rozhodujících a že to svým způsobem bylo play off akorát na více utkání. V dolní skupině jsme dobré výkony střídali s katastrofickými. Negativně se to projevilo na skutečnosti, že jsme nebyli schopni natáhnout delší bodovou šňůru.“
Šumperskou stopu na jestřábím území zvětšila občasná výpomoc Tomáše Drtila a Daniela Vachutky. Velké opory Draků vypomáhaly Prostějovu formou střídavých startů a na scéně první ligy si nevedly vůbec špatně. Samotný Žálčík by se v budoucnu nebránil další extraligové výzvě. „Do nejvyšší soutěže by chtěl každý. Rád bych se do ní jednou vrátil.“
Buďte první kdo přidá komentář