ŠUMPERK • Dvanáct sezón, přes 600 zápasů, 455 kanadských bodů. Statistika, která mluví jasnou řečí. Málokdo zanechal v hokejovém Šumperku tak výraznou stopu jako TOMÁŠ SEDLÁK. Produktivní obránce, jenž se nesmazatelným písmem zapsal do klubové historie, další starty nepřidá. V šestatřiceti letech pověsil profesionální kariéru na hřebík.
Petr Fišer
Pro nového trenéra Draků Martina Sobotku je to velká rána. Po Vachutkovi a Drtilovi, kteří dali přednost Prostějovu, přišel o další důležitou součást týmové kostry. „Když jsem byl během koronavirové přestávky víc doma s dětmi, začal ve mně hlodat červíček, jestli není načase skončit. O čím delší pauzu se jednalo, tím víc to ve mně zrálo. Nakonec jsem dospěl k rozhodnutí, že nastala správná chvíle, abych dal přednost rodině,“ odhaloval ostřílený zadák. „První liga bude mít hodně nabitý kalendář, takže bych byl dost často na cestách po celé republice. V souvislosti se zraněním ruky, které jsem měl v minulé sezóně, by na regeneraci zbývalo podstatně méně prostoru,“ odkryl další důvody svého překvapivého verdiktu. „Jsem šťastný, že jsem mohl hrát tak dlouho za Šumperk. Miluju to tady a vždycky se sem budu rád vracet. Nic to ale nemění na skutečnosti, že kluky budu podporovat a držet jim palce už pouze z tribuny.“ U soupeřů nepříliš oblíbený bouřlivák hokejku a brusle do kouta jen tak nezahodí. Hlasitě se mluví o zájmu České Třebové. „Nejspíš budu hrát pro radost za jeden východočeský tým krajský přebor. Jedná se o soutěž, v níž působí spousta kluků, co prošli šumperským hokejem. Takže bych se tam mohl cítit jako doma,“ pousmál se tvořivý bek se smyslem pro konstruktivní kombinaci. Ředitel mužských Draků Vladimír Velčovský jej přemlouval do poslední chvíle. „S Tomášem jsem se během jarních měsíců potkal několikrát a bylo z něj cítit, že k podobnému rozhodnutí směřuje. Za celý klub bych mu chtěl poděkovat za všechno, co pro Šumperk udělal,“ vzkazoval na dálku Velčovský. „Vzájemné spojení vydrželo dvanáct sezón a já jsem za to nesmírně rád. V dnešní době je téměř nemožné najít tak velkého srdcaře, a ještě k tomu s takovými kvalitami. Byl jedním z tahounů, kteří nás vrátili zpátky do první ligy. Dveře u nás má stále otevřené, ať už bude potřebovat cokoliv.“ Nejen hokejové činy Tomáš Sedlák proslul nejen svými hokejovými činy. Jako mladý podlehl hazardu a kvůli vydírání a strachu o své příbuzné vběhl v září roku 2007 v rodném Šternberku se šátkem na hlavě a s maketou pistole do jedné tamní firmy. „Udělal jsem zlou věc, ale zlo ve mně není,“ kál se ve zpovědi, jejímž prostřednictvím se otevřeně vracel ke své amatérsky provedené akci. Synovi tehdejšího šternberského starosty hrozilo až deset let odnětí svobody, nakonec ale vyvázl s podmínkou. „Ještě před příchodem do Nitry jsem byl vášnivým hráčem rulety. Zlomilo se to v Prostějově. Začal jsem hrávat lepší hokej a slušně vydělávat. Dařilo se mi a z nudy to pomalu přešlo do hazardu. Podle psychologů jsem do té doby nepoznal hodnotu peněz. Odmalička jsem měl totiž všechno, co jsem chtěl.“ Ke spáchání trestného činu ho donutila jedna výhrůžná esemeska. „Začal jsem se bát nejen o sobe, ale i o celou svoji rodinu. Když jsem nenašel odvahu jít za nejbližšími, udělal jsem takovou hloupost. Jednal jsem zkratově. Bylo to velmi těžké životní období, na které strašně nerad vzpomínám.“ Ve vazbě strávil dvaatřicet dní. „Kdo basu nezažil, nedokáže si to představit. Každá minuta tam trvá hodinu a hodina celý den. Byl to měsíc, který stoprocentně poznamenal můj život a který mě ohromně zocelil.“ Velkou oporou pro něj byla rodina. Bez ní by složitou situaci překonal jen těžko. „Táta měl slzy v očích. Podal mi ruku a řekl mi, že je se mnou. Já mu poděkoval a potom jsem se rozplakal,“ pokračoval napravený gambler, jenž se před zahájením soudu nechal ostříhat od dvojnásobného vraha. Neblahý incident mu od základu poupravil žebříček hodnot. „Předtím jsem považoval hokej za první věc na světě, ale kriminál můj pohled změnil. Rodina, zdraví a přátelé. To jsou nejdůležitější věci. Udělal jsem zlou věc, ale zlo ve mně není…“
Buďte první kdo přidá komentář