ŠUMPERK • Šumperku pomohl vystřílet postup do první ligy, a přestože si vyšší hokejovou soutěž mohl zahrát v domácím klubu, rozhodl se pro jinou možnost. DANIEL VACHUTKA na Hané dlouho nezůstal. Dobře bruslící křídelník se po jednoroční anabázi nemůže dočkat, až bude znovu bojovat v barvách dračí pěchoty.
Petr Fišer
Prostějov vás podepsal jako osvědčeného střelce. Po brankových hodech, které jste si užíval v šumperských službách, jste si ale protrpěl „čtyřgólové“ strádání. Kde byl zakopaný pes?
Situace, které nastávaly, nebyly jednoduché pro nikoho. Ať už se bavíme o koronaviru nebo o nezanedbatelném faktu, že nám sáhli na peníze. Hlavě a psychice takové okolnosti nikdy nepomáhají. Půlku sezóny jsem hrál v prvních lajnách a docela to šlo. Potom nás trenér rozdělil a už to nebylo ono. Neměl jsem jeho důvěru, a jak netrávíte na ledě dostatek času včetně přesilovek, zákonitě se prosazujete hůř a hůř. Šance byly, ale štěstěna se ke mně obracela zády. Místo gólů jsem nastřeloval tyčky a břevna nebo jsem branku těsně míjel.
Dávalo vám vedení klubu a trenéři najevo, že si od vás slibovali víc? To samé by se dalo říct o celém týmu.
Ani ne. Věděli, že jdu ze druhé ligy. V mých očích byla největším nepřítelem pandemie. Všichni v týmu byli skleslí, jako by na nás ležela deka. Když vám na účet posílají míň peněz, nejsou hokejky a šetří se, kde se dá, tak se to sečte a na náladě to nepřidává. Během sezóny jsme měli dobrou pasáž, kdy jsme vyhrávali a sbírali body. Potom jsme ale schytali bolavou facku, a jak nám ubrali na výplatě, začali jsme se škvařit v sérii nepříjemných proher. Ve sportu to tak chodí. Jednou jsi nahoře, jednou dole.
Mezi nejpřekvapivější porážky, které jste utrpěli, patřilo nečekané domácí zaváhání se Šumperkem…
Šumperk jsem samozřejmě sledoval, je to moje srdcovka. Ve skrytu duše jsem jim přál, aby se výhrou v derby zvedli, chytli a posunuli nahoru. Při vzájemném utkání v Prostějově se ukázalo, že je to jen sport a stát se může cokoliv. Marek Peksa nám zavřel bránu a překvapení bylo na světě.
Pro utrápené Draky to byla labutí píseň, jinak se jejich návrat do první ligy nesl ve znamení nadstandardního množství falešných tónů. Odvážná sázka na mladé hráče se minula účinkem a jen se naplnily předsezónní prognózy, které varovaly před průšvihem. Šumperku se moc šancí na úspěch nedávalo.
Hlavně rozhodovalo to, že se nesestupovalo. Pana Velčovského svým způsobem chápu. Před sezónou, která bude daleko náročnější, chtěl něco málo ušetřit.
Kývl jste na jeho nabídku okamžitě na první dobrou?
V Prostějově nás chtěli udržet dál pospolu. Také proto, že jsme měli dobrou partu. Po tom všem, co nastalo, tam ale většina kluků zůstat nechtěla. Pan Velčovský mi volal už v průběhu sezóny a je na něm znát, že do toho hodlá důkladně dupnout. Důležitou roli sehrál i trenér Janeček. Vím, jaký má přístup. Vím, jak moc hokej miluje. Udělá maximum pro to, aby naše hra měla hlavu a patu. U pana Šejby, který nás vedl v Prostějově, to tak nebylo… Kouč Janeček, dobré podmínky v Šumperku a možnost být častěji doma s rodinou. Nebylo nad čím váhat. Budu hrát srdcem a dám do toho všechno!
Co je pravdy na tom, že je ve hře i návrat Lukáše Žálčíka?
Je to pravda. Víc k tomu říkat nebudu, protože mi to nepřísluší.
Překvapil vás comeback Denise Kindla?
Byli jsme v kontaktu, o všem jsme se spolu bavili, takže to pro mě žádné překvapení nebylo. Těší mě, že se potkáme v jednom mužstvu. Snaha nás všech povede k tomu, abychom ze Šumperka udělali pořádný tým.
Martin Janeček sestavil brankářskou dvojici z velmi mladých gólmanů. Nepřipadá vám to jako přílišný risk?
Volba je to možná překvapivá. Na druhou stranu jsou to dva talentovaní brankáři, co mají potenciál. Věřím tomu, že oba svoje kvality dokážou už během přípravy. Jsem optimista. Bude to dobré. Základ týmu se staví na odchovancích, kteří tady vyrůstali a k šumperskému hokeji mají vztah. To je výhoda k nezaplacení.
Poněkud kostrbaté prostějovské angažmá z vás nesmylo nálepku kanonýra, který daleko častěji skóruje ve druhé lize. O to větší výzva před vámi stojí v nadcházejícím ročníku. Souhlasíte?
Jak už jsem říkal, jednou jste nahoře, jednou dole. Byl bych pochopitelně rád, kdybych se střelecky prosazoval častěji i v první lize. Budu makat, co to půjde, a uvidíme, jak se bude dařit. V hokeji spolu vzájemně souvisí a navazuje na sebe spousta aspektů. V prvé řadě musíte mít důvěru trenéra. Když vás posílá i na přesilovky a oslabení, cítíte se úplně jinak, než když naskočíte na led jen párkrát za třetinu. To pak stojí za prd. Nejste v tempu, nejste v zápřahu a do zápasu se složitěji dostáváte.
Jak je na tom Prostějov po stránce zázemí?
Pokud jde o stadión, je sice větší než ten v Šumperku, v době koronaviru to ale bylo úplně jedno. Všude se totiž hrálo bez diváků. Pokud se budeme bavit o materiálních podmínkách, zpočátku jsme měli všechno nové a hokejek jsme fasovali, kolik jsme chtěli. Jakmile ale přišla další koronavirová vlna, v klubu se začalo šetřit a už to tak dobré nebylo. Nějakým způsobem to dopadlo na každý tým v soutěži. Na přístup manažera Vykoukala si nemůžeme stěžovat, v rámci možností pro nás dělal maximum. Těžko něco zmůžete, když vám dá majitel stopku. Museli jsme se semknout a nelehkou dobu vydržet a skousnout.
Co vám v porovnání se Šumperkem chybělo ze všeho nejvíc?
Kustod Radek Fischer. Je to človíček na svém místě. Za každých okolností pro nás vždycky udělá, co nám na očích vidí… Jak už jsem říkal, ani v Prostějově nebyla špatná parta. Naopak. Jenže jsme jako „přespolní“ dojížděli a většinou rychle spěchali domů za rodinami. V Šumperku si po tréninku sedneme na gauč, v klidu pokecáme a rozebereme kdeco. Prostě máme větší pohodičku spojenou s výhodami domácího prostředí.
Oběma klubům šéfují nesmlouvaví „generálové“, kteří vládnou pevnou rukou. Jsou si v některých ohledech podobní?
Jakmile si něco umanou, nejede přes to vlak. Mají na to právo, protože na chod klubu shánějí finance. Když jsme s panem Luňákem bojovali o peníze, odpovídal nám způsobem, že pokud se to někomu nelíbí, může se sbalit a jít. Kdybychom měli stejnou pohodu jako na začátku a platy odpovídaly tomu, co jsme dostávali v úvodu sezóny, tak Porubu v play-off potrápíme daleko víc. Vím, že pořád dokola opakuju peníze, peníze, peníze. Jakmile vás ale hokej živí, tak je to úplně stejné, jako kdyby vám je krouhli v kdejaké firmě.
Váš kamarád Petr Gewiese se z pozice šumperského kapitána prokousal až do Vítkovic. Není žádným tajemstvím, že jste si v druholigových dobách přivydělávali na živobytí poctivou zedničinou.
O to je to kouzelnější příběh. Takovou příležitost si zaslouží, je to hodně dobrý bek. Vtipkovali jsme, že spolu napíšeme knížku. Ve druhé lize jsme po tréninku chodili pracovat k jeho taťkovi. Takže něco ve smyslu hokejisty a zedníka, který to dotáhl až do extraligy. Strašně mu přeju, ať tam vydrží co nejdýl.
Jak se vám sportovní povinnosti daří kloubit s rolí táty? Co přebalování, zvládáte bez problémů?
Jasná věc! (smích) Malá je už teď hyperaktivní, takový střelec. Přeskočila chození a rovnou běhá, ještě to s ní bude velká zábava. Když dojedu z tréninku nebo ze zápasu domů, všechno spojené s ní mi neskutečně dobíjí baterky. Přestanu myslet na hokej, na všechny problémy, co se dějí kolem, a parádně se odreaguju. Je to pecka. Hlavně ať je zdravá. Když jsme měli v srpnu celý mančaft covid, tak jsem to z Prostějova přenesl domů a bohužel to chytla i dcerka. Naštěstí to dobře dopadlo a nejsou žádné následky.
Buďte první kdo přidá komentář