ZÁBŘEH · Jaroslava Štěpánková sborovým zpěvem žije. Sama zpívala jako dítě, jako učitelka založila na své škole dětský sbor a ještě zpívala u Jiřího Skopala v Mohelnici ve smíšeném sboru. Společně s jubilujícím Slavíkem letošním rokem dovršila 50 let sbormistrovské činnosti.
Vladimíra Bartoňová
Stála jste u zrodu zábřežského Slavíka. Bylo těžké děti pro sbor nadchnout?
Nebylo těžké ho prosadit, jako jediná jsem učila hudební výchovu a děti znala. A tak v roce 1970 na zábřežské ZŠ Školská vznikl sbor Slavík. Zpěváky „dodával“ mladší Slavíček, kde děti procházely pěveckou přípravkou. Byly tahákem pro své kamarády a tak se Slavík postupně rozrůstal. Když jsem přestala učit, předala jsem v roce 2006 vedení Karlu Ozorovskému.
Kolik Slavíkem prošlo dětí a byly mezi nimi i výrazné talenty?
Statistiku jsem si nedělala, ale v době největšího rozkvětu měl sbor 70 členů. Je to o tom, že mám schopnost najít talenty ve třídě, dokážu je pro zpěv nadchnout a vytáhnout je a oni zase kvůli mně rostou. Kdo třeba vystudoval konzervatoř, byla Nikola Frančáková, zpívala i v divadle, dnes učí. Hodně děvčat dělá kantořinu na prvním stupni a má i své vlastní sborečky. Řada z nich hraje a učí v ZUŠ.
Dirigování jste zůstala věrná i v důchodu. Jak se dnes daří vašim Slavicím?
Když jsem předala Slavíka, oslovily mě již odrostlé členky, že by si chtěly zazpívat. Z příležitostného zpívání se nakonec vytvořil stálý sbor, kterému bude příští rok 15 let. Mám holky v produktivním věku, odcházejí a vracejí se, jak jim to dovolí život, mateřství a práce. Ještě deset let bych se jim chtěla věnovat.
Buďte první kdo přidá komentář