Jako u blbečků na dvorečku

ČESKO · Amatérský sport? Jednou ano, za chvíli ne. Jednou tak, za chvíli jinak. Jako u blbečků na dvorečku. Přestože se na tom shodovala řada odborníků, která volala po okamžitém spuštění pohybových aktivit, vládní představitelé naslouchali jiným hlasům. Není divu, že frustrace a rozčarování rostly a rostly a rostly…

Petr Fišer

„Zničili jste amatérský sport a náprava mládeže bude skoro nemožná nebo setsakra těžká. Jediné, co vím, je to, že vy to napravovat nebudete,“ nebral si servítky šéf zábřežského fotbalu Jaroslav Appl. „Je to výsměch všem lidem, nejen těm sportujícím,“ dodal na svém facebookovém profilu. „Děláš schůzky, plánuješ tréninky, připadáš si jako vyvrhel národa. A pak dostaneš facku s flusancem do ksichtu,“ okomentoval další změny prováděné ze dne na den. „Nám všem, co mají sport rádi, je z toho na blití. Toto je ukázka moci,“ navázal na Applovu kritiku Tomáš Jílek, bývalý fotbalista a stále ještě aktivní hráč stolního tenisu. Nejprve dvacet lidí. Potom dva. O pár hodin později pro změnu dvanáct rozdělených do šesti dvoučlenných skupinek. Na zrezivělém semaforu se sice objevila zelená barva, ovšem za podmínky, že mezi zmíněnými skupinkami bude desetimetrový rozestup. To vše pouze venku. Roušky ani negativní testy sportovci nepotřebovali. „Situace ohledně nesportování zejména u dětí je vyloženě alarmující, proto je nutností, abychom je bezodkladně vrátili na sportoviště. Šest dvojic odpovídá průměrné velikosti jednoho družstva u většiny kolektivních sportů,“ řekl předseda Národní sportovní agentury Milan Hnilička. Pomyslná Růženka si v Česku při čekání na svého zachránce schrupla pořádně dlouho. Oficiální stopka se s občasnými záblesky a falešnými nadějemi natáhla takřka na rok. „V Evropě jsme v tomto ohledu patrně ojedinělí. Vypovídá to o tom, jak stát přistupuje ke sportu. Bohužel ho stále nevnímá jako důležitý nástroj pro prevenci nejen proti covidu. Kvůli dlouhodobé nečinnosti státu v oblasti výchovy ke sportu a péče o pohybovou gramotnost obyvatel jsme na samém chvostu Evropské unie. Někteří politici a bohužel také někteří epidemiologové vnímají sportování jako zbytečnou volnočasovou aktivitu, což je velké nepochopení,“ vyvracel oči Jan Boháč, generální sekretář České unie. „Každé prolínání lidí může zvýšit riziko přenosu. Ale nerozumím, proč někde stačí rozestupy dva metry a jinde se požaduje deset metrů, když v tramvaji nebo u zeleniny v supermarketu to není ani metr. Nebo nerozumím, že se navrhne opatření, o kterém snad i navrhovatel musí vědět, že nebude kontrolovatelné,“ podivoval se Boháč. Kdo chtěl v minulém týdnu „potit krev“ s týmovými kamarády a nepodvádět při tom, musel dodržovat eliminující pravidla. Trenér si za daných okolností nemohl děti na začátku legálně svolat a rozdat jim instrukce. Při tenisové čtyřhře jste nemohl smečovat na síti… „Naším cílem je uvolnění omezení trénování na skupinky, tudíž aby mohlo dojít ke kontaktu mezi sportovci. Dále je klíčové otevření i vnitřních sportovišť, protože i když bude venku hezké počasí, tak zkrátka plno sportů venku provozovat nelze. Posledním krokem při uvolňování by pak bylo spuštění amatérských soutěží,“ nastínil své představy „ministr“ sportu Milan Hnilička.