Máme za sebou několik historických výročí, která se nesmazatelně zapsala i do historie Šumperska. Nedávno jsme vzpomínali na 21. srpen 1968, kdy nás okupovala sovětská vojska a armády satelitů Sovětského svazu. Mnoho lidí si na Šumpersku stále pamatuje, jak se v srpnu 1968 blížila k jejich městům a obcím polská okupační vojska.
Šumpersko totiž v rámci operace vojsk tehdejší Varšavské smlouvy spadalo do oblasti, kterou s velkou částí východních Čech, severní Moravy a Slezska obsadily právě oddíly vyslané vládou komunistického Polska.
V prvních dnech okupace tak Šumpersko mělo trochu štěstí. Poláci se chovali lépe než sovětská armáda a šumperská posádka československé armády odmítla kasárna ve městě vydat okupantům, takže ti se museli usadit až na cvičišti v Rapotíně. Tím už ale šumperské relativní štěstí skončilo.
Už v říjnu 1968 převzala nejen kasárna v Šumperku, ale třeba i vojenská zařízení v Dolní a Horní Temenici samotná sovětská armáda. Té už se nikdo do cesty nepostavil a okresní město se stalo na dlouhá dvě desetiletí ležením okupačních sil. Dočasný pobyt Sovětů na Šumpersku trval celých 22 let, což je spojeno s dalším letošním výročím, kdy si připomínáme 30 let od odchodu posledních sovětských jednotek. Konkrétně 48. motostřelecká divize, dislokovaná v Šumperku, město opustila několika vlakovými transporty na konci dubna 1991. Jako připomínku toho, co po ní ve městě zůstalo, lze doporučit na internetu dostupnou reportáž tehdejší Československé televize, která popisuje stav bytů po sovětských důstojnících. Kdo to nepamatuje, bude se jistě divit.
Někdo by mohl říct, že všechny tyto události jsou už daleko za námi a zavál je prach. I kdyby to ale byla pravda, tak právě v posledních dnech zažíváme události, které dávají téhle části naší historie opět velkou aktuálnost. S odchodem vojsk NATO z Afghánistánu se totiž setkáváme s otevřeným zpochybňováním našeho členství v této organizaci, protože je prý už nepotřebná. Tyhle výroky bohužel jdou až z nejvyšších míst státu.
Ale ten, kdo zná historii, musí tyhle fantasmagorie odmítnout. Když budeme naskakovat na tuto líbivou demagogii, nelze vyloučit, že nás zase bude čekat podobně pochmurná kapitola národních dějin. To určitě nechceme, a obzvlášť ve městě Jana Zajíce.
Autorem je PhDr. Petr Sokol, Ph.D. komentátor, geograf, učitel.
Buďte první kdo přidá komentář