ŠUMPERK • Že je život profesionálního sportovce zalitý sluncem? Není všechno zlato, co se třpytí. TADEÁŠ JAROŠ, nejproduktivnější hráč hokejového Šumperka v nepovedené prvoligové sezóně, by o tom mohl vyprávět. Na živobytí si znovu vydělává rukama.
Petr Fišer
„Moc volného času mít nebudu. Dělám na stavbě, kde jsem byl už během pauzy. Uvidíme, co bude za dva měsíce. V květnu snad budu mít někde podepsanou smlouvu a začnu letní přípravu,“ doufal velký bojovník v rozhovoru pro sportovní portál Hokej.cz. Nezvyká si na nic nového. Podle stejného scénáře se jeho denní program odvíjel i v době, kdy se kolotoč Chance ligy přestal točit kvůli covidovým opatřením a Draci se museli smířit s deseti procenty z běžného výdělku. „Sezóna byla plná neočekávaných věcí, navíc jsem působil v průměrnějším týmu. Platy se pohybují různě, my jsme je měli asi nižší. Proto jsem taky musel jít po skončení sezóny do práce,“ dovysvětlil Jaroš. Jedna z mála týmových stálic, která si udržovala obstojnou výkonnost na dobré úrovni, je přesvědčená o tom, že staronový účastník druhé nejvyšší soutěže mohl z návratu mezi užší republikovou elitu vytěžit víc. „Mrzí mě, jak jsme dopadli. Na druhou stranu je pravda, že jsme měli hrozně mladý mančaft. Byl jsem druhý nejstarší, to jsem ještě neviděl. Další sezóna bude kvůli sestupu úplně o něčem jiném. Asi i Šumperk hodně posílí,“ přemítal nahlas sedmadvacetiletý útočník. „Ostatní mančafty během vynucené pauzy trénovaly, my jsme se nepřipravovali ani na suchu. To nás podle mě hodně zabrzdilo, protože když už jsme se rozjeli, tak přišla zase nějaká přestávka. Věděli jsme, že budeme hrát spodek, ale já si stojím za tím, že jsme mohli mít lepší výsledky. Plno zápasů jsme prohráli o gól nebo si to nechali utéct v posledních minutách.“
Strategie, která se minula účinkem
Vedení klubu ve spolupráci s novým trenérským kormidelníkem Martinem Sobotkou vsadilo na později narozené ročníky. Jak se ukázalo, nebyla to nejšťastnější volba. „Osmdesát procent našeho mužstva tvořili kluci, kteří ještě nehráli mužský hokej. Když přijede Jágr a Plekanec a oni musí čelit takovým borcům, je jasné, že kvůli nezkušenosti udělají více chyb. Přišli jsme tím o hodně zápasů. Za mě to byla hrozně těžká sezóna,“ nezastíral Jaroš. „Prohrát osmkrát nebo devětkrát za sebou je pro hlavu fakt těžké. Člověk navíc nevěděl, jestli je to poslední utkání, nebo jich odehrajeme ještě deset a pak nás zase zavřou. I když to nebylo jednoduché, celá soutěž se s tím poprala neskutečně. Věřím a doufám, že v příští sezóně už to bude lepší, na stadióny se pustí diváci a všechno bude znovu tak, jak jsme normálně zvyklí. Kdo nehrál před prázdnými tribunami, nemůže to pochopit…“ Zocelený křídelník byl jedním z těch, jenž měl na starosti „mladé pušky“. „Snad jsem to zvládal dobře. Mladší kluci poslouchali a nechali se vést. Každý nedokáže hrát v devatenácti za chlapy. Někdo potřebuje na oťukání víc času. Byl to i můj případ. Šel jsem do Frýdku-Místku a nebyl jsem připravený na mužský hokej. Plácal jsem se přes druhou ligu, asi jsem dozrál později,“ přiznal bez okolků s tím, že ne každý si váží šance, která se před ním otevře. „Mladí to v posledních letech v uvozovkách dostávají naservírované na zlatém podnose, za mě to tak nebylo. Museli jsme si to vybojovat. Teď to mají v podstatě zadarmo. Neříkám, že je to tak vždycky, ale když do týmu přijde osmnáctiletý kluk, tak mi připadá jako mistr světa, který si myslí, že by měl hrát minimálně extraligu nebo NHL. Měli by si svých příležitostí víc vážit a pořádně makat. Místo toho se někteří chovají hrozně, což platilo i o Šumperku,“ nechodil kolem horké kaše. „Lepší výkony jsme mohli podávat i my starší. Je ale potřeba zmínit i to, že jsme s první ligou neměli tolik zkušeností jako kluci v ostatních týmech. Jde to ruku v ruce s chybějícími diváky, sériemi proher a dalšími negativy a okolnostmi. Jak už jsem říkal, bylo to náročné. Takovou sezónu jsem ještě nezažil.“
Prázdné tribuny = žádná podpora
Draci hodně spoléhali na živou vodu od publika. Jenže okolnosti byly proti. „Vidím v tom jeden z aspektů, proč jsme hráli dole. Dost nám to uškodilo. Věřím, že na lepší zápasy a moravská derby by přišel plný dům a soupeře bychom s podporou fanoušků v zádech dokázali potrápit víc. V Šumperku byli vždycky skvělí,“ nešetřil chválou Jaroš. Tomu neuniklo, že jasné priority ze dvou profesionálních soutěží, co zůstaly v chodu, náležely prestižnější extralize. „My jsme byli až na druhé koleji. Snažil jsem si užívat každý zápas, protože jsem nevěděl, jestli není poslední. Doufám, že už nás taková sezóna nikoho nečeká. Měli jsme hrát přes padesát kol, nakonec jich bylo čtyřiatřicet. Takže jen něco přes polovinu, což nás samozřejmě netěšilo. Ale mohlo být i hůř.“ Ve Škoda aréně se očekávají velké změny. Staronový kouč Martin Janeček si hodlá mužstvo postavit a vybarvit k obrazu svému. „Pan Velčovský si uvědomuje vážnost situace. Musí se do toho opřít a tým obměnit. Řeknu to upřímně, ať je na mě klidně někdo nasraný, ale s tímhle výběrem se první liga hrát nedá. A podle mě to všichni ví. Pokud jde o trenéra Janečka, je to obrovský profík. Osobně jsem rád, že se vrátil a oslovil mě. Má zájem, abych pod ním v Šumperku pokračoval dál. Uvidíme, jak se to vyvine v dalších dnech. Už jsme spolu mluvili a snad se všechno rychle vyřeší,“ doufal Tadeáš Jaroš. Vzápětí připustil, že se o něj zajímají i jiné kluby
Specialista na postupy
V dračím království patřil k největším tahounům. Dohromady nastřádal 28 kanadských bodů za 12 branek a 16 gólových asistencí. „Na jednu stranu spokojený nejsem, protože vím, kolik jsem spálil šancí. Mohl jsem mít úplně v pohodě o patnáct až dvacet bodů víc. Ale kdyby mi to někdo řekl před sezónou, tak to sbalím do kapsy a beru to,“ pousmál se pracovitý dělník, jemuž se zamlouvají mlýnice v předbrankovém prostoru. Doslova si v nich libuje. „Cítím se tam nejlíp. Asi je to moje největší přednost. Vlastně to byl i jeden z důvodů, proč si mě pan Janeček vzal před dvěma roky do Šumperka.“ Chcete se z druholigové periférie prodrat do kvalitnější soutěže? Pokud ano, na vašem seznamu potenciálních posil by nemělo scházet jméno opavského odchovance. Z posunu do první ligy se radoval už třikrát. „Znám dva nebo tři kluky, kteří to mají stejně jako já. Asi jsem na to měl štěstí, všechny tři postupy byly krásné. Když válcujete jeden zápas za druhým, tak je to něco neskutečného,“ konstatoval spokojeně. „Pokud bych to měl brát ze své pozice, nejvíc jsem se podílel na postupové jízdě v Šumperku. Dostal jsem největší roli. Ale zase mě mrzí, že se to kvůli koronaviru nedohrálo až do konce.“ Důrazný forvard si na angažmá ve druhé lize nemohl stěžovat. „Měl jsem kliku, že jsem vždycky hrál v top klubu, který chtěl výš. První liga je jinde. Hráči jsou rychlejší a silnější. Ve druhé lize jsou kluci, co normálně chodí do práce a trénují po večerech. Když můžete odtrénovat ráno, dát si led a posilovnu, tak potom máte celý den na regeneraci. To se zkrátka projeví.“
KANADSKÉ BODOVÁNÍ PRVNÍ HOKEJOVÉ LIGY 1. M. Beran 52 bodů (17 gólů + 35 asistencí), 2. P. Miškář (oba Litoměřice) 47 (19+28), 3. P. Mrázek (Prostějov) 43 (21+22), 4. L. Bittner 40 (25+15), 5. D. Šafránek (Kolín) 39 (21+18), 31. T. Jaroš 28 (12+16), 76. J. Baláž 20 (10+10), 80. J. Milfait (všichni Šumperk) 20 (6+14)
Buďte první kdo přidá komentář