ŠUMPERK • Čtyři roky oblékal dres klubu Ingolstadt Dukes, v jehož řadách potil krev při zápasech nejvyšší německé soutěže. Jeden z nejúspěšnějších odchovanců šumperských Dietos MIROSLAV BARTOŠ nemíní usnout na vavřínech, a proto využívá každé příležitosti k tomu, aby nepřešlapoval na místě a posouval se dál. V letošním roce absolvoval prestižní kemp pod záštitou kanadské ligy amerického fotbalu.
Petr Fišer
Bez nadsázky je druhou nejlepší soutěží na světě. V jednotlivých týmech na sebe naráží velká kvalita umocněná přítomností borců, kteří v minulosti působili v nejprestižnější americké NFL.
Jakým způsobem jste se na kemp dostal? Procházeli účastníci při výběru selekcí, nebo bylo všechno dobrovolné?
Výběr probíhal už před rokem a byli na něj pozvaní hráči z německé ligy, kteří poté cestovali přímo do Kanady. Letos se všechno odehrávalo v Německu, a to otevřenější formou. Přihlásit se bylo možné na doporučení trenérů jednotlivých klubů při splnění několika podmínek, kam se zahrnovaly věk, odehraná utkání v GFL a výkonnostní aspekty. Dohromady se sešlo 37 hráčů z různých pozic.
Při akcích tohoto druhu se častokrát jde více do hloubky z osobního hlediska. Bylo tomu stejně i tentokrát?
Vyplňoval jsem asi třicetistránkový dotazník, který kompletně mapoval můj život. Mimo jiné jsem musel zmínit jména rodinných příslušníků. Mají o mně kompletní informace týkající se vzdělání a zdraví. Zajímalo je, jestli mám psa a mnoho dalšího. Otázky byly opravdu hodně na tělo. Taky jsme podepisovali dopingové prohlášení. Tato fakta a získané poznatky jsou k dispozici všem skautům mužstev z Canadian Football League.
Doprovázel vás do Frankfurtu někdo z týmových parťáků?
Z Ingolstadtu byl pozván i running back Philipp Ponader.
Co vás vůbec vedlo k tomu, abyste si celou kempovou výzvu vyzkoušel?
Po minulém výběru jsem lákavou možnost velmi často probíral s hlavním trenérem Ingolstadtu a došli jsme k závěru, že mám určité atletické a silové předpoklady, abych si mohl všechno zkusit.
Podařilo se vám výraznějším způsobem zapsat do statistik?
Chtěl jsem ze sebe vydat maximum. Zároveň jsem musel bojovat s obrovským tlakem a velkým stresem, abych něco nepokazil. I když patřím mezi menší a lehčí hráče, sázel jsem na to, že jsem silově dobře nachystaný. Na mojí pozici v tomto ohledu vynikám. Při benchpressu se 100 kilogramy jsem zvládl třicet opakování, což byl nejlepší výsledek v Německu a druhý nejlepší na světě. A druhý celkově ze všech devíti států po celém světě, kde k testování docházelo. Stydět jsem se nemusel ani za svůj výkon ve vertikálním výskoku.
Která disciplína pro vás byla nejtěžší?
„Sprint na 40 yardů. Přestože jsem ho v globálu nezaběhl zle, převládalo u mě spíše zklamání. Při měření všech disciplín se používal laser a moje výsledné časy byly malinko jiné než hodnoty, které jsem znal z tréninků naměřených za pomocí stopek. Veškeré naše snažení se nahrávalo na kamery.
Měl jste nelehkou a intenzivní přípravu, která není jednoduchá a vyžaduje dlouhodobé zapálení, ve vlastní režii?
Silovou stránku zvládám sám už několik let, a navíc jsem v kontaktu s různými lidmi a trenéry z tohoto odvětví. S atletickou přípravou mi pomáhal můj kamarád a trenér šumperských Dietos Jan Kolařík.
Dokázali jste najet na stejnou vlnu?
Jednoznačně. Jeho tréninkové postupy znám delší dobu a vzájemnou spolupráci si nemůžu vynachválit. Potřeboval jsme někoho z oblasti amerického fotbalu, a ne pouze někoho, kdo se zaměřuje na atletiku samotnou. Společně jsme udělali velký progres zejména v dynamice a rychlosti. Náročným večerním jednotkám jsme se věnovali tři měsíce. Každý trénink přišel s nějakou maličkostí, jak technicky něco zlepšit. Zároveň mi byl i psychickou oporou. Jak už jsem zmiňoval, tlak na osobní výkony byl obrovský. A ani se stresem to nebyl žádný med.
Dorazil i některý z hráčů, který nastupuje v zámoří?
Thiadrica Hansena po minulém ročníku draftoval Winnipeg. Přítomno bylo i několik lidí přímo od CFL, kteří měli na starost celou organizaci a provedení vypsaných disciplín.
S jakými ohlasy se setkaly vaše výkony? Máte šanci posunout se o úroveň výše, popřípadě pomýšlet na angažmá v kanadské lize?
Nedávno mě kontaktoval skaut klubu Winnipeg Blue Bombers, s nímž jsem prohodil pár slov. Zajímal se o moji sportovní minulost a zdravotní stránku. Doporučil mi, abych nepřestával makat a dřít. Pokud by z toho byla v budoucnu pozvánka na tréninkový kemp, bylo by to pochopitelně skvělé.
Co jste si z frankfurtského setkání odnesl do dalšího fotbalového života?
Že nic není nemožné. Je to impulz a velká motivace do další práce. Ukázalo mi to způsob, jak se dál posouvat a na co se podrobněji zaměřit.
Vaše sportovní cesta je lemovaná postupnými kroky a také potvrzením skutečnosti, že bez tvrdé dřiny a odříkání to jednoduše nejde. Dá se říct, že momentálně prožíváte nejvydařenější období hráčské kariéry?
„Asi ano. Je to jeden z mnoha okamžiků, které ve svém životě považuji za úspěšné. Každopádně ještě nekončím, takže uvidíme, co dalšího mě čeká… (úsměv)
Jak jste přetrpěl stopku, kterou ve všech oblastech způsobila pandemie koronaviru?
„Trénuji individuálně, znovu pod taktovkou Honzy Kolaříka. Jeho tréninky pro mě byly výborné i v období „off-season“. Pracujeme na zlepšení dynamiky a rychlosti. Asi už není žádným tajemstvím, že jsem podepsal smlouvu s Brno Sígrs, tudíž můžu potvrdit a ohlásit návrat do české ligy.
Buďte první kdo přidá komentář