ŠUMPERK, VELKÉ LOSINY • „Kolikrát jsem Šumperk v posledních letech odmítl? Ty brďo, asi čtyřikrát nebo pětkrát…“ PETR LINET odstřihl fotbalovou pupeční šňůru, která ho spojovala s Velkými Losinami, až v létě tohoto roku. Do té doby nabídkám divizního klubu odolával a nápadníkům z Tyršova stadiónu dával opakovaně košem.
Petr Fišer
„Už jsem zaslechl cosi o tom, že na mě kašlou. Že jsem jim několikrát slíbil, že naskočím do přípravy, a nakonec jsem nedorazil. Roli v tom hrály osobní spory, řešil jsem to sám v sobě. Jako mladší jsem chtěl zůstat s klukama v Losinách, teď jsem to po delší době cítil jinak. Chtěl jsem to zkusit.“
Překvapilo vás, že vám trenér Opravil po neúspěšných zimních námluvách zavolal ještě jednou?
Docela jo. Vážím si toho. Vytrval, a přestože jsem ho poprvé odmítl, na jeho přetrvávajícím zájmu se nic nezměnilo. Dal jsem mu slovo, že přijdu na první trénink, a to dodržel. V Šumperku jsem po letní přípravě zůstal a jsem za to rád. Už jen proto, že můžu hrát zase v jednom mužstvu s Márou Smržem.“
V Losinách došlo v letní přestávce ke změně na trenérské židli. Martina Kupčíka vystřídal zkušenější navrátilec Roman Maňka. Byl to pro vás dostatečný důvod k tomu, abyste svůj odchod do Šumperka ještě jednou důkladně zvážil, nebo jste byl pevně rozhodnutý, ať už se stane cokoliv?
Dost jsem nad tím přemýšlel. Mimo Šumperka mě kontaktovaly i Moravská Třebová a Rýmařov. Zvláště od Rýmařova to znělo lákavě, nabízel mi dobré podmínky.
Co mluvilo ve prospěch šumperské varianty?
Krajský přebor jsem hrál nějakých sedm let v kuse. Vnitřně jsem cítil, že mě to v Losinách už tolik neuspokojuje a že si chci vyzkoušet něco nového. Říkal jsem si, že několik fotbalových let mám ještě před sebou a že mě láká otestovat, jestli na divizi stačím, nebo ne.“
Kupčíkův odchod se neobešel bez reakcí z nejrůznějších stran. Proč to za jeho vlády nefungovalo? Kde byl zakopaný pes?
Nebudu lhát, fotbal mě pod Martinovým vedením přestal naplňovat. Měl jsem prsty v tom, že odstoupil, docela jsem do toho dupal. Vadilo mi toho víc. Třeba že v Šumperku a Rýmařově už bylo dávno jasně dané, kdy se začne s přípravou po koronavirové pauze a v Losinách pořád nic. Jako by se zastavil čas. Martin byl náš kamarád a pořád jím zůstává, na tom se nic nezměnilo. Jako trenér to měl obrovsky těžké, protože přebral kormidlo po Jirkovi Mikovi. I když s námi dlouho nastupoval jako hráč, chtěl po nás, abychom mu přestali říkat jménem a oslovovali ho trenére. Na respektu ani popularitě mu to moc nepřidalo. Podle mě si to pokazil hned na začátku.
A co jeho stížnosti, že některým jedincům chyběl odpovídající přístup?
Když nad tím s odstupem času přemýšlím, tak měl pravdu. V případě několika hráčů opravdu nebyl dobrý. V Losinách si fotbalem nevyděláte a každý je strůjcem svého času. Potom je na každém zvlášť, jakým způsobem své volno stráví a proinvestuje. Mladší kluci mají spoustu jiných zájmů, a když se jim nechce, jednoduše odstaví fotbal na vedlejší kolej. Naše generace má fotbalovou zábavu daleko radši a přístup tomu odpovídá.“
Pojďme k vašemu návratu do Šumperka. Nechytal jste se po třetím kole za hlavu a neklel nad otázkou: „Kam jsem to proboha vlezl?“ Neměli jste žádný bod, dokonce jste nedali žádný gól. Nevypadalo to úplně růžově.
Možná mě to napadlo jednou, když jsem byl v Losinách za klukama, a ti do mě rýpali, jak jsem v Šumperku spokojený a podobně… Žádná hitparáda to od nás nebyla ani v přípravě. Přesto jsem věřil, že to dokážeme zlomit. Na trénincích jsme pracovali poctivě a s chutí. Jen nám chvíli trvalo, než si všechno sedlo. Přišlo osm nových kluků, a tak jsme se museli vzájemně poznat a víc se sehrát. Hodně nám pomohlo, že se vrátil Patrik Strnad a že se podařilo získat kvalitní posily ze Sigmy Olomouc. Úvod byl rozpačitý, ale teď už si troufám tvrdit, že jsme jeden tým a že šlapeme jeden za druhého.
Což mimo jiné potvrdily zlepšené výsledky. Doma jste smetli Slavičín a Přerov, venku jste dokonale zaskočili sebevědomé Kozlovice.
Bohužel nás přibrzdilo vyhlášení nouzového stavu. Porazili jsme silné soupeře, konečně nám to tam začalo padat a společně jsme cítili, že naše forma i sebevědomí stoupá. Kdyby se soutěž nepřerušila, věřím tomu, že bychom ze zbývajících čtyř zápasů ještě dva nebo tři vyhráli.
Šumperk ve vás našel univerzála do nepohody, který je schopen operovat prakticky kdekoliv. Vypomáhal jste na stoperu, pobíhal na hrotu útoku, pral se v záložní řadě. Kde se cítíte nejkomfortněji?
V Losinách jsem hrával na krajích, v Šumperku mě nejčastěji využívají ve středu zálohy. Nemám s tím problém. Nevím, jestli jsem Šumperku až tolik platný, ale vážím si toho, že mi trenér Opravil věří a že mi dává hodně prostoru. Těší mě, že jsem pro něj použitelný na více postech.
Po Jiřím Mikovi máte možnost spolupracovat s dalším perspektivním koučem. Nakolik se vám Opravilovy metody zamlouvají?
Zdenu Opravila maximálně respektuji za to, co ve fotbale dokázal. Má svá specifika jako každý trenér. Chovám k němu obrovskou úctu jako k člověku, fotbalistovi, trenérovi i kamarádovi.
Pevné základy staví na stoprocentní tréninkové docházce. Není to občas problém? Přece jen musíte fotbalové povinnosti kloubit s těmi pracovními.
Tréninkový řád je v některých bodech docela přísný a krutý zároveň. Chybíte dvakrát a už nemůžete dosáhnout na peníze, které máte mít. Na druhou stranu to člověka žene k tomu, aby chodil pravidelně a nesnažil se vymlouvat třeba týden v kuse. Mě osobně to vyhovuje. Můžu na sobě systematicky pracovat a pořád se zlepšovat.
Kariéru jste měl rozjetou velmi nadějně. Kdy jste začínal tušit, že se láme jiným směrem, než jste si přál, a že to na profi fotbal nejspíš stačit nebude?
„Asi v době, kdy jsem z Opavy odešel poprvé do Šumperka. Vracel jsem se kvůli škole, abych měl víc času na maturitu. Kdybych zůstal v opavském béčku, třeba by nějaká šance byla. Ale to je jen kdyby. Možná jsem si to pokazil sám, možná bych některou ligu hrál. Zase bych ale tolik necestoval a nepoznal spoustu jiných míst a lidí po celém světě. Beru to tak, že mi fotbal hodně dal, ale taky mi mohl hodně vzít. Ničeho nelituju.
Kdyby šel vrátit čas, udělal byste něco jinak?
Tohle neřeším. Je to tak, jak to je a jak to mělo být. Pokud bych byl mladší, možná bych se v jednom momentě rozhodl jinak. Ale kdo ví, k čemu by to potom vedlo.
Doba není nejšťastnější. V jaké míře vás ovlivňují koronavirové zákazy?
Jsem zdravý, mám práci a můžu vydělávat peníze. Takže si nemůžu stěžovat. Fotbal mi samozřejmě chybí. Jsem klučina, který je rád mezi lidmi, a právě fotbal je prostředek, jehož prostřednictvím se jde dobře a plnohodnotně zabavit. Zase mě hrozně naplňuje. Udržovat se máme sami. Trenér nám poslal individuální plán, tak se ho snažíme plnit. Pokud jde o partu a atmosféru v týmu, dostali jsme se na super úroveň. O to víc nás všechny mrzí, že se nemůžeme scházet a být spolu.
Buďte první kdo přidá komentář