Doktoři, zdravotní sestry, ošetřovatelé, personál sociálních zařízení, hasiči, policisté, laboranti, odvážní dobrovolníci a řada dalších obětavců, co nemyslí jen na sebe. Většina z nich stojí v první linii a riskuje vlastní zdraví ve prospěch ostatních. Dělají všechno pro to, aby nás udrželi v bezpečí a bez zdravotní újmy. Děkujeme!
Petr Fišer
Sportování se ocitlo na vedlejší koleji. Fotbal, který jej provázel po většinu života, musel stranou. JIŘÍ KYSUČAN (1975) se přidal k výzvě Stop covid-19, spolu to zvládneme. Z pozice chirurga zachraňuje lidské životy i v nelehkém „virovém“ období. Tím, že dál pečuje o své pacienty, se řadí mezi jedince, co zaslouží obrovské uznání.
Rodák ze Zábřeha a dlouholetá opora tamního fotbalového klubu vždycky platil za stálici na dvou frontách. Zdatně se otáčel nejen na zelených trávnících, ale i s chirurgickým skalpelem. V olomoucké fakultní nemocnici se naplno věnuje břišní a dětské chirurgii. „Dělám práci, která mě baví. I když je při ní psychické i fyzické napětí opravdu velké a moc volného času vám nezbývá, naplňuje mě skutečnost, že jsou za vámi vidět konkrétní výsledky. Můžete někomu zachránit život nebo vyléčit těžce nemocného. Je to pro mě největší satisfakce za určité oběti, které moje profese přináší,“ svěřoval se lékař, jenž se za normálních okolností nejpříjemněji zregeneruje aktivním pohybem. Nejlépe právě fotbalovým, kde se nabízí bonusová možnost setkávání s kamarády.
Jméno bývalého hráče Velkých Losin a Mohelnice se v předešlých letech pravidelně objevovalo v nominacích „doktorského“ národního mužstva. Byl s ním velmi úspěšný. Jako tvůrce hry v záložní řadě přispěl k zisku několika cenných medailí včetně dvou zlatých triumfů. „Asi nejlepší to bylo v Brazílii. Všechno tam měli perfektně zorganizované po společenské i sportovní stránce. Hotel přímo u pláže, bezproblémové transporty, krásné stadióny. Nic jim nešlo vytknout. Na každém kroku bylo cítit, že je to fotbalová země,“ pochvaloval si usměvavý pohodář. „Škoda jen, že jsme ve finále podlehli jejich reprezentaci. Doplatili jsme na vyčerpání a taky nás limitovala zranění.“
Pohár pro vítěze si potěžkal až na turnaji ve Spojených státech. „Organizace v Los Angeles za tou brazilskou pokulhávala. V Americe není klasický fotbal tolik divácky populární jako v Evropě. Bylo to znát, mimo jiné na kvalitě trávníků. Všechno ale přebil náš premiérový titul,“ ohlédl se zpátky.
Na druhý zářez na pažbě nečekal dlouho. Češi se stali mistry i ve Španělsku. „Veškeré dění se odvíjelo v obrovském komplexu proslulé akademie FC Barcelona La Masia. A to v místech, kde trénuje i Lionel Messi. Byl to velký zážitek. Trochu nám vadilo akorát to, že se hrálo na umělé trávě. I když byla nejkvalitnější, kterou jsem kdy viděl, přece jen jsme na ni nebyli moc zvyklí,“ popisoval s jedinou výtkou.
Kdo si myslí, že fotbalové šampionáty lékařů bývají tuctovou hurá akcí pro pár vyvolených nadšenců, šeredně se plete. O ušatý grál usilují reprezentace z celého světa. „Náklady každého mužstva se pohybují v miliónových částkách. Hlavním partnerem mistrovství ve Španělsku byl slavný klub z Barcelony. I náš Czech national medical football team prošel značným vývojem. Dnes je to oficiální organizace s předsedou a všemi výkonnými orgány. Nominace se tvoří během kempů a společných víkendů, kam jezdí až třicet adeptů ze širšího kádru. Normálně se trénuje, nacvičují standardní situace, hrají přípravné zápasy,“ odhalil Kysučan. „Část nákladů jsme si hradili sami. Konkrétně se jednalo o letenku, což nebyla nejlevnější záležitost. Nebylo to tak, že bychom odjeli na plně placenou služební cestu a zahráli si při tom fotbálek. Všechno probíhalo v našem osobním volnu za účasti dobrých fotbalistů, co něco umí. Ti nejúspěšnější to ve sportu dotáhli až na nejvyšší republikovou úroveň.“
Buďte první kdo přidá komentář