ŠUMPERK, REJCHARTICE · Sedmý ročník sochařského sympozia a festivalu v Rejcharticích se letos uskuteční ve dnech 14. – 17. července – společnou radostí koronaviru navzdory!
SOCHAŘSKÉ SYMPOZIUM 2021
Každoročně, od roku 2013, zde vždy třetí týden v červenci začíná Andělárium. Schází se tu sochaři a řezbáři nad kmeny stromů z místních lesů a hledají v jejich tvarech ukryté posly krásy. Celý týden můžeme pozorovat, jak se pod jejich rukama dřevo mění a ožívá – pátečním dnem je přeměna dokonána. Před očima autorů a návštěvníků se poprvé zvednou ze země, narovnají a přenesou na louku – ovšem nikoliv mávnutím svých křídel, ale pomocí důmyslné techniky. Z hlediska duchovních hodnot může být Andělárium chápáno i v souvislostech s pohnutou a temnou historií Šumperska jako protiváha k čarodějnickým procesům. Za dobu svého působení tu celkem 17 účastníků vytvořilo 46 soch a loni dvojí andělská křídla. O tom, co festival znamená pro samotné řezbáře, jsme si povídali s Věrou Kovářovou, předsedkyní pořádajícího sdružení ARTIBI Šumperk.
Původně malá akce se srazem několika řezbářů, jejich výsledky se začala plnit Andělská louka. V co se to vyvinulo? Nečekaně k louce přibyla Andělská stezka, která vede ze Šumperka do Rejchartic a opačně. Andělé lemují celou stezku a vlastně už není místo, kam by bylo možné nějakého dát. Kromě toho vzniklo moc pěkné dílo, bývalá trafostanice, kterou město nechalo zrekonstruovat. Také tu vyzdobilo několik andělů. Skoro to vypadá, jako by z něj vylétali někam do světa.
Dá se říct, že je to taková vaše výstavní síň? Spíš bych to nadneseně nazvala Líheň andělů.
Z jakého důvodu se sympozium začalo pořádat? První myšlenka byla oživit krajinu, v minulosti poznamenanou odsunem. Samotná louka je vlastně bývalá rychta, budova 300 let stará, která po roce 1948 postupně chátrala, až spadla. Zůstaly jen kameny na louce, na které anděly stavíme. Jako by krajinu prosili za odpuštění, čím musela projít. Symbolizovat by měli něco pozitivního. (bav)
Buďte první kdo přidá komentář