TŘEŠTINA • Hlavně ať nás fotbal baví. V Třeštině rezignovali na to, zda to bude na krajské nebo okresní úrovni. Soudržná skupina kolem muže několika funkcí, holky pro všechno a klubového Ferdy Mravence FRANTIŠKA KREJČÍHO se umí držet na vítězné vlně. Ve zkrácené podzimní části vyhrála všech čtrnáct zápasů včetně čtyř pohárových duelů. Že by zadělala na další rekord? Při nejdelším tažení bez porážky nenašla přemožitele ve čtyřiceti střetnutích za sebou…
Petr Fišer
Podle výsledků a tabulky se může zdát, že jsme podzimem projeli jednoduše a bez potíží. Není to tak úplně pravda. Několikrát jsme museli dotahovat, třeba v Oskavě jsme po prvním poločase smazávali dvougólové manko,“ připomněl Krejčí. „Kdybychom mohli do každého utkání nastupovat v plné palbě, tak jsem přesvědčený o tom, že pořád máme na I. B třídu. Jenže v plné palbě vždycky nejsme a nejednou musíme povolávat do zbraně kluky ze zálohy, co byli dlouho mimo hru. Nenechávají nás ve štychu, vletí do toho po hlavě a svoji partii zmáknou naprosto skvěle. I s jejich pomocí dokážeme hrát slušný fotbal.“
Po krajské scéně se vám nestýská?
ýská? Osobně se mi stýská po větší prestiži. S ohledem na složení našeho mužstva je nám ale okresní přebor šitý na míru. A bohatě nám stačí. Kluci, kterým je kolem čtyřiceti let, už si nepotřebují honit triko s někým ambiciózním a daleko mladším. Naše ambice nejsou takové, že bychom chtěli být za každou cenu co nejvýš. Jde nám především o to, aby to sedělo celému mančaftu. Pro někoho, kdo zrovna staví, opravuje barák nebo má doma oslavu, je daleko snazší urvat se do Jestřebí, Loštic, Úsova nebo Dubicka, než kdyby musel narychlo někam do Kužušan. Vyhovuje nám, že to máme vesměs kolem komína.
Je něco, co vám ve společnosti, která se nachází o patro níž, upřímně vadí?
V Třeštině je málo funkcionářů. Konkrétně jen dva. O to víc mě štve, když k nám nepřijedou tři rozhodčí a ke všemu, co mám na starosti, musím ještě mávat na lajně. V kraji se nám to stávalo jen zcela ojediněle. To, že jsme z vlastní iniciativy sešli dolů třeba jako Leština, má ale i svoje výhody.
Můžete být konkrétnější?
Už nás nikdo nepodezřívá, že mažeme rozhodčím. To mi vadilo extrémně. Když jsme před třemi nebo čtyřmi lety po podzimu vedli tabulku o jeden bod, dočetl jsem se na nejrůznějších fórech, že si to pohlídáme a že se „promažeme“ až do I. A třídy. S čistým svědomím můžu říct, že za patnáct a půl roku jsme jedním z nejčistších fotbalových oddílů v okrese. Nikdy jsme nikomu nezaplatili a ani nikdy nezaplatíme. Taky nás napadali, že dáváme klukům peníze za zápasy. Naše rozčarování z toho, že někoho napadne taková blbost, se těžko popisuje slovy. Do okresní soutěže jsme se nevrátili proto, že bychom na I. B třídu neměli výkonnostně, ale proto, že už nemáme zapotřebí hnát se za co nejvyššími cíli.
Přesto u vás zůstali bratři Masopustové, bývalý ligista Knop a další ostřílení pardálové. Čím to je, že se vám většinu nadstandardních fotbalistů podařilo udržet a nemusíte kvůli tomu zatěžovat oddílový rozpočet?
Když jsme se tenkrát rozhodli pro postup do I. B třídy, najednou se na nás nabalili hráči tohoto typu. V dobách největšího rozmachu jsme si mohli troufat na I. A třídu, o tom jsem přesvědčený. Proč u nás zůstávají? Nechtěl bych použít otřepanou frázi, že všechno je o skvělé partě, ale nemůžu jinak. Naše parta je opravdu skvělá. V kabině si vyříkáme, co je špatně, jdeme zápas od zápasu a ke každému soupeři přistupujeme s pokorou. Ať nás v poháru čekají Krchleby nebo v okresním přeboru Hanušovice. Nikdy jsme nevystupovali jako mistři světa, co jsou zbytečně namachrovaní. Držíme pospolu a funguje to, na čemž má obrovské zásluhy můj parťák a hrající trenér Karel Čihulka. Jdou za ním všechny úspěchy z posledních let. Uvidíme, co bude za dva, za tři roky. Docela se toho bojím. S ohledem na věkový průměr patříme k nejstarším okresním mančaftům a kádr nemáme kým doplňovat. Čas zastavit nejde.
Nejste jen dlouholetý funkcionář a klubový patriot, ale i zdatný promotér. Málokomu se podaří na zápas Třeština – Leština B nalákat téměř 500 diváků…
(úsměv) Tehdy bylo všechno postavené na lákadlu, že k nám přijede natáčet štáb TV Nova. Jedna redaktorka byla v lednu na třeštinském turnaji v Člověče, nezlob se. Oslovil jsem ji s tím, že se u nás v dubnu hraje jeden zajímavý fotbalový zápas proti druhému týmu tabulky. A jestli by to pro jejich televizi nebylo zajímavé. Ona na to, že není problém, že všechno doladíme. Když jsem jí týden před výkopem připomněl, že je to v sobotu, zhrozila se: „Ježiš, už o víkendu? To nedáme. Nezlobte se, bohužel to neklapne…“ Velká reklama ale zaúčinkovala a lidí dorazilo opravdu hodně. Bylo narváno, klukům se až tajil dech. Hrát před takovou návštěvou a nevšední atmosférou se jim jen tak nepoštěstí, diváci bohužel na fotbal moc nechodí. Když se v Třeštině dostaneme přes stovku, jsme nadšení. Tenkrát bylo na fotbale víc lidí, než je oficiální počet obyvatel v obci.
Práce ve vedení klubu je svým způsobem o mravenčích stereotypech, co se opakují pořád dokola. Co vás drží při „bafuňářském“ životě?
Parta, kterou máme. Více než deset kluků ze sedmnáctičlenného kádru je úzce spojeno s Třeštinou. I když v ní někteří už nebydlí, pořád se dají považovat za Třeštiňáky s nepřetrženým srdečním poutem. Nejsme uměle vytvořený mančaft, kde se hráči sjedou na zápas, a jak se sjeli, tak se po jeho skončení i velmi rychle rozjedou zpátky domů. Na závěrečné oslavě po skončení sezóny se pak dokážou pobít mezi sebou. To se u nás nemůže stát… Po každém utkání máme takzvané „dohráno“, hrajeme spolu druhé utkání a pohodově strávený čas si maximálně užíváme. Vidím v tom obrovskou přednost. Chtěl bych tento stav udržet, dokud to půjde. Měla fotbalová Třeština problémy s covidem? Dotklo se nás to jen lehce. Jeden klučina ho měl přímo, druhý strávil čtrnáct dní v karanténě. Nebyli jsme postavení před složité situace, že by nám najednou scházelo pět, osm nebo deset hráčů. Minulý ročník se stopnul už v polovině, podzimní část nové sezóny se nedohrála. Co podle vás bude dál? Jsem optimista. Věřím, že se na jaře doženou neodehraná podzimní kola a všechno se zvládne.
Zvládne se zároveň s tím vypustit i zakalená nádrž, která se nejrůznějšími odpadky a špínou zaplnila až po okraj s přispěním lidí, jako je Roman Berbr? Má český fotbal šanci vymanit se ze spárů nejrůznějších černot a nekalých praktik?
Jsem povahou optimista, ale v tomhle ohledu jsem realista. Fotbal u nás se z toho nikdy nevymaní. Peníze člověka vždycky nějak ovládnou a zlákají, takže ať tam sedí Karel nebo Jindra, tak to vždycky skončí v černém pásu temnoty. Přední kluby Sparta, Slavia a Plzeň díky tomu budou pořád na výsluní, protože jim tam někdo pomůže.
Jak je to v okresním měřítku? Většině svazů šéfují výkonné výbory, v jejichž čele sedí současní nebo bývalí rozhodčí.
Fotbalu se věnujeme pro radost a pro zábavu. Jestli někdo podvádí, maže, nebo se naopak neštítí přijímat špinavé peníze, ať to dělá dál. Chceme si užívat v modrém oceánu, kde se nedíváme doleva ani doprava. Nesledujeme a nepátráme, jestli ostatní mančafty nehrají čistě. Je nám to jedno, soustředíme se sami na sebe. Myslím si, že jsme důkazem toho, že se fotbal dá dělat dobře i poctivou cestou.
Oslovil vás někdo, abyste s ním upekl „smradlavý pakt“?
Byly nám nabídnuty peníze, potažmo dvě bečky, maso a podobné věci. O co přesně šlo? Abychom pustili zápas. A když to nevezmeme, dají to rozhodčím. Co vy na to? Že to nebereme. Náš postoj byl jednotný a rezolutní.
Jak to tenkrát dopadlo?
Po vyrovnání na 1:1 se nám dařilo držet nerozhodný stav. Nakonec jsme ale prohráli o pět gólů… Celým okresem se samozřejmě bleskově rozšířila fáma, že jsme dostali nasypáno a podle toho to taky vypadalo. Realita byla opačná, i když tomu výsledek vůbec neodpovídal. Korupci nesnáším, nikdy bych ji nepodpořil a Třeština za mě nikdy korupční nebude. Za to ručím.
Buďte první kdo přidá komentář