ŠUMPERK • Udivuje nejen svou přirozenou krásou, ale i pekelnou rychlostí, kterou se nebojí prohánět ledovým korytem. Česká skeletonistka Anna Fernstädtová se žene k cíli i ve 140 kilometrech v hodině.
Petr Fišer
Třiadvacetiletá reprezentantka se sice narodila v Praze, ale odmala žije v sousedním Německu. Za jedno z míst, kde se připravuje nebo bude chystat na novou sezónu, si zvolila moravský Šumperk. Důvod byl prostý. Nově totiž navázala „družbu“ s Josefem Andrlem, jenž platí za vyhlášeného specialistu na pohyb.
KVALITA VE VŠECH SMĚRECH
Na tartanové dráze Tyršova stadiónu pracovali na zvýšení rychlosti, což je alfa a omega pro dosažení nejvyšších cílů. „Rozdíl oproti minulosti je v tom, že musím víc zapojovat hlavu. Se změnou techniky běhu teprve začínáme. Než si pohyb zautomatizuju, bude to nějakou dobu trvat,“ vyjádřila se k současnému stavu závodnice, která na startu pravidelně patří mezi nejpomalejší. „Bylo toho dost, ale ze všeho jsem měla výborný pocit,“ pochvalovala si průběh šumperské anabáze. „Můžu pracovat s lidmi, co své řemeslo ovládají na špičkové úrovni. Jsem spokojená. Podmínky jsou ideální a já věřím, že se budu posouvat dopředu,“ dodala optimisticky.
Do Šumperka se před prázdninami vrátí, tentokráte na dva měsíce. „Pro naši firmu jde o zajímavou spolupráci. A zároveň o obrovskou výzvu. Anička potřebuje na startu zrychlit o půl vteřiny. Víme, co dělá za chybu. Pokud se nám ji podaří společně odstranit, bude nejlepší na světě,“ tvrdil odvážně Josef Andrle.
NOVĚ I JAKUB MAREK
Květnové tréninky probíhaly ve čtyř až pětidenních blocích a nejednou se dávkovaly ve dvou fázích. Fernstädtová ze stadiónu pravidelně mířila do sídla firmy Andrle Sport, kde se jí věnoval fyzioterapeut Jakub Marek, bývalý šumperský házenkář. „Stal se novým členem mého realizačního týmu. Postará se o všechno, pomůže třeba i při natáčení videa. Dřív spolupracoval s Ester Ledeckou,“ připomněla Markovu minulost studentka Vysoké školy finanční a správní.
Postupnými krůčky se dere mezi absolutní elitu. V minulé sezóně skončila sedmá na mistrovství světa a devátá ve Světovém poháru. V kategorii juniorek brala třetí zlato v řadě. „Dá se říct, že jsem docela spokojená,“ ohlédla se za předešlým úspěšným obdobím.
TUHNE KREV V ŽILÁCH
Běžným smrtelníkům při sledování Fernstädtové a spol. tuhne krev v žilách. Závodníci sjíždí dolů v důsledku působení zemské gravitace na speciálních saních vleže na břiše hlavou napřed. „Ve čtrnácti letech mi nabídli, jestli chci zkusit skeleton. Odpověděla jsem, že nevím, co to je. Ledovou dráhu jsem viděla poprvé v životě,“ usměje se při vzpomínkách na úplný začátek. „Když jsem se premiérově postavila na start, strach jsem necítila. Po dojezdu jsem ale byla samá modřina, tělo jsem měla zbarvené domodra. Jednou jsem si poranila záda, protože jsem se ve vzduchu otočila a spadl na mě třicetikilový skeleton. Nic vážnějšího mě zatím nepotkalo. Na lyžích a na snowboardu se stávají horší věci,“ mávla bezstarostně rukou.
Buďte první kdo přidá komentář