ŠUMPERK · Při zápase juniorské extraligy v Mladé Boleslavi narazil do tvrdé zdi. Po střetu s protihráčem ruské národnosti dopadl nekontrolovaně na zem, a i když zápas dohrál, problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Mladý hokejista ROBIN KAPLAN se musel rozhodnout, zda upřednostní sport, nebo zdraví.
Petr Fišer
Od čtyř let se v hokejových dovednostech zdokonaloval v Šumperku. V mladším dorostu vyhrál kanadské bodování a s provinčním klubem to dotáhl až do historického čtvrtfinále play-off proti Hradci Králové. S Joshuou Máchou a Jakubem Horkým tvořil útočnou legii zkázy, které se oprávněně obávali všichni soupeři. V dalším rozmachu jej přibrzdil osudový střet. „Boleslavský hráč mě regulérně sejmul. Špatně jsem upadl na záda, tam to celé vzniklo. O den později jsem sice nastoupil i do utkání na Kladně, to už ale nešlo. Moc to bolelo,“ popisoval začátek velkých zdravotních trampot od března minulého roku plnoletý šikula, jenž po přesunu ze Šumperka chtěl rozvíjet svůj talent v nedaleké Olomouci. „V nemocnici mě po rentgenu poslali domů s tím, že je to akorát naražené a pohmožděné. Řešili jsme to s řadou doktorů, jenže výsledek žádný. Dál to hrozně bolelo a nešlo s tím nic dělat. Až když mě poslali do Liberce na magnetickou rezonanci, zjistili, že mám čtvrtý obratel na zádech zlomený.“
Padesát na padesát
Byl to šok. Prognózy nevypadaly růžově, naopak se zbarvily do nejtemnějších odstínů. „Když jsem se dostal k panu Kolářovi do Prahy, doktorka mi na rovinu oznámila, ať se rozhodnu mezi zdravím a hokejem, protože už to nikdy nebude úplně v pořádku. Bylo to padesát na padesát, klidně bych mohl skončit i na vozíčku. Někdo mi dával naděje, další říkali, že zdraví je přednější. Já jsem se rozhodl pro hokej,“ popisoval Kaplan. K nejrychlejší kolektivní hře na světě ho přivedl jeho táta. Velký podporovatel, velký fanoušek, silný hnací motor. „Bylo to těžké. Taťka měl strach. Na jednu stranu chtěl, abych hokej hrál, ale na druhou stranu nechtěl, abych byl do konce života invalida. Přibližně půl roku jsem váhal, jestli do operace jít a přestat s hokejem, nebo být bez ní, pracovat na sobě a pak to po dlouhé době zkusit.“
Hlavně se vrátit…
Obdivuhodný bojovník hrozbě možných komplikací jen tak neunikne. Nad jeho hlavou visí neustále. „Pokud by přišel nějaký blbý zákrok, určitě by se dostavit mohly. Byly chvíle, kdy jsme si nemohl pomalu ani sednout, teď je to v pohodě. Cítím se dobře, záda mě nebolí. Dřív jsem se nemohl ani protáhnout.“ Hokej ho bavil odmalička. Vždycky se chtěl dostat co nejvýš a měřit se s nejlepšími hokejisty na světě, jako je třeba Kanaďan McDavid, Kaplanův vzor. „Odjakživa jsem snil o NHL. Po zranění jsem se chtěl hlavně vrátit a jsem moc rád, že se to podařilo,“ kvitoval osmnáctiletý forvard. V době, kdy se jeho vyhlídky schovávaly za mrakem velké nejistoty, mu otevřely dveře Pardubice. „Protože bydlím v Králíkách, které leží v Pardubickém kraji, vždycky jsem si přál hrát za Dynamo. Trenér Petr Mocek mi řekl, že to bude běh na dlouhou trať, ale že do toho se mnou půjdou. Jen jsem musel podepsat nějaký papír, že to dělám na vlastní nebezpečí. Riziko bylo opravdu velké.“ Kaplan se k plnohodnotné přípravě na ledě vrátil po roce a půl usilovného cvičení „na suchu“. Spoustu dovedností musel pilovat prakticky od začátku. „Měl jsem mezery snad ve všem. V kondičce, v držení puku, v soubojích, v technice střelby, v bruslení. Šlo o to, abych nějak neomezoval záda a obratle mi dál nepraskaly. Nebylo to vůbec jednoduché.“
Comeback do Šumperka
Herní praxi nabíral tam, kde to má rád jako málokde – v Šumperku. V juniorském týmu Mladých Draků vydatně přispěl k překvapivému vyřazení Kralup nad Vltavou ve vyřazovací fázi druhé nejvyšší soutěže. „Kluci mi po zranění hodně pomohli a mně to tam začalo padat,“ liboval si. Mimo jiné i proto, že mohl navázat na osvědčenou spolupráci s Jakubem Horkým. Přestože se prosazoval v každém utkání, nepodléhal sebemenší euforii. „Spokojený nejsem nikdy, protože to vždycky může být lepší.“ Kvůli koronavirovým opatřením musel po nadějném rozjezdu v pardubické juniorce čekat na další zápasové vytížení až do chvíle, než mu vytrhl trn z paty… Ano, tušíte správně – Šumperk! Tentokrát se mu dokonce ozval trenér mužského áčka Martin Sobotka. Těžce zkoušeného mladíka, s nímž se osud v posledních letech moc nepáral, zapsal do sestavy pro utkání ve Frýdku-Místku.
Buďte první kdo přidá komentář