LESNICE · Je věrný a oddaný jako málokdo. Fotbalová Lesnice mu přirostla k srdci natolik, že nikdy neuvažoval o změně. JAKUB BALVÍN se cítí maximálně spokojený tam, kde je. „Jsem srdcař,“ pousmál se spolehlivý bek, jehož lesnický rodokmen se začal psát už v roce 2004.
Petr Fišer
„Máme velmi dobrou partu. Líbí se mi příjemné prostředí a všechno kolem,“ pochvalovala si klubová stálice, které před čtyřmi roky připadla role kapitána. „Na tréninku každý z nás dostal lístek a na něj napsal jméno svého kandidáta. Vyvrbilo se to tak, že volba padla na mě. Důvěra kluků mě potěšila. Lhal bych, kdybych tvrdil, že ne.“ Když to situace vyžaduje, nerozpakuje se zvýšit hlas. „Největším bouřlivákem je David Glozyga. Ten brble prakticky furt. Jednáme na rovinu, nikdo neřeší nikoho za zády. To se u nás nenosí. Ani já nemám u trenéra Knoblocha žádná privilegia. Naopak patřím mezi první, po kterých jde, když se nedaří. Chce po mně, abych byl pro ostatní vzorem, hlídal mladé a byl jim příkladem. Musí se na ně trochu opatrně, aby nezvlčili.“ Lesnice s Balvínem v základní sestavě se vyškrábala až do I. A třídy. V současnosti se těší z pozice jasného lokálního vládce. Nedaleká Leština se dobrovolně odsunula do okresního přeboru a systematičtěji pracujícím sousedům může jen tiše závidět. „Mimo jiné je to o přístupu jednotlivých hráčů. U nás platí jeden za všechny, všichni za jednoho. Držíme při sobě a táhneme za společný provaz. Co jsem slyšel, měli tam borce, co hráli za prachy. Není divu, že se jim to rozpadlo,“ zamyslel se lesnický patriot. „Pokud někdo bere a někdo ne, nedělá to dobrotu. Honza Knobloch by to u nás nepřipustil. Nejen v tomto ohledu je hodně zásadový,“ zmínil Jakub Balvín jméno a postoj oddílového vůdce, kouče a funkcionáře. „I když je to mladší trenér a se všemi udržuje kamarádské vztahy, má u všech velký respekt. Bez problémů seřve i Jirku Glozygu. Jakmile zápas skončí a v kabině si všechno vyříkáme, jedeme normálně dál. Je to neskutečný nadšenec, který každou věc dělá na sto procent a neštítí se žádné práce. Nebýt jeho zápalu, nebyli bychom tam, kde se momentálně pohybujeme. Fotbal v Lesnici stojí na několika jemu podobných obětavcích.“ Balvín se nijak netají tím, že ho při posunu do kvalitnější třídy provázely menší obavy. „Z postupu, který nám rok předtím utekl neskutečně smolně, jsem měl obrovskou radost. Zároveň jsem se ho trochu bál. Zatímco většina kluků byla nažhavená a natěšená, já jsem byl jeden z mála, co se držel docela při zdi. Vyšší soutěž je víc technická, tolik se to v ní nekřápe a zvláště kolem Olomouce ji hraje spousta kluků se zkušenostmi z lepších soutěží. Je to znát.“ Kapitán Lesnice budí pozornost nejen páskou na ruce, ale i tělesnými proporcemi. Že má nějaké kilo navíc, „udělaného“ beka příliš netrápí. „Popravdě jsem to nikdy moc neřešil. Nechával jsem tomu volný průběh. Skoro ze všech stran, včetně trenérů, jsem slýchával, že bych měl zhubnout. Máme to v rodině. Strejda, který hrával za Postřelmov, na tom byl podobně.“ U Balvínů se žádnými dietami neomezují. Jedí a pijí, co hrdlo ráčí. „Ve stravě se nijak zvlášť nekrotím. Nejradši mám pozápasové pivko a pohodu, kterou si uděláme. I proto máme fotbal rádi. I proto ho hrajeme.“ Zákazy spojené s koronavirem sportovcům nevoní. Fotbalisté nepředstavují výjimku. „Chybí nám nejen fotbalová zábava, ale všechno s tím spojené. Za normálních okolností spolu trávíme dost času, teď jsme víceméně odkázaní na individuální plán. Nebudu lhát, samotný se do trénování příliš nehrnu. Je to na hovno…“
Buďte první kdo přidá komentář