ŠUMPERK • Málokterý sportovní výsledek vyvolal takový šok jako vítězství „rodilé“ snowboardistky Ester Ledecké v olympijském super-G. Stojí za ním i skromný a citlivý muž s trochu tvrdší slupkou, který je ošlehaný jesenickým větrem. I když toho má ve sjezdovém lyžování hodně za sebou, kolem velkého medailového triumfu dlouho pouze kroužil. Jeho jméno je TOMÁŠ BANK.
Petr Fišer
Vždycky jsem chtěl dělat trenéra. Dnes tomu moc nerozumím, abych pravdu řekl,“ vrátil se na začátek dlouhého putování starší ze sourozenců Bankových. „Tenkrát, když jsem byl mladý, mi to přišlo jako super povolání. Měl jsem nějaké zkušenosti ze svojí kariéry plus to, co jsem se naučil na fakultě v Brně. Začal jsem trénovat juniory a myslel si, že toho hodně vím. I tentokrát jsem to dělal poměrně poctivě, i když blbě,“ přiznal sebekriticky. „Trenéra vychová dobrý závodník. Až když dostanete někoho výjimečného, začnete poznávat, o čem to je. Vidíte jinou kvalitu, jiné dobré trenéry…“ Tomáš Bank si nemůže stěžovat. Potom, co jeho bratr Ondřej ukončil kariéru, přesedlal k Ester Ledecké. Jak se později ukázalo, byla to neskutečná trefa do černého. Přitom sám připouští, že vést dvojnásobnou olympijskou vítězku je těžší, než kdyby měl pod svými trenérskými křídly „normální holku“. „Pokud jde o Ester, občas odpovídám opatrně. Často totiž čelím kritice za to, že někde něco řeknu. Už si připadám jako fotbalista, protože pořád přemýšlím, co můžu odpovědět a jestli jim to bude vadit, nebo ne. Situace u Ester je opravdu složitá.“ Když na zimních hrách v Naganu zazářili jako nejjasnější hvězdy hokejisté, hlavní kouč národního týmu Ivan Hlinka stál v první linii a fanoušci ho oslavovali a vynášeli do nebes stejně jako všechny hráče. Zvýšený zájem o svoji osobu pocítil i Bank, v porovnání s Hlinkou a spol. si ale mohl připadat jako „chudý příbuzný“. „To je úděl trenérů u individuálních sportů. Nejste tolik klíčový jako v kolektivních odvětvích. Byl jsem na to zvyklý, když jsem tvořil dvojici s Ondrou. I tak jsem se před kamery dostal až dost.“
Za všech okolností na plné „kule“
Rozdíl mezi tím, zda uděluje pokyny muži nebo ženě, považuje za obrovský. „Chlapi jsou spíš parťáci a vymýšlí to spolu. Taky jsou trošku ješitní a mají na všechno víc názorů, takže k rozhodnutí musí docházet v určitém konsensu. Kdežto holky víc vyžadují vedení a kolikrát velmi často rozhodnete za ně. Ale v mém případě je to konsensus se všemi lidmi kolem.“ Nůžky se podle Banka odlišně rozevírají i z jiných důvodů. „Když to budeme brát čistě marketingově a jako trh, tak si myslím, že mužský sport je daleko zajímavější pro diváky. Tím pádem generuje i větší zisk. Pocitově to mám tak, že jediný ženský sport, na který se dívám radši než na mužský, je plážový volejbal. Je to prostě hezká podívaná.“ Jednoho z neznámějších obyvatel v historii Rudy nad Moravou zdobí stoprocentní zaujetí pro svěřence. Za všech okolností pro ně maká na plné „koule“. „Trenér se nikdy nemá stavět před závodníka. Zájmy trenéra nemají nikdy převládat. Tím se řídím celý život. Závodník je číslo jedna a v týmu se všechno dělá pro to, aby byl středem činnosti,“ odhalil své trenérské krédo poctivec, jenž sám sebe označil za cholerika. „Někdy něco vypustím dřív, než bych měl, anebo než si to rozmyslím. Občas je mi to vyčítáno.“
Žádní přizdisráči!
Ve sjezdovém lyžování nedokáže prorazit každý. Sejít se musí řada nezbytných atributů včetně odvahy a zdravého sebevědomí. „Když člověk jede naplno, tak je to bezpečnější, než když jede zadrženě. Jestliže někde uberete, můžete spadnout jenom kvůli tomu, že jste pasivní. Všem se snažím vysvětlovat, že aktivita je bezpečnější než pasivita. Lyžaři jsou lidé, co riskovat umí. Nejsou žádní přizdisráči, což se projevuje v různých věcech a ohledech. Riziko je všudypřítomné. Máme to trošku posunuté, například i v autě. Ani v životě se nebojíme udělat nějaký odvážný krok nebo něco říct,“ tvrdil Bank. S bráchou Ondřejem si užil své. Mladší sourozenec končil na operačních stolech častěji, než by bylo zdrávo. V drtivé většině případů kvůli smůle a nehodám, které ho potkaly na zasněžených svazích. „Závodník tam stojí sám a může se sám i zabít. Jasně, nebezpečí hrozí i v jiných sportech, ale tady hrozí opravdu blbé zranění. Člověk musí převzít odpovědnost sám za sebe. Vždycky říkám, že trenérova snaha má vést k tomu, aby to nepodělal. Může totiž udělat mnoho chyb. Například, že předá nějaký blbý pokyn,“ odhaloval zkušený odborník.
Největší zářezy s Ledeckou
Výkon v lyžování ovlivňuje nespočet faktorů. Kromě kondice a formy i startovní číslo nebo kvalita lyží. „Každý trénink je testování. Trénujeme závodníka a zároveň hledáme pořád a pořád lepší materiál, protože hraje důležitou roli. A to nejsou jenom lyže, ale i boty a vázání. Do toho ještě aerodynamika, tedy kombinéza. Všechno to musí fungovat dohromady. Když ne, tak to nejde. Jakmile má člověk pod nohama něco, na co se může absolutně spolehnout, automaticky si víc věří. Ester vyhrála olympiádu s lyžemi, které nikde jinde nejely tak jako v Koreji,“ prozradil Bank. Největší zářezy na pažbu udělal právě s Ledeckou. Dvojnásobně zlaté Hry v Koreji se budou překonávat velmi těžko. „Ondra byl mnohokrát velice blízko nějaké medaile a vždycky se to – ne posralo, byl třeba pátý – ale dost často měl smůlu. Na olympiádě s Ester jsem si řekl, že se to všechno vrátilo.“ I když Tomáš Bank platí za výtečného trenéra se zajímavých kariérním rodokmenem, za největší životní úspěch považuje svoji rodinu. „S manželkou jsme spolu pětadvacet let. Máme dvě děti a zatím si tykáme všichni.“ (smích)
Buďte první kdo přidá komentář