OPAVA, LOUČNÁ – Během hráčské kariéry to dotáhl až do národního týmu. U trenérského kormidla mu pšenka tolik nekvete. RADOSLAV KOVÁČ se na vlastní kůži přesvědčuje, jak je ošidné řemeslo po všech stránkách náročné a nevyzpytatelné. Co platilo dnes, nemusí platit zítra. Hranice je kolikrát velmi tenká.
Petr Fišer
„Jsem zlomený jako šíp,“ nezastíral po další porážce Opavy. Ač měli Slezané výhodu dlouhé přesilovky, z prestižního derby s Ostravou nevytěžili ani bod. Vaz jim zlomil pozdní gól z první minuty nastaveného času. „Mluvím v emocích, ale přemýšlím, jestli to má dál smysl. Jsem 400 kilometrů od rodiny. Dostáváme rány a pro mě je to doslova decimující,“ přiznával Kováč. Slezský FC vede od června, kdy obsadil volné místo po odvolaném Jiřím Balcárkovi. I když byl po duelu s Baníkem zničený jako už dlouho ne, okamžitou rezignaci vyloučil. „S vedením se každopádně musíme pobavit, co dál. Jestli budeme chtít někoho přivést, nebo jestli budeme takhle pokračovat. V případě druhé varianty mi to vůbec nedává smysl,“ prohlásil bez okolků.
„Jde to jednoznačně za mnou.“
Jedenačtyřicetiletý rodák ze Šumperka si premiérovou štaci v pozici hlavního kouče ligového mužstva maloval v pozitivnějších barvách. „Chceme pracovat s mladými fotbalisty, ale máme málo gólových a kreativních hráčů. To si musíme říct na rovinu. Taky mi občas připadá, jako bychom se báli vyhrát. Ze všeho nejvíc mě mrzí, že to nedokážeme urvat. Kluci jsou strašně křehcí. Na tréninku neskutečně pracují, proti tomu nemůžeme nic říct. Věnujeme se všem věcem opravdu poctivě, ale v zápasech to není vidět.“ Mistr Evropy hráčů do 21 let z roku 2002 bere zodpovědnost na sebe. „Nechci se vymlouvat. Jsem trenér a výsledky nemáme, takže to jde jednoznačně za mnou. Proto se chci pobavit s vedením, jestli to chceme posunout dál, nebo budeme takoví, jací jsme.“ Ačkoliv jindy rozesmátý smíšek věděl, že jej nečeká nic snadného, nad opavskou nabídkou neváhal. „Že bych hazardoval se svým jménem? Tak to vůbec neberu. Pro mě je to velká šance,“ tvrdil po svém jmenování do funkce, která mu připadla po letních námluvách. „Pod tlakem jsem dělal poslední čtyři roky ve Spartě. Navíc šlo o neúspěšné období, takže byl obrovský.“ U fotbalu chtěl vždycky zůstat. Že se z toho vyklube „běhání“ po trenérské dráze, s tím původně nepočítal. „Spíš mě touto cestou nasměrovalo vedení. Z největší části mě do všeho uvrtal majitel klubu.“ Šéf pražského giganta z Letné Daniel Křetínský souhlasil s Kováčovým dosazením do role asistenta. „Mužstvo nebylo typologicky dobře složené. I když se projekt s Italem Stramaccionim nepodařil, trenéřina mě začala hrozně bavit,“ svěřoval se fotbalový „všežravec“.
„Mamko, budu hrát fotbal. Bude ze mě fotbalista!“
K nejpopulárnější kolektivní hře na světě poprvé přičichl v Loučné nad Desnou, kde odmala bydlel se svojí rodinou. „Byl jsem děcko ulice. Po škole jsem hodil tašku do kouta a už jsme to mastili mezi baráky. V létě fotbal, přes zimu hokej. Na hřišti v Loučné nám dali šanci a od začátku mě to strašně chytlo. Po jednom tréninku jsem dorazil domů a bez váhání mamce oznámil: ,Budu hrát fotbal, bude ze mě fotbalista.‘ “ Za jeden ze zlomových momentů bohaté kariéry považuje zájem trenéra Jarolíma. „Přijel si pro mě do Loučné a chtěl, abych šel do Sigmy. V Olomouci mě pak několik zápasů vedl pan Kotrba. Zalíbil jsem se mu natolik, že si mě později vytáhl do Sparty,“ popisoval důležité pasáže cesty na výsluní. „Fotbal mi toho dal strašně moc. Naučil jsem se cizí řeči, poznal krásná místa, pomohl si finančně a získal spoustu výborných kamarádů, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Nemůžu si na nic stěžovat,“ pochvaloval si bývalý plejer Olomouce, Sparty Praha, Spartaku Moskva, West Hamu United, Basileje a Liberce. Zda prorazí i v nesmlouvavém a nelítostném životě fotbalového kormidelníka, ukáže až čas. V Opavě mu zatím pšenka tolik nekvete…
Buďte první kdo přidá komentář