ŠUMPERK · V porovnání s hokejem nebo fotbalem si musí připadat jako chudí příbuzní. I když si házenkáři proklestí cestu na elitní republikovou úroveň, neznamená to, že se automaticky stanou sportovními profesionály. Vysněným statusem se může honosit jen skupina největších šťastlivců. Není totiž extraliga jako extraliga.
Petr Fišer
Musíte být výborný po stránce herní kvality a výkonnosti, a ještě mít štěstí na klub, který je ekonomicky dobře zajištěný a disponuje dostatkem financí,“ nastínil rodák ze Šumperka JAN ŠMÍD. „Když jste výborný v Litovli, kde se můžete prosadit o něco snadněji, protože hráčská konkurence tam není taková jako v nejlepších mančaftech, nedostanete tolik peněz, abyste se sportem mohli živit. Mám kamarády, co hrají v Karviné a Zubří. Třem až čtyřem profíkům chodí na účet pěkné peníze. Pro zbytek mužstva je to spíš zábava. Musíte ji mít rád, musíte jí obětovat čas. Za veškerou snahu vyinkasujete pět, maximálně deset tisíc.“ V nejsledovanějších sportech jsou výdělky daleko příjemnější. „Tréninková zátěž je přitom vesměs podobná,“ poukázal Šmíd. „Možná mají o dva, tři tréninky týdně víc než my. Také v házené se hrává dvakrát týdně a dlouhá sezóna vrcholí vyřazovací částí v podobě play- -off. Časově je to srovnatelné s hokejem a fotbalem. Akorát nejsme tolik populární a do našeho sportu neteče tolik prostředků.“ Kdo sní o pokladně plné peněz, musí se modlit za zahraniční angažmá. Velmi dobrou ornou půdu nabízí sousední Německo. „Nejvyšší soutěže mají plně profesionální. Když ve stejné zemi zůstaneme, pořád je lepší hrát čtvrtou německou ligu než první v Česku. Kvalita je víceméně podobná naší extralize. Klub vám domluví práci na částečný úvazek, řekněme na čtyři až pět hodin, a kromě dvou tisíc euro za házenou dostanete další dva tisíce navíc. A rozhodně se nepředřete. Funguje to tam asi tím způsobem jako u nás v devadesátých letech, kdy šumperské hokejisty zaměstnávali například ve Fortexu a nikdo je tam nikdy neviděl,“ pousmál se Jan Šmíd. Poslední mistrovství světa jej utvrdilo v tom, že česká házená může pronikat mezi užší mezinárodní špičku jen s přispěním všech příznivých okolností. „Bylo vidět, že pořád zaostáváme o parník. Máme a měli jsme uznávané individuality světového formátu. Zmíním výborného Jíchu, Horáka, Kubeše, Filipa, Juříčka, Brůnu, Nocara. Jenže jich stěží dáme dohromady dvacet. Dáni mají nadprůměrných házenkářů sto padesát. Stovka jich hraje v německé Bundeslize a dalších padesát v domácí soutěži. Ta má automaticky velmi dobrou úroveň. Když to řeknu úplně blbě, tak si nejsem zcela jistý, jestli bych před patnácti roky mohl hrát extraligu. Teď ji hrát můžu. O něčem to svědčí.“ Šumperský odchovanec, jenž kráčí v tátových šlépějích, se v Litovli potkal s legendárním Davidem Juříčkem. „Je to neuvěřitelný borec, nic jiného k němu říct nemůžu. Ukázal mi, že o házené nevím vůbec nic. Že se na světové úrovni hraje úplně jinak a že je to jiný svět. Dal nám toho strašně moc a díky tomu se pořád pohybujeme na hraně extraligy. Do té doby jsme byli amatéři, které to bavilo a drželo se jich sportovní štěstí.“ Osmadvacetiletá spojka si na extraligovém menu pochutnávala nejen v Litovli, ale i v jiném moravském „království“. „V Hranicích jsem byl už dvakrát a je dost možné, že ve spojení s tímto klubem zkompletuju hattrick. Nějaké debaty probíhají a šance, že bych se vrátil, existuje a je docela reálná.“
Buďte první kdo přidá komentář