ŠUMPERK, OLOMOUC – Tvrdý dril nepodstupuje zbytečně. Pod dohledem svého otce si na tréninkovou poctivost a nekončící galeje zvykl od mládí a dlouhodobá snaha a cílevědomost se mu začínají vracet. ADAM RUTAR může pokukovat po ostře sledovaném mistrovství světa hokejistů do dvaceti let a zároveň ho ve velkém láká i mužská extraliga.
Petr Fišer
Svérázný kormidelník Petr Rutar nemá pro flákače pochopení. Jakmile něco vypustíte nebo ošidíte, okamžitě na vás namíří „slovní“ kulomet. Palba je to ve většině případů hlasitá a nekompromisní zároveň. Kouč šumperských Mladých Draků v žádném ohledu nešetřil ani svého mladšího potomka. „Moji dosavadní kariéru ovlivnil výrazným způsobem. Od žáků až po dorost mě vedl jako trenér a je pravda, že byl pořád nade mnou. Nebudu lhát, v některých fázích a momentech to nebylo úplně příjemné. Zároveň mě to ale nutilo k tomu, abych se na každém tréninku snažil na maximum. Teď vím, že to bylo ku prospěchu věci,“ prohlásil Rutarův syn Adam. „Táta mě mockrát nepochválil, ale když už to přišlo, tak mě to zahřálo u srdíčka. Vždycky na mě býval přísnější. Časem jsem si na to zvykl, počítal s tím a byl na to připravený.“ Rutar „junior“ si hokejové začátky příliš nevybavuje. „Mám je zahalené v mlze. Byly chvíle, kdy mně hokej vadil. Mamka mi zpětně vyprávěla historky, jak jsem nadával a zuřil a že se mi na zimák vůbec nechtělo. Než jsem se naučil trochu bruslit a přišel jsem mu na chuť, museli mě do něj nutit. Jakmile mě po roce trápení začal bavit, došlo ke zlomu,“ zavzpomínal dnes už devatenáctiletý bek. Před třemi roky se přesunul se sportovním nádobíčkem do Olomouce. I když naplno žije tím, co ho naplňuje ze všeho nejvíc, nezapomíná ani na školní povinnosti. „Doma mi vtloukávají do hlavy, že pokud se budu hokejem živit, nepůjde to napořád. Škola je o to důležitější.“
Premiéra v sedmnácti letech
První dva starty v mužské extralize si připsal jako sedmnáctiletý junák. Při premiéře v Hradci Králové zasáhl do zápasu, který se olomouckým Kohoutům vůbec nepovedl. „Bylo to hodně těžké. Jakmile to nezvládá tým, tak to většinou nezvládají ani jednotlivci. Měl jsem tam pár individuálních chyb, třeba když mi dlouhou přihrávku zachytil jejich bek. Trenéři mi dali dost času a prostoru i v Chomutově, kde mi to docela sedlo. Měl jsem z toho dobrý pocit. Největší rozdíly jsou ve fyzické síle, větších zkušenostech a rychlosti při rozhodování. Dá se na to zvyknout, stejně jako se dá zvyknout na mládežnickou repre a mezinárodní úroveň. Až se rozkoukáte a na vyšší tempo si přivyknete, připadá vám to jako normální hokej.“ Proti hradeckému Mountfieldu si zahrál ještě jednou. A to v rámci letošního ročníku. Na konci října strávil na ledě takřka dvacet minut, což je na hokejistu v jeho věku velmi slušná porce. Pokračující rozkvět zarputilého buldoka neuniká ani stavitelům reprezentačních týmů. Za národní výběry do osmnácti a devatenácti let odehrál už 24 mezistátních zápasů. Za dosavadní vrchol může považovat mistrovství světa „osmnáctek“ ve Švédsku. „Už jen to, že jsem dostal pozvánku na přípravný kemp do Kravař a že mě po něm nevyhodili, jsem bral jako překvapení. Původně jsem žil v domnění, že tam pojedu jako osmý bek, co bude vyhlížet šanci na tribuně. Nakonec všechno vyplynulo tak, že jsem odehrál celý turnaj v základní sestavě.“
Pod taktovkou známého stratéga
Na severu Evropy zaznamenal první gól vstřelený na mezinárodní scéně. Trefil se ve vítězném utkání proti Švýcarsku. „Trenéři nás jako třetí lajnu zkusili na přesilovku. Snažil jsem se držet pokynů, které nám kladli na srdce. Chtěli po nás, abychom to zkoušeli co nejčastěji. Chvilku jsme si přihrávali a potom jsem ze střídačky jedním uchem zaslechl: „Vystřel!“ Tak jsem natáhl, vypálil a golfákem to napral na bránu…“ Mužstvo vedené Aloisem Hadamczikem se nedostalo přes čtvrtfinále. Stopku mu vystavilo domácí Švédsko. „Vypadli jsme hlavně proto, že nás zklamala disciplína. Jak s ohledem na vyloučení, tak s ohledem na neplnění taktických pokynů. Nehráli jsme to, co po nás chtěl hlavní kouč. K tomu všemu jsme dělali individuální chyby.“ Rutar nevšední možnost spolupracovat se známým trenérským stratégem uvítal a bral ji všemi deseti. „Do té doby jsem ho moc neznal. Zpočátku mi připadl klidný a docela nevýrazný. Přímo na turnaji byl daleko přísnější, důraznější a celkem nepříjemný. S Běloruskem jsme ho naštvali a vytočili, což nenechal jen tak a dal nám to patřičně najevo. Po porážce s Kanadou se mírnil a vůbec po nás neřval. Když jsme se bavili v soukromí, byl úplně v pohodě,“ popisoval Rutar.
Buďte první kdo přidá komentář