ŠUMPERK – Krátký rozběh, odraz z jedné nohy, ladné přehoupnutí přes laťku, bezstarostný dopad do doskočiště a na závěr spokojený výraz ve tváři. Pro LUKÁŠE VAJDU neexistuje ideálnější scénář. Ve skoku do výšky je mistrem oboru, který se ve své věkové kategorii může pyšnit ziskem republikového titulu.
Petr Fišer
Mladý šumperský atlet přitom začal randit s královnou sportu víceméně náhodou. „Paní učitelka mi ve třetí třídě navrhla, abych to zkusil, protože jsem byl už tehdy vysoký. Na školních závodech jsem zdolal 134 centimetrů, což bylo na třeťáka docela dost,“ vrátil se do minulosti. „Když jsem byl starší, na jedněch závodech si mě všimla Jarmila Hynková. Začala mě trénovat a vlastně velmi záhy jsem startoval na mistrovství republiky.“ Vajda si atletické prostředí nemůže vynachválit. „Našel jsem si v něm spoustu kamarádů. I proto se mi daří. Umíme se namotivovat, dokážeme se povzbudit. Jsem přesvědčený, že i díky mé dobré kamarádce, která taky dělá výšku, jsem vloni v červnu skočil dva metry,“ připomněl velký úspěch dosavadní kariéry. „Šampionát jsem sice vyhrál, ale měl jsem naražená záda, bolavé koleno a kotník a k tomu chřipku. Ke klasifikování na mistrovství Evropy jsem potřeboval dát 206 centimetrů, jenže jsem dostal boreliózu a půl roku jsem nemohl nic dělat. Potom mi zbýval jen týden na to, abych se po dlouhé pauze dostal do formy. Navíc se přidaly problémy se zády, takže jsem nemohl použít tretry, na které jsem byl zvyklý, ale vzal jsem si tenisky, co mi při jednom pokusu praskly. I tak jsem si zlepšil svůj osobní rekord,“ popisoval výkonnostní posun vykoupený nemalými trampotami. „Na mistrovství Moravy a Slezska jsem sice tretry měl, ale byly nové a o 1,5 čísla větší, což se podepsalo na odřeném palci. Přesto jsem zvládl 207 centimetrů a dostal se do skupiny A.“ Vajda musí kloubit vrcholový sport se školními povinnostmi na Střední škole železniční, technické a služeb v Šumperku. Studenta třetího ročníku oboru mechanik strojů a zařízení čekají závěrečné zkoušky a příští rok maturita. Už teď řeší i vysokou školu, protože dostal nabídku stipendia do Spojených států. „V běžném režimu chodím na tréninky až po poslední vyučovací hodině. Ale vzhledem k tomu, že končím třeba o půl třetí a trénink začíná už ve dvě, musím částečně trénovat sám. Občas mám nějaká celorepubliková soustředění a závody, na které mě škola uvolňuje s tím, že si látku musím doplnit a písemky dopsat,“ nechal nahlédnout pod pokličku. „Vyučující jsou mi v mnohém nápomocni i mimo klasickou výuku. Nemůžu si na nic stěžovat, jsem tu spokojený. Za čtyři roky studia získám vedle maturity také výuční list a svářečský průkaz. K tomu pobírám za vyznamenání i stipendium, což je další výhoda.“ Nadějný výškař směřuje své sportovní snažení ke splnění velkého snu. Pokud to koronavirus umožní, nechtěl by v příštím roce přijít o plánované mistrovství světa. Další obří metou je účast na letních olympijských hrách. „Trenér mi říkal, že na 230 centimetrů mám, že jen musím pořádně natrénovat techniku. Bohužel mě v poslední době brzdily zákazy a omezení spojené s nouzovým stavem.“
Buďte první kdo přidá komentář