PŘÍBĚH ANDY: Díl 2.

Jak jsme psali minule, připravili jsme na našich stránkách pokračující seriál o dívce, která přežila autonehodu. Nyní se nachází ve vegetativním stavu a aktuálně čeká na návrat do domácí péče. Cílem článků není vzbudit lítost, ale pro ty, které to zajímá, podat co nejvíce informací o popsat nejen její příběh, ale obecně tento zdravotní stav.

Andy byla normální holka, ale jedno špatné rozhodnutí změnilo zásadně celý její život. Po samotné autonehodě přestala na nějakou dobu dokonce dýchat. Po urputném boji o život byly její životní funkce obnoveny, ale začala se psát úplně nová kapitola jejího života. Je totiž v takzvaném vigilním kómatu, kdy má otevřené oči, kouká, ale nereaguje na okolí. Aspoň ne normálně tak, jak jsme zvyklí. Tento stav je navíc zatím i pro lékaře poměrně velkou neznámou, nejen proto, že v tomto stavu nemohou změřit aktivitu mozku pomocí standardních metod. Často tak pro okolí nezbývá než doufat … a snažit se. Snažit se dávat dotyčnému impulsy, mluvit na něj, poslouchat hudbu a dávat mu všelijaké možné smyslové podněty.

To je případ i Andy a okolí. Po určité době se totiž pacient v tomto stavu v rámci zdravotnického systému přesune do hospice, kde má základní péči, ale této stimulace, která může vést k pokrokům, se mu tolik nedostává. Proto se Andyna maminka rozhodla pro odvážný krok, že si svoji dceru vezme domů. Jak ale říká, takové rozhodnutí je nejen o emocích, ale i o tom, uvědomit si všechny závazky, které s tím souvisí.

„Jde o naprostou změnu životního stylu a člověk musí přenastavit svoje uvažování tímto směrem. Je to důležité rozhodnutí, starat se o někoho, kdo je a možná navždycky bude odkázaný jen na cizí pomoc. Pro mě bylo velkým faktorem vědomí, že se mám o koho opřít. Ať už je to rodina, přátelé, zaměstnavatel, nebo pomoc zvenčí, třeba v podobě skvělé agentury Viktorie, která nám hodně pomohla a nejspíš ještě pomůže.“

Po úvaze a rozhodnutí přišly na řadu otázky praktické péče. Aby se člověk mohl plnohodnotně starat o někoho ve vigilním kómatu, je potřeba celá řada pomůcek a úprav.

„Vybourali jsme část stěn a rozšířili tak dveře pro postel, pořídili speciální polohovací postel, antidekubitní matrace a hlavně komplexní stropní zvedací systém, který obstarává to, že bude možný pohodlný přesun z pokoje do koupelny a po celém bytě. Část věcí jsme dostali darem nebo z naší sbírky z transparentního účtu, za což bych chtěla všem zúčastněným moc poděkovat.“

Ten zřídila Andyna kamarádka Adéla Bělíčková, která také zprostředkovala tento rozhovor a s přípravou přesunu i dalších věcí dlouhodobě pomáhá.

„S Andy jsme byly dobré kamarádky, doteď nejsem úplně smířená s tím, co se stalo a jak já, tak ostatní kamarádi celou situaci neneseme úplně lehce. Jsem ale moc ráda, že můžu pomáhat aspoň takhle, hlavně její statečné mamince, se kterou nás tato zkušenost velmi sblížila. A za to jsem velice vděčná.“

Kromě pomoci s přesunem a zřízení transparentního účtu Adéla třeba zorganizovala několik charitativních akcí na výběr prostředků, které se pak použily na výše uvedené pomůcky. Jestliže by chtěl kdokoliv také přispět, je možnost na účtu 4228706083/0800 .

V našem seriálu Vám přineseme ještě další díl, kdy bude Andy doma.