MALETÍN – Byla to trefa do černého, co se podaří jednou za deset let. Ve fotbalovém Maletíně si za málo peněz užili hodně kvalitní muziky. I když někteří škarohlídové kroutili posměvačně hlavami, angažování ukrajinských posil v čele s Yevhenem Ostrovkou se změnilo ve velké terno.
Petr Fišer
„Majitel firmy DK mont stavěl barák a my jsme mu dělali střechu. Viděli jsme tam pracovat dva kluky, kteří běhali jako srnky. Říkám jim: ,Hoši, nehrajete fotbal?‘ A už to bylo,“ rozesmál se při vzpomínkách na nevšedně uzavřený obchod klubový funkcionář ANTONÍN MICHALČÁK.
Největší díru do světa udělal expres Ostrovka, o jehož služby projevil zájem divizní Šumperk. Bylo cítit hned od začátku, že je to hráč se zajímavým potenciálem?
No, jéžiš. Na I. A třídu byl absolutně nadstandardní. Na Ukrajině hrál ligovou soutěž dorostenců, teď přesně nevím, jestli druhou nebo třetí. To bych lhal. Ve dvaceti letech šel do Česka, kde se k fotbalu vrátil. Zmíním i Artura Rusyna, velice šikovného stopera, na naši třídu vynikajícího fotbalistu. Ostatní tolik nevynikali a spadali do průměru. Ať už to byl Yurij a Vasil Fizerové, Ivan Holovnych nebo někteří další.
Potřebovali vaši zahraniční novicové čas na adaptaci?
Třeba zrovna Ostrovka musel dohánět tréninkové manko. I tak ho od samého úvodu zdobila rychlost, přímočarost a výborný tah na branku. Taky to je velký dravec a neúnavný bojovník.
Na druhou stranu dokáže být výbušný a zkratovitý. Měl podobné blikance i v Maletíně?
Právěže vůbec ne. Až mě samotného překvapilo, že mu to v Šumperku několikrát ulítlo. U nás patřil mezi klidnější hráče.
Čemu to přičítáte?
Mohlo to vyplývat z přemíry snahy, možná z přemotivovanosti. Dostal se do divize a ve vyšší soutěži se chtěl ukazovat v co nejlepším světle. Nebudu lhát, když vyfasoval další červenou kartu, nestačil jsem se divit. Říkal jsem si: „Už nemáš co dokazovat, vždyť v Šumperku patříš k lepším hráčům. Můžeš být v klidu, a ty takhle blbneš.“
Myslíte si, že je pro něj divize strop, nebo může pomýšlet na ještě vyšší výkonnostní mety?
Popravdě jsme si mysleli, že půjde do Uničova a bude hrát třetí ligu. V Maletíně rostl s každým tréninkem a zápasem. Sám si přidával, chodíval běhat, makal na sobě.
Přes koho vedla jeho cesta na atraktivnější fotbalovou adresu? Zásluhou maletínského angažmá zaujal zvědy ze šumperského Tyršova stadiónu.
Mluvil jsem s panem Šabem. Kontaktovali nás s tím, že o něj mají zájem. Jeho současný trenér Opravil hrával za Olešnici stejnou soutěž jako Maletín a Ostrovka mu padl do oka.
Jste s ním stále v kontaktu? Je v Šumperku spokojený?
Je spokojený a užívá si to tam. Do Šumperka tahal i obránce Rusyna, jenže Artur tady nenašel práci, která by mu vyhovovala. Takovou, aby si mohl vydělat rukama a potom i nohama ve fotbale. V Praze má super kšeft. Když jezdíval do Maletína, týkalo se to akorát zápasů.
Vaše početná ukrajinská kolonie působila na některé soupeře, protihráče a diváky jako červený hadr na podrážděného býka. Vaší cizinecké legii to dávali dost často najevo. Vnímali jste to?
Bavili jsme se o tom. Došli jsme k závěru, že čím víc to budeme řešit, tím to bude horší. Jakmile v Mohelnici skončila třetí liga, odešlo z Maletína zpátky do mateřského klubu pět mohelnických fotbalistů. Měli jsme z pekla štěstí, že jsme shodou okolností narazili na kluky z Ukrajiny a mohli zatahat za východní kliku. Jinak bychom se nejspíš rozpadli nebo hráli nevím co. Sehnat v dnešní době normálního hráče je hotové umění. Spousta jedinců natahuje ruce bez toho, aby prvně kopla do balónu a něco ukázala. Ukrajinci nám tehdy vytrhli trn z paty.
Jak zapadli do party?
Naprosto suprově! Protože už v Česku dělali delší čas, problém nebyl ani s jazykovou bariérou.
Takže vodka při pozápasovém „dohránu“ tekla proudem? Není žádným tajemstvím, že „přistěhovalci“ z východu za to umí pořádně zatáhnout.
Docela nás to překvapilo, ale ani jeden z nich nepil. Ptali jsme se jich: „Dáte si po zápase pivo?“ A oni pokaždé: „Ne, díky.“ Cigaretou a pivem nepohrdl až Zaiac, který naše řady doplnil později. Po výkonnostní stránce byl ale slaboučký, s bídou měl na okresní přebor.
Po skončení nepovedeného utkání v Chomoutově jste si stěžoval na přístup několika absentérů, kteří nechali zbytek mužstva ve štychu. Do Olomouce jste se sjeli v okleštěném složení a výsledkem tragického sportovního představení byla drtivá porážka. Rozdýchával jste ji s evidentními potížemi…
Lukáš Michalčák se nechal vyloučit a dostal stopku na dva zápasy. Chyběl i Danek Beran, ten se zranil na tréninku. Přišli jsme o dva poctivce, kteří za normálních okolností nevynechají žádné utkání. U nás je to tak, že když nám při úzkém kádru vypadne ze sestavy víc hráčů, hned je to poznat. Naše výkonnost jde okamžitě dolů. Byl jsem tenkrát hrozně naštvaný, to je pravda.
Zkrácená podzimní část ale jinak vyšla Maletínu až nad očekávání. Přestože jste museli všechny zápasy absolvovat na stadiónech soupeřů, v příštím roce byste měli hájit třetí místo. A to je s ohledem na okolnosti a sympatický bodový zisk výtečné vysvědčení.
Až na výpadek v Olešnici a už zmiňovaný propadák s Chomoutovem jsme podzim zvládli velice slušně. Třeba proti Konici jsme odehráli jeden z nejlepších zápasů v klubové historii. Člověk až zíral, kde se to v klucích bere. Sešli jsme se kompletní a naše hra byla někde úplně jinde. Domácí byli rádi, že s námi remizovali.
V jakém stádiu se nachází rekonstrukce maletínského hřiště?
O žádné rekonstrukci nemůže být řeč, spíš to byly menší úpravy a drobná vyspravení. Naše hřiště je v I. A třídě nejhorší z nejhorších. Starosta mi dlouhodobě slibuje nové, ale skutek utek a nic se neděje.
Pověst českého fotbalu pošramotila další morová rána. Provalily se černoty a korupční machinace, jimiž se „proslavila“ parta kolem Romana Berbra. Jak jste reagoval na zprávu, že je vůdce smečky ve vazbě?
Vezmu to obecně. Z toho, co se dělo a děje v českém fotbalu, je mi na blití.
Pociťujete jako klubový funkcionář na vlastní kůži, že se fotbalové prostředí v České republice nenachází v nejlepší kondici a nemá správné renomé?
Nemůžu sehnat sponzora, který by podpořil maletínský fotbal. Někoho, kdo si dá reklamu na dres a koupí nám třeba novou sadu. Táhne se to od sezón, kdy se vyhříval na svazovém výsluní Miroslav Pelta. Teď to bude po tom, co vyplavalo na povrch, ještě složitější. Je to obrovská škoda pro celý český fotbal.
Nejhorší je, že na všechno doplácí hlavně ti, co to myslí dobře a chtějí dělat fotbal poctivým způsobem.
Když jedeme na jakoukoliv svazovou schůzi, ať do Šumperka, nebo do Olomouce, potkáváme se tam s ostatními funkcionáři. V drtivé většině případů jsou to dobrovolníci, kteří pro své kluby makají zadarmo, a ještě do toho strkají svoje prachy. Bavíme se o obrovské oběti lidí, na jejichž bedrech leží veškerý chod oddílu a kteří se ve svém volnu starají o to, aby do sebe zapadal sebemenší detail. Pak posloucháte pana Kalába z krajského fotbalového svazu a je vám kolikrát smutno.
Proč?
Chvástá se tím, jak všechno funguje a že nevidí důvod, proč by si měl někdo stěžovat. Když jsme si jako Maletín jednou stěžovat chtěli, a to na rozhodčí, tak jsme zaplatili pětistovku pokutu, a ještě si s námi vytřeli zadek a dělali z nás hňupy. O rozhodčích bych se radši nebavil. Když o nich řeknu, že je to zkurvená garnitura složená z prašivých hyen, tak jsem ještě docela milosrdný.
Maletín spadá do kategorie vesnických klubů, které se neobejdou bez hráčů odjinud. V jakém světle vidíte budoucnost maletínského fotbalu?
Na hráčích odjinud jsme závislí. Nemá cenu si mazat med kolem pusy, budoucnost fotbalového Maletína vidím hodně, opravdu hodně špatně. I proto, že Mohelnice bohužel pro nás a okolní oddíly není schopna vychovávat tolik fotbalistů, jako tomu bylo dřív. Člověk to slyší a čte o tom skoro denně. Většina mančaftů je přestárlá, veteráni pomalu dosluhují a řada z nich v blízké budoucnosti skončí. Hráče sháním, kde se dá, a nejednou narážím na problém, že se k nám nikomu jezdit nechce.
Dáváte hráčům peníze?
Dáváme jim takzvané cesťáky. Zadarmo k nám nikdo nepojede. Když chceme získat někoho přespolního, třeba z Mohelnice, musíme platit za jeho hostování. Když chceme někoho koupit, musíme vysolit sumu jako prase. Za Svačinu jsme před nějakými deseti lety dali sedmdesát tisíc. Po návratu z Uničova se v Mohelnici nepohodl a natruc souhlasil s přestupem k nám. Nakonec za Maletín odehrál jeden zápas. Protože měl větší herní i finanční ambice a nároky, hostoval v jiných týmech. Třeba v Medlově.
Buďte první kdo přidá komentář