BLUDOV • Umí napnout děrovanou síť. Umí rozhodovat zápasy. Je na něj spolehnutí. I když STANISLAV SADIL patří mezi fotbalisty pozdějšího ročníku narození, ofenzivní produkce mladého útočníka budí respekt. Bludov v něm má klenot, jehož hodnota neustále stoupá.
Petr Fišer
Kvůli bolavému kolenu nemohl trénoval na sto procent. Přesto ve zkrácené první polovině sezóny nasázel šestnáct branek. Víc jich nastřílel pouze bernartický snajpr Petr Kutal, kterého fotbalová minulost pojí s působením v tehdy třetiligové Mohelnici. „Gólů mohlo být i víc, sem tam jsem něco spálil,“ přiznal sebekriticky obávaný „bomber“. Gólové úlovky nehoní za každou cenu. Není to chrt, co by zaslepeně upřednostňoval individuální vavříny. „Vždycky záleží na situaci, jak ji v daný moment vyhodnotím. Někdy jsem to vzal na sebe a mohl jsem nahrát. Všechno se pokaždé nepovede. Když můžu a spoluhráči se nacházejí ve výhodnějších pozicích, snažím se jim přihrát. Dělám všechno pro to, abychom vyhrávali.“ Jestli se koronavirem narušený ročník podaří zachránit a v I. B třídě se stihne odfajfkovat přes 50 procent mistrovských duelů, neukojeným fanouškům se ve zkrácené postupové přetahované bude servírovat třaskavé drama. Druhý tým průběžného pořadí dělí od vedoucího celku pouhé dva body. „Oproti Postřelmovu máme mladší mužstvo. Osobně v tom vidím výhodu, ve vzájemném zápase jsme byli o něco běhavější. Škoda gólu, který jsme dostali ke konci po naší chybě. Zbytečně jsme přišli o jeden bod.“ Sadila mrzí, že se dění v krajských soutěžích stoplo jen týden potom, co Bludov schytal nejtěžší porážku v Bernarticích. „Až na závěrečné derby se Sudkovem jsme nedostali příležitost, abychom ji napravili. Věřím, že už bychom do konce podzimu neprohráli.“
„Domácí“ strategie, která funguje
Bludovští fotbalisté se drželi na úspěšné vlně i po odchodu Aleše Žaitlíka. Bývalý šumperský kouč přerušil trenérskou kariéru z osobních důvodů. „V kabině nám oznámil, že končí. Bylo to pro nás překvapení a zklamání zároveň. Na druhou stranu jsme to brali tak, že je to jeho rozhodnutí a že život jde dál.“ Volnou židli obsadil trenér mládeže Jiří Kohout. „Naštěstí jsme bodovali dál, jako by ani k žádné změně nedošlo. Aleš nás připravil velmi dobře a my jsme pokračovali v tom, co bylo nastavené. Za důležitý považuju fakt, že nás převzal Bludovák, a ne někdo cizí. Jirka nás všechny znal, takže věděl, co od nás může čekat.“ Pokud jde o výchovu mladých hráčů, Bludov se řadí k okresní špičce. Po letech systematického sázení sklízí zasloužené ovoce. Posádku vlajkové lodi tvoří z drtivé většiny kluboví odchovanci. „Když budu mluvit za nás mladší, přechod do mužů nám dost usnadnilo, že si nás trenéři vytahovali už jako dorostence a dávali nám šanci. Mohli jsme se otrkat a zjistit, jak to v áčku chodí. Ve chvíli, kdy byl náš přechod oficiální, jsme to měli o to jednodušší.“ Jiří Kohout se může opřít o útočné duo Stanislav Sadil – Libor Svoboda. Na stejnou notu naladění útočníci dokážou před brankami soupeřů spustit pořádný kolotoč. „Libor toho hodně připravil a nachystal pro ostatní. A to včetně mě. Vzájemně jsme se doplňovali. Je to výborný nahrávač a skvělý parťák, dokážeme si vyhovět. Podle mě je to jeden z nejlepších fotbalistů v I. B třídě,“ vysekl svému kolegovi poklonu stěžejní bludovský kanonýr.
Brutální. Opravdu brutální!
Svůj potenciál se pokoušel prodat na testech, které prodělal v klubech z vyšších soutěží. Dokonce se pokoušel prorazit na adrese účastníka třetí ligy. „Když to ve Vyškově neklaplo, byl jsem rozhodnutý, že půjdu zpátky do Bludova. Hned další den mi ale volal Zdeněk Opravil. V přípravě jsem pokračoval v Šumperku a vypadalo, že bych tam mohl zůstat. Jenže mě limitovaly problémy s kolenem. Jakmile se ozvaly poprvé, podruhé, potřetí, došel jsem k závěru, že bude lepší, když se vrátím domů. Nevěděl jsem, jak to s kolenem bude dál a kolik toho odtrénuju a odehraju. V Bludově jsme byli domluvení, že pokud to půjde, budu naskakovat do zápasů i bez tréninků. Chtěl jsem zůstat ve hře a za daných okolností to pro mě byla nejpříznivější volba.“ Sadilovo jméno ze šumperského radaru nezmizelo. Obě strany další spolupráci nevylučují. Pro forvarda v perspektivním věku byly obě zkoušky obrovskou školou. „Ve Vyškově jsem strávil měsíc, který byl hlavně o běhání. Při každém tréninku jsem si sahal na dno. Bylo to brutální. Opravdu brutální,“ otřel si pot z čela. „Jestli jsem v přátelácích v něčem výrazněji zaostával, tak po kondiční stránce. Hrálo se v tempíčku, na které jsem nebyl zvyklý. Pět tréninků týdne, do toho přípravné zápasy. Míval jsem toho plné zuby a moc to nedával. Bylo to fakt náročné.“ Ačkoliv je Stanislav Sadil maximálně spokojený s Liborem Svobodou, jenž na hrotu útočné vozby operuje po jeho boku, sní jeden velký sen. Rád by si zahrál se svými mladšími bratry. „Kdybychom se potkali na hřišti, byl by to pro mě největší zážitek. Letos budou mít jedenáct a třináct, tak si na ně budu muset ještě chvíli počkat…“
Buďte první kdo přidá komentář