OLOMOUC • I když pochází z Vrbna pod Pradědem, k Šumpersku má velmi blízko. Z pozice profesionálního závodníka pomáhá nejen k organizační dokonalosti, ale také k propagaci. Welzlův MTB maratón v Zábřeze se od ledna může chlubit tím, že má ve svém středu bojovníka, jenž ožil jako princezna po polibku od svého zachránce. LUBOMÍR PETRUŠ si váží jedinečné šance, která se mu naskytla, a s její pomocí se znovu drápe na vrchol. Přesněji řečeno šlape…
Petr Fišer
Když mu to čas a termínová listina dovolily, rád se zapojoval do Šumperského poháru horských kol. V oblíbeném cyklokrosu má na kontě několik cenných výsledků ze světových a evropských šampionátů. Také je několikanásobným medailistou z mistrovství republiky v silniční cyklistice. V roce 2016 přerušil nadějně „rozpumpovanou“ kariéru ze zdravotních důvodů a ježdění na kole se věnoval jen částečně v rámci možností. Potom, co jej uvěznila bublina nafouklá z tlaku, zranění a totálního vyhoření, se cítí být silnější než dřív. V létě jej pozvala na zkušenou belgická stáj Alpecin-Fenix. O půl roku později s ní podepsal profesionální kontrakt. „Mám z toho obrovskou radost. Vrátit se do proficyklistiky byl můj cíl. Jen jsem nečekal, že to půjde takhle rychle. Pořád je to pro mě těžko uvěřitelné,“ netajil své nadšení třicetiletý univerzál.
Ukázkově sebraná rukavice
Cyklokrosové zápolení se rozhodl odstavit na vedlejší kolej. A to tak, že úplně. „Momentálně je mojí jedinou disciplínou silnice. Terén mi zatím nechybí. Mám velkou motivaci se posunout pomocí tréninku a dostat se postupně dál i na největší závody. Chci dělat všechno pro to, aby se to povedlo. A pokud pro mě cyklokros podle trenérů nebude přínosný, tak toho ani nelituji. Spíš se chci zaměřit na to, abych všechno dělal co nejefektivněji a nejlíp. Teď si užívám typickou silničářskou přípravu, která obsahuje společné tréninkové kempy ve Španělsku a spoustu individuálních tréninků zaměřených na schopnosti. U mě konkrétně na dlouhé etapové závody.“ Petruš sebral rukavici, kterou mu hodila stáj z Belgie. „Vybrali si mě na základě testů, které trvaly od jara do podzimu. Jejich prostřednictvím si ověřili mou výkonnost. Potom nějakou dobu sledovali, jestli jsem schopný se jejich metodami zlepšovat. Byli spokojení a vyhodnotili to tak, že bych se jim hodil. V půlce listopadu mi nabídli smlouvu a zároveň jsem se dozvěděl, že budou mít další tým, kontinentální, ve kterém budu i já.“ Závodní praxi si ověřil na tour Okolo Slovenska a v hodně rovinaté a větrné jednorázovce ve Francii. „V mém případě nešlo o to vyhrát nebo zajet konkrétní umístění, ale zvládnout plnit úkoly a jet podle týmových představ. To se mi podařilo po všech stránkách.“
Pod belgickými křídly jako v ráji
Pod belgickými křídly si připadá jako v ráji. Potkal se s kvalitou a pečlivostí, která se mu maximálně zamlouvá. Profesionalita je patrná na každém kroku. „Všechno ve způsobu trénování se hodně posunulo. Jsme rozdělení do skupin podle typů jezdců a našich potřeb, není to tedy jeden trénink pro všechny. Nejde srovnávat klasikáře, sprintera a časovkáře. Každý trénuje jinak dlouhé intervaly, má jinou délku tréninků i jinou stravu. Tento individuální přístup se mi líbí,“ konstatoval spokojeně. „Řeší se každý detail. Na trénincích nám měří, kolik toho vypotíme a jakou máme po celý den glukózu. Tak, aby zjistili reakci na stravu a tu pak přizpůsobili do závodu. Časté odběry moči, krve a testování fyzické výkonnosti obsahuje škálu několika prvků, s nimiž se individuálně pracuje. Člověk si uvědomí, že tréninkem může zdokonalovat spoustu věcí.“ Ředitel Welzlova MTB maratónu nijak neskrývá nadšení z toho, v jaké společnosti se ocitl. „Začátek mě příjemně překvapil. Věděl jsem, že tým je na vysoké úrovni, ale neviděl jsem do zázemí a detailů. To předčilo mé očekávání. Můj hlavní cíl je, aby se mnou byli spokojení. Abych splnil, co se po mně vyžaduje, a byl případně k ruce ostatním klukům. Silniční cyklistika už víceméně není individuální sport, ale hodně týmový.“
Hlavně nic nepodcenit = Vídeň místo Prahy
Když se členové stáje rozprchnou do svých domovů, dál pokračují v tréninkovém procesu, který je řízený na dálku. „Jednou nebo dvakrát týdně telefonicky analyzujeme výsledky s trenérem, který vidí naše podrobná data každý den. Společné soustředění je změna, teambuilding, který má výhody i nevýhody. Při režimu domácí přípravy je příjemné být ve známém prostředí,“ porovnával Lubomír Petruš. Cyklistický restart bere se vší vážností. Dokonce kvůli němu vymění bydlení v Olomouci za přesun na jižní Moravu. Jde mu především o to, aby to měl blíž k rakouské metropoli a usnadnil si dopravu na soustředění a závody. „Do Prahy, odkud se létá s přestupem, jsem to měl autem tři čtyři hodiny, vlakem dvě a půl. Takže to pro mě byl další den navíc, kdy jsem byl rozhozený. Vídeňské letiště je velké, člověk nemusí přesedat a místo devíti hodin mi cesta může trvat jen dvě. Je to o maličkých detailech a já nechci nic opomenout.“
Buďte první kdo přidá komentář