VELKÉ LOSINY · Dobře se znají. Dobře ví, co od sebe můžou čekat. Spojení mezi fotbalovým trenérem Romanem Maňkou a gólovým střelcem TOMÁŠEM INDROU fungovalo v Rapotíně a oba svorně věří, že bude maximálně klapat i ve Velkých Losinách. Zatím tomu brání útočníkovy potíže s bolavými kotníky.
Petr Fišer
„Když jsem se dozvěděl, že losinské vedení uvažuje o angažování pana Maňky, byl jsem z toho nadšený a schvaloval to všemi deseti. A nejen já. Jsme rádi, že se nechal přemluvit,“ reprodukoval názor celé kabiny Indra. Poprvé se pod křídly pečlivého kouče ocitl v době, kdy se ambiciózní lodivod chystal spustit odvážný rapotínský projekt. „Sehnal si na mě telefonní číslo a nastínil mi svoje představy a vize,“ vrátil se odchovanec Šumperka na začátek plodné spolupráce. Po dlouhé covidové pauze ji znovu oprašují během přípravy na novou sezónu. „Vždycky byl pověstný svými metodami a náročnými tréninky. Ačkoliv se všechno teprve rozjíždí, už teď je to docela slušný záhul. Na jednu stranu jsem šťastný, že se naše cesty znovu potkaly. Na druhou stranu někdy lituju, že musím dřít zrovna pod ním,“ pousmál se sedma‑ dvacetiletý ostrý hrot. Sám pozoruje, jaké stopy zanechalo koronavirové trápení. „Co mám zprávy, tak se některé týmy do tréninku moc neženou. Hůř se shání posily, nasazení hráčů není takové jako dřív, spousta jedinců zlenivěla. Návrat k fotbalu není snadný asi pro nikoho. Ať už z mého pohledu nebo z pohledu ostatních. Platí to o celém kraji.“
Pozice útočníka číslo 1
Řadí se mezi elitní kanonýry. Premiérový ročník kompletně prodělaný v losinském prostředí dokončil s úctyhodnou bilancí devětadvaceti gólů. Nikdo jiný jich tehdy nenasázel víc. „Zvažoval jsem, co dál. Jestli půjdu do Šumperka, který o mě měl zájem, jestli zůstanu v Losinách nebo jestli zkusím něco úplně jiného. Nakonec jsem i kvůli skvělé partě zvolil losinské pokračování.“ Jenže to nebyla žádná sláva. Na trenérský post rezignující klubovou ikonu Jiřího Miku nahradil Martin Kupčík a v lázeňské obci to začalo poněkud drhnout a skřípat. „Asi není úplně ideální, když vás trénuje bývalý spoluhráč. Tato štace bohužel nevyšla. Pro obě strany to byla prospěšná zkušenost, která netrvala dlouho a neměla další budoucnost. Martin se fotbalově znovu našel v Postřelmově a my mu v novém působišti přejeme co nejvíc úspěchů,“ vzkazoval sympaticky jeden z bývalých Kupčíkových svěřenců. Přestože se Indra výraznou měrou podílel na rapotínském zmrtvýchvstání, po čtyřech sezónách dospěl k názoru, že je načase udělat další krok. „Cítil jsem na sobě, že potřebuju změnu. Dařilo se nám týmově, vyhrál jsem tam nejlepšího střelce I. A třídy, dal jsem hromadu gólů. I tak to chtělo novou motivaci a Jirka Mika se mnou počítal natolik, že mi nabízel pozici útočníka číslo 1.“
Šumperská pšenka nekvetla
Pro obávaného snajpra je zápasová doba trávená na zeleném trávníku alfou a omegou všeho podstatného. „Vždycky mi šlo především o to, ať je co nejdelší. Mojí prioritou je nastupovat do každého utkání od začátku, a ne vysedávat na lavičce a chodit na posledních pět nebo deset minut. Mrzí mě, že jsem si za Šumperk nezahrál divizi. Na druhou stranu jsem zažil největší postupovou slávu v Rapotíně a vůbec špatně se nemám ani v Losinách. Když chodíte domů s pocitem, že jste týmu pomohl a celkově jste něčeho dosáhli, je to paráda.“ Na šumperském Tyršově stadiónu mu pšenka kvetla pouze v mládežnických kategoriích. Potom, co se svými parťáky posunul dorostenecký výběr z přeboru do divize, se z mateřského klubu vytratil. „Vůbec o nás neměli zájem. Vedení nám oznámilo, že si máme hledat angažmá. A co osmnáctiletého kluka napadne jako první? Jestli radši neupřednostní studium na výšce a fotbal bude hrát jen pro zábavu. S několika spoluhráči jsme se domluvili, že první sezónu v mužích zkusíme v Malíně, kde jsme měli kamarády.“ Teď je mnohem dál. V obou dalších působištích mu připadla stěžejní střelecká role. Zádrhel je v tom, že ho brzdí problémy s kotníky, v jednom má dokonce přetrhané vazy. Proto trénuje v odlehčeném režimu a občas mu do „porouchaných“ částí nohou píchnou injekci. „Je to pořád dokola a bohužel se to nijak zásadně nelepší. Dostávám se do toho pomalu. Mrzí mě to, ale i takový bývá fotbal. Zranění a podobné komplikace jsou jeho součástí. Jako útočník jsem byl furt okopávaný a takhle se mi to vymstilo,“ žehral na nepřízeň osudu. „Soustředím se na to, abych se co nejdřív vyléčil. Zároveň je mi jasné, že to nejde uspěchat. Když jsem se sebezapřením odehrál tři zápasy za sebou, nemohl jsem potom týden chodit. Chce to čas. Jakmile cítíte každý dotek s balónem nebo kontakt s obráncem, který do vás zajede, je to opravdu masakr…“
Jako naschvál! Zrovna proti Rapotínu…
Největší smůla ho potkala před nejprestižnějším due‑ lem s Rapotínem. „Na derby jsem se připravoval speciálně. Domluvil jsem se s trenérem, že si dám pauzu, a místo tréninků chodil na rehabilitace, abych byl co možná nejpoužitelnější. Jenže jsem tři dny před utkáním chytil angínu a k nedoléčeným kotníkům se přidala nutnost brát antibiotika.“ Přesto nechtěl o jedinečnou konfrontaci přijít. „V mých očích je to výjimečný zápas. V Rapotíně znám hráče, fanoušky i vedení klubu. Podle mě je to největší fotbalové derby v rámci šumperského okresu. Vždycky se na něj hrozně moc těším.“ Na podzim to pro Losiny mohlo jen stěží dopadnout příznivěji. „Vyhráli jsme drtivým rozdílem 5:0 a Rapotínu dost srazili sebevědomí. O to větší budou mít motivaci, aby nám těžkou porážku oplatili.“ Tomáš Indra nemyslí jen na fotbal. V Praze finišuje na Vysoké škole ekonomické. „Zrovna se učím na státnice. Studium je docela náročné, navíc chodím do práce, chci se co nejvíc věnovat přítelkyni a také vídat rodinu. Není to sice úplně jednoduché, ale snažím se to nějakým způsobem zvládat a všechno dohromady skloubit.“
Buďte první kdo přidá komentář