ŠUMPERK · Vyzkoušel si angažmá v zámoří, dostával pozvánky do mládežnických reprezentací, byl součástí kempu mužského národního výběru. Na kontě má přes 200 extraligových startů a 129 kanadských bodů, které nasbíral ve druhé nejvyšší soutěži. I když mu sportovní osud pokaždé nepřál, DENIS KINDL je pan Hokejista. Teď mu jde o jediné. Dopravit šumperské Draky z rozbouřeného moře do klidnějších vod.
Petr Fišer
První ligu jste si za rodný Šumperk otestoval už v sezóně 2012 – 2013. Ve třiceti zápasech jste tehdy vstřelil jediný gól…
Jednalo se o můj první rok mezi dospělými. Byla to nová zkušenost a musím říct, že docela nepříjemná. Myslím si, že něčím podobným by si měl projít každý mladý hráč. Mně to pomohlo k tomu, abych se odrazil a posunul dál.
Další ročník jste strávil v Olomouci, kde jste řádil jako černá ruka. Jaké to bylo nastupovat proti klubu a městu, kde jste s hokejem začínal?
Samozřejmě to bylo specifické. Bralo se to jako velké derby. Navíc jsem ze Šumperka odcházel za okolností, které byly spojené s negativem, že jsem moc nehrál. Rok v Olomouci mi do další kariéry hodně pomohl a rád na něj vzpomínám. Zvlášť když se nám podařilo postoupit do extraligy.
Co vás přimělo k tomu, abyste se po devíti letech vrátil na místo činu?
Nabídka od pana Velčovského byla velice zajímavá. Vzájemně jsme si nastínili svoje plány a představy a došli k dohodě. Všechno jsem konzultoval s panem Janečkem, který do toho chce šlápnout. Má vliv na kluky, se kterými tady udělal první ligu. Dokáže z nich vymáčknout maximum. Právě trenér hrál při mém rozhodování velkou roli.
Kdy vás šéf Draků oslovil poprvé?
S panem Velčovským jsem byl v kontaktu delší dobu. Vlastně už během minulého roku, kdy jsem potom, co mi to moc nevyšlo v Pardubicích, čekal na nabídky. Společně se mnou kontaktoval i další odchovance. Říkal jsem si, že by nebylo špatné být zase doma a pokusit se Šumperk povýšit na lepší úroveň. Nejen do vyšších pater tabulky, ale také z toho pohledu, aby se na něj hokejová veřejnost začala dívat v příznivějším světle.
Minulá sezóna se pro vás změnila v menší peklo. Po konci v Pardubicích jste dlouho „abstinoval“. Jak moc náročné to bylo na psychiku? Jako profesionální hokejista jste zůstával bez práce a neměl do čeho píchnout.
Nějaké nabídky jsem měl už v létě. Říkal jsem si, že počkám a uvidím, jak se to postupně vyvrbí. Jenže do toho přišly další vlny koronaviru, a nakonec se všechno upeklo až za pět minut dvanáct. Že byla moje sezóna dost zkrácená, mě mrzí. Do Frýdku jsem jako kmenový hráč Třince mohl jít dřív. Beru to jako další zkušenost. Nakonec jsem byl rád, že jsem stihl aspoň několik zápasů a nezůstal bez soutěžního hokeje úplně.
Máte zkušenosti s první ligou i extraligou. V čem se od sebe nejvíc liší?
Dá se to říct jednoduše. Extraliga je nejvyšší soutěž, proto má z pohledu všech atributů logicky lepší úroveň.
S kvalitními týmy jste objížděl nejprestižnější hokejové adresy v zemi. Ve staronovém působišti vás čekají daleko skromnější podmínky, a to hlavně s ohledem na zázemí a stadión. Jako byste luxusní BMW vyměnil za běžné auto a zařadil v něm zpátečku.
(přemýšlí) Doba je trošku jiná, navíc jsem z minulé sezóny odehrál sotva půlku. Čeká mě něco jako restart. Pan Velčovský jedná s dalšími odchovanci, kteří by se mohli potažmo vrátit. A mě láká být součástí takového týmu. Šumperk byl v první lize brán za otloukánka, což bychom rádi změnili. Také chci pomoct a přispět k tomu, aby se místní kluci, co doteď působili jinde, vraceli domů. Samozřejmě je to i otázka financí. Každopádně se buduje kádr, který by měl mít na víc než na spodní patra tabulky.
Je vám osmadvacet let a málokde jste se zdržel více než dva roky. Čím to je? Náhoda, shoda okolností? Nebo jste kočovný život založený na změně vyhledával?
V českém hokeji to chodí tak, že pokud chcete hráče koupit, musíte za něj zaplatit vysoké tabulkové částky. Proto dochází k poměrně častým hostováním a výměnám mezi týmy. Když se vám zadaří, tak si po prvním roce vybojujete smlouvu na další sezónu. Kočovný život se vás netýká v případě, že jste extraligový top útočník a ve vašem klubu s vámi počítají pro první dvě lajny. Není to jednoduché. Jestliže máte přítelkyni, musíte se dívat a zohledňovat i její život. A pokud do budoucna plánujete rodinu, je pochopitelně lepší, když trvale zakotvíte na jednom místě.
Zahraničí vás nelákalo?
Kdysi jsem mohl odejít do EBL ligy. V posledních letech se docela rozjíždí i jiné soutěže, o kterých se u nás tolik neví a nemluví. Kvalitu mají nejlepší polské kluby, plno Kanaďanů chodí do Anglie. Doba zahraničním štacím každopádně moc nepřeje a dostat se ven je složité.
Když někdo vysloví příjmení Kindl, většině hokejových fandů se vybaví jméno vašeho bráchy Jakuba. Přestože jste se prosadil na úroveň extraligy, vaše kariéra se víceméně odvíjí v jeho stínu. A to při vší úctě k tomu, co jste dokázal.
Takhle jsem to nikdy nebral. Při společném angažmá v Plzni jsme dostali šanci zahrát si v jednom mužstvu, a když nebudu brát týmové úspěchy, je to pro mě zatím největší zážitek v kariéře. Bylo to něco neskutečného. A jestli jsem byl nebo pořád jsem v bráchově stínu, tak právem. Vždyť to dotáhl do NHL, do reprezentace. Ztotožňuju se s tím úplně v pohodě.
Minulost vás pojí se zajímavou bilancí z mezinárodních zápasů, které jste absolvoval za reprezentační výběry do 16, 17 a 18 let. Tehdy se vám předpovídala velká budoucnost. Dejme tomu, že by šel vrátit čas. Udělal byste něco jinak?
To je těžká otázka. Juniorské soutěže v Kanadě a Americe jsou vabank. A buď to trefíte, draftují vás a v zámoří se uchytíte, nebo zůstanete doma a budete se snažit co nejrychleji proniknout do mužského áčka. Každému to může vyjít jinak. Nic zásadního bych asi neměnil. Zkušenost v Kanadě bych doporučil každému mladému hokejistovi. Aspoň zjistí, jak to chodí jinde.
Bratr Jakub se natrvalo usadil v Detroitu. Dokážete si představit, že byste zbytek života prožil v jiné zemi?
Na život v Americe potřebujete trochu jiný rozpočet. Brácha s největší pravděpodobností zůstane za mořem, a až se situace s koronavirem uklidní, tak za ním můžu kdykoliv odletět. V Česku jsem spokojený. Doma v Šumperku mám veškeré zázemí, rodinu, kamarády. V tomhle smyslu to tady mám rád, a že bych se někam stěhoval, to asi ne.
Jsou Američané a Kanaďané povahově hodně odlišní v porovnání s Čechy?
V mládí jsem byl tři roky v Kanadě. Je tam jiný svět i jiná mentalita lidí. Měl jsem štěstí, na žádné špatné jsem nenarazil. I z tohoto hlediska to můžu hodnotit pozitivně.
Buďte první kdo přidá komentář