Do obranné linie se přesunul až ve chvíli, kdy se schoval pod ochranná trenérská křídla Jiřího Smékala. A v revíru mezi třemi tyčemi už zůstal. Nabrané zkušenosti a poznatky se snaží předávat při nejrůznějších příležitostech, dokonce sám od sebe založil brankářskou školu a začal pořádat gólmanské kempy. RADIM NETOPIL fotbalové rukavice jen tak odhodit nehodlá. Jako by mu přirostly k oběma rukám.
Petr Fišer
Do třinácti let ho nekompromisní kouč Eduard Böhm nasazoval na hrot útoku. „Byl na mě strašně přísný. I když jsem nějaký gól dal, pokaždé mi vyčítal hlavně to, co jsem zahodil. Ve všech mládežnických kategoriích jsem patřil k nejmladším, přesto mě nešetřil. Vytvářel na mě velký tlak,“ vrátil se s úsměvem na tváři k praktikám nesmlouvavého kormidelníka.
Ve specifickém světě gólmanů se našel. Byla to volba šitá přesně na míru. Nikdy jí nelitoval, právě naopak. „Brankář je svým způsobem individualista v týmovém sportu. Víceméně hraje sám za sebe,“ nechal nahlédnout pod pokličku speciálně vařeného pokrmu. „V dnešní době jsou podstatné dva klíčové faktory. Pokud pomýšlíte na profi kariéru, musíte mít odpovídající parametry spojené s výškou. Současný trend nahrává vysokým gólmanům, kteří mají výhodu při standardních situacích. Ve fotbale jsou čím dál důležitější, a protože v mnoha případech rozhodují zápasy, za základ se považuje posbírání všech nákopů a vzduchem letících míčů. Každý detail může být zásadní,“ popisoval Netopil. „Kromě toho se od vás vyžaduje perfektní kopací technika. Je absolutně nezbytné, abyste ovládali pokutové území, a navíc měli výbornou hru nohou. Bez toho se neobejdete. Gólman se na nejvyšší světové úrovni pomalu mění v dalšího útočícího hráče, co daleko od své brány rozehrává standardky a řadu ofenzivních akcí.“
Fotbalové zvyklosti se mění. Zatímco v minulosti se vyzdvihovaly zákroky při šancích z bezprostřední blízkosti, postupem času začala převládat celková komplexnost. „Automaticky to ale neznamená, že by nynější gólmani byli lepší. Když nám na nedávné svazové akci pouštěli sestřihy mládežnických reprezentací od patnácti do jedenadvaceti let, zdálo se mi, že nejeden gól byl z brankářského hlediska puštěný zbytečně. Podle mě se daly chytat. Je potřeba najít správný balanc. Dřív se upřednostňovaly dovednosti u brankové čáry a tehdejší borci v tomto ohledu měli navrch nad těmi současnými. Zmíním například Němce Olivera Kahna a našeho Petra Čecha, kteří kolikrát doslova čarovali,“ porovnával Radim Netopil.
Šumperský rodák patřil odmalička mezi nadšené a neukojitelné „žrouty“ a „všežravce“, které do sportování nemusel nikdo nutit. Za kulatým míčem se honil nejen při trénincích a zápasech, ale i v nezapomenutelných mačích před barákem nebo na pouličních pláccích. „Fotbal musíte v prvé řadě milovat. A taky mu obětovat všechno. Potom je reálná šance, že u něj vydržíte dlouho a dostanete se na vyšší úroveň. Realita je bohužel taková, že v dnešní době za děti spoustu věcí vyřizují jejich rodiče. A to včetně výběru zájmového kroužku. Jak už jsem říkal, to, co děláte, musíte milovat a mít od začátku rád. Když někam chodíte jen kvůli nátlaku nebo z donucení, je velmi pravděpodobné, že vás to nebude bavit.“
Buďte první kdo přidá komentář