Zahajovala jako knihovna Palackého v budově Pod podloubím
ZÁBŘEH • Knihovnictví má v Zábřeze dlouholetou tradici. První veřejná knihovna zde vznikla už roku 1898, kdy se sloučily spolkové knihovny Občanské besedy a Zory, spolku paní a dívek. Na oslavu stého výročí narození Františka Palackého byla nově vzniklá knihovna pojmenována knihovnou Palackého. Její správou byla pověřena komise složená ze zástupců obou spolků, za Zoru byla zvolena Anastázie Dolecká, pracovnice mateřské školy, a za Občanskou besedu sokolský pracovník Joža Malý. Předsedou komise se stal ředitel gymnázia František Kahlik. Knihovna byla umístěna v mateřské škole v přízemí budovy Pod podloubím v Žižkově ulici.
Po vydání zákona o veřejných obecních knihovnách (22. 7. 1919) vznikla z této knihovny roku 1920 Městská knihovna Palackého, do které věnovala tělocvičná jednota Sokol nejen knihy, ale i různé časopisy. Další knihy byly zakoupeny z obecní dotace. Koncem roku 1921 vlastnila knihovna 1326 svazků, z toho bylo 1017 svazků beletrie, 217 naučné literatury a 92 časopisů. 117 registrovaných čtenářů během tohoto roku provedlo celkem 2213 výpůjček.
V roce 1932 čítal knihovní fond již 3187 svazků, počet výpůjček vzrostl na 4809 svazků za rok. Městská knihovna Palackého byla tehdy umístěna v budově staré školy ve Farní ulici č. 9. Funkci knihovnice zastávala učitelka Otilie Karkošová, která v knihovně obětavě pracovala s přerušením za okupace až do své předčasné smrti 21. února 1948. „Byla pravou duší knihovny a výborným rádcem čtenářům, zvláště mládeži,“ vzpomíná Josef Hubálek.
Těsně před mnichovským diktátem v roce 1938 vlastnila knihovna 4054 knižních svazků a docházelo do ní 369 čtenářů. Za rok 1937 se uskutečnilo celkem 9351 výpůjček. Během okupace byly rozpuštěny všechny kulturní i tělovýchovné organizace (pěvecké, hudební i divadelní soubory, Sokol, Orel aj.). Jediným českým zařízením, jehož činnost pokračovala i po obsazení Zábřeha Němci, byla městská veřejná knihovna. Spolu s knihovnou německou, oddělenou chodbou, sídlily nadále ve stejné budově ve Farní ulici.
Když byla Otilie Karkošová za svou horlivou knihovnickou činnost v září roku 1939 vyhoštěna ze Zábřeha, německé úřady rozhodly, že česká knihovna zůstane otevřena, jen pokud na její nezávadný provoz dohlédne spolehlivý Němec. Tímto „poručníkem“ se stal ředitel německé školy J. Burgett, který se uvolil, že bude zastávat požadovanou funkci, jestliže veškeré práce spojené s provozem zajistí sami knihovníci. Ti jeho podmínku samozřejmě velmi ochotně přijali.
Knihovna následně obdržela seznam zakázaných autorů, jejichž knihy musely být podle nacistických směrnic z fondu vyřazeny. Přesto se tyto knihy tajně i nadále půjčovaly, ale jen známým a spolehlivým čtenářům. Vyřazených svazků, které měly být dopraveny do lukavické papírny k dalšímu zpracování, byly plné dvě bedny. Důvěryhodní čtenáři z nich v brašnách odnášeli domů nejcennější kousky, aby je uchránili před zničením. (měk)
Buďte první kdo přidá komentář