Karel Cvrk: „V kurzech bubnování se obejdeme bez not.“

Kája Cvrk už je mezi lidmi, kteří chodí na Šumpersku za muzikou, pojem. Učí na ZUŠ v Rýmařově, bubenické workshopy pořádá ve školách a  do jeho kurzů chodí začátečníci i pokročilí. Letos se se svými bubny po dlouhé době stěhuje z  Vily Doris do Domu kultury v  Šumperku, kde povede čtvrteční kurzy afrického relaxačního bubnování. Říká, že bubnování mu dalo nejen zdokonalení v rytmu, ale také větší porozumění lidem.

Hana Písková

Proč ses rozhodl právě pro africké bubnování? Je podle tebe právě Afrika tím nejsilnějším kontinentem co se týká dovednosti bubnování?

Africké bubnování mě prostě zaujalo. Jde o  určitý způsob vyjádření rytmu, který je tradiční v  západní Africe a  postupně se rozšířil do celého světa. Kurzy afrického bubnování jsou dnes na všech kontinentech. Neznamená to, že by Afrika byla jediným kontinentem, na kterém se bubnuje. Rytmické systémy najdeme v  Jižní Americe, Indii, na Blízkém východě. Jsou propracované a  dalo by se pracovat i s nimi. Mně se ale osvědčila ta Afrika.

Jak ses vlastně k africkému bubnování dostal, jak ses ho učil?

Kdysi dávno se konaly různé festivaly, které měly etnický nádech nebo nádech world music. Třeba Dolnolhotský buben nebo počátky Colors of Ostrava. Tam jsem se africkému bubnování přiblížil. Někdy v  roce 2000 jsem si koupil svůj první africký buben.

Může bubnovat opravdu každý? Stalo se ti někdy, že jsi musel někomu doporučit, ať si najde ve volném čase jiné zaměření, protože mu bubnování nešlo?

Funguje to tak, že spousta lidí má z bubnování obavy, protože mají špatné zkušenosti z  hudební výchovy nebo zjistili, že jim nejde zpěv. Bubnování je ale úplně jiné vyjádření muziky než melodie. Mám tu zkušenost, že rytmus má opravdu každý. Někdo ho má více „zakopaný“, někomu to jde hned. Zatím se mi nestalo, že by někdo odešel s  tím, že mu to nejde. Rytmus je nám blízký, vnímáme rytmus kroků, rytmus srdce, posloucháme muziku, bubnujeme si třeba prsty na stole při práci. Stalo se mi, že přišel člověk, který se na začátku hodně styděl a  nakonec se z  něj stal skvělý bubeník.

Kam se podle tebe lidé během ročního kurzu posouvají?

Máme 30 lekcí za rok a během té doby mám zkušenost, že všichni se naučí základní rytmy k  písničkám a naučí se hrát základním způsobem africké polyrytmy. Samozřejmě, že si úplně všechno nezapamatují, ale ten rytmus v  nich zůstává. A  z  toho mám radost. Když bubnuji třeba ve školách, vidím, že za hodinu se žáci dostanou k  základnímu africkému rytmu a mají z toho dobrý pocit. U hry na housle trvá několik let, než ze sebe člověk něco vydá, a  do bubnování člověk rychle vplyne a pak se může třeba zdokonalovat.

Bubnování má určitě i pozitivní zdravotní nebo sociální dopad. Je to tak?

To hlavní, proč do mých kurzů lidé už 12 let chodí, je to, že mají nějakou aktivitu. Je to aktivní zábava, aktivní relax. Lidé mi říkají, že při tom bubnování nemají čas myslet na své osobní problémy nebo problémy v  práci. To je asi to největší pozitivum, že se lidé odreagují. Proto vlastně africké relaxační bubnování. Ten relaxační smysl je hodně důležitý. Ta zdravotní pozitiva jsou tam taky, lidé zapojují obě ruce, dochází k  propojování pravé a  levé mozkové hemisféry. Na začátku vidím lidi, kterým to jde líp, a  ty, kterým to jde hůř, ale nakonec to prolomí a mají z toho radost. Ta tělesná aktivita má vliv i  na krevní oběh a  činnost srdce.

Ty lidem při hraní nabízíš zapůjčení bubnů. Když se pak ale člověk chce třeba posunout, v jaké fázi by měl mít svůj vlastní buben?

Vidím, že zhruba polovina lidí si nakonec obstará svůj buben. My jsme zaměření tak, že si u  nás účastníci kurzu zabubnují jednou týdně a doma trénovat nemusejí, ale záleží samozřejmě na nich, kolik času tomu nakonec chtějí věnovat. Když mají zájem, poskytnu jim na doma i  materiály v takovém bubnovacím jazyce. Vždycky říkám, že v našich kurzech se obejdeme bez not.

Myslím, že spousta lidí u tebe to bubnování už vnímá jako životní styl. Co ti bubnování dalo?

Určitě jsem se zdokonalil v rytmu, začal jsem se zajímat o rytmy z celého světa. Bubnování mi také dalo to, že jsem hodně porozuměl lidem. Nejde jen o to, že předávám nějaké umění, nějakou zkušenost, ale zároveň vnímám lidské emoce, musím se empaticky vcítit do lidí, kteří přijdou trošičku stydliví nebo unavení z práce. Musím lekci přizpůsobit tomu, jak se cítí ne jeden z  nich, ale všichni. Práce s lidmi – to je pro mě další bonus těch kurzů.

Bubnuješ si potom ještě i sám doma?

Vzhledem k  tomu, že toho bubnování mám během dne opravdu spoustu, doma se pak vrhám na další nástroje, když mám čas. Mám doma asi 20 hudebních nástrojů z celého světa. World music, etnická hudba mě zajímá.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*